Máte pocit, že víte, o čem se hovoří, když se řekne vzdělávání na dálku, distanční vzdělávání, hybridní výuka či offline výuka? Před březnem 2020 ležely tyto pojmy na okraji zájmu většiny učitelů, dnes je slýcháme každodenně. Před rokem ovšem označovaly něco jiného než dnes.
Čím jsem starší, tím intenzivněji vnímám, jak je důležité pojmenovávat věci a okolnosti kolem nás přesnými jmény. Zejména v době sociálních sítí a mediální nadprodukce, kdy má každý možnost se ke všemu veřejně vyjadřovat, se množí situace, že samotný pojem je jediná informace, kterou o problému daná osoba má. Pokud tedy pojem pregnantně nevystihuje to, co má, a není dostatečně intuitivní, často pak hovoříme stejnými slovy, ale o trochu jiných věcech. Jenže adekvátní řešení problémových situací jsou na přesném popisu a identifikaci problému zcela závislá. Zejména ve vzdělávání a školství by nám na adekvátní terminologii mělo záležet. Proto jsem se pokusil v následujícím textu shrnout několik významových posunů v pojmech, které souvisejí se vzděláváním na dálku, se kterými se v době nouzového stavu setkáváme skutečně každý den.
Opravdu ve školách probíhá distanční výuka?
Do školského zákona přibyl o letních prázdninách nový paragraf, který stanovuje pravidla při omezení osobní přítomnosti žáků ve škole tím, že nařizuje školám poskytovat vzdělávání distančním způsobem. Ve skutečnosti ale ve školách od března 2020 probíhá proces, který je v zahraničí označován jako nouzová distanční výuka(emergency remote teaching) (Hodges et al., 2020).