Významný atribut pozice manažera - autorita

Tím prvním je, že škola je významným socializačním prostředím, v němž se mj. vytváří a formuje vztah mladé generace ke společnosti, k jejím institucím a představitelům, vztah k hodnotám, kvalitám a činům, které zasluhují respekt, úctu a následování.

Druhým důvodem je sama skutečnost, že Autorita školství, škol a učitelů jako zaměstnanecké kategorie je do značné míry odrazem ve společnosti převažujících hodnot a preferencí, které se markantně projevují např. ve financování školství s dopadem na rozvoj školství, vybavení škol, platy učitelů apod.

Přikláním se v této souvislosti k názoru, že školství patří k oblastem, kde lze sledovat nemalý pokles autority s bezprostředním dopadem na školy a jejich zaměstnance v podobě řady nepříznivých projevů(nedostatečná finanční podpora škol, klesající spolupráce rodičů se školami, množící se nepříznivé projevy v chování žáků a studentů ve škole apod.).

Podle slovníkového výkladu vyjadřuje termín „autorita“ obecně přiznávaný vliv a respekt, který má určitá instituce, organizace nebo osoba na základě svého společenského postavení, přiznané moci, respektovaných tradic, kvalit nebo schopností.Z latinského základu ve slově „auctoritas“ vyplývají pozitivní významy, jako jsou podpora, spolehlivost, hodnověrnost apod. V současnosti se k pojetí autority vztahují takové významy, jakými jsou respekt, uznání, důvěra, vážnost, obliba, vliv nebo charizma. Kučerová (podle Vališová a kol., 1999, str. 73) velmi přesně charakterizuje autoritu jako určitou antropologickou konstantu, „... která spoluvytváří pravidla skupinového života, organizační řád skupiny, spolupodmiňuje její biologické přežití, rozvoj jedinců a předávání zkušeností z generace na generaci“. V tomto širším pojetí jsou pak

Z hlediska společnosti nebo sociálního seskupení vychází formování autority z přidělování významu, důležitosti, moci nebo kreditu některým svým složkám zabezpečujícím chod v oblastech pro takové seskupení důležitých. Z nich pak tato autorita přechází nebo je delegována na představitele, reprezentanty nebo stanovený okruh osob v závislosti na jejich zastávaných úřadech, funkcích, odborných kompetencích, rolích apod.

Z pohledu jednotlivce se utváří okruh respektovaných autorit v procesu interakce jednak se samotnými nositeli autority, jednak s jinými lidmi, kteří mu zprostředkovávají význam institucí a individuálních nositelů autority. Akceptování institucionální nebo osobní autority jedince je velmi blízké formování jeho postojů jakožto hodnotících vztahů k četným součástem jeho životního, především však sociálního prostředí.

V souvislosti s jednotlivcem vystupuje do popředí významný vývojový aspekt. V průběhu socializačního procesu dochází k setkávání se s autoritami, k utváření vztahu k autoritám a k dozrávání určitého, mnohdy značně diferencovaného vzorce chování ve vztahu k autoritám. Prvními autoritami dítěte jsou jeho rodiče nebo vychovatelé, poté učitelé, kteří někdy ve shodě, jindy v rozporu s rodiči vedou děti k uznávání a respektování společenských autorit. V procesu sociálního zrání si dospívající jedinec sám vybírá či odmítá institucionální nebo personální autority a jeho chování se dostává do většího nebo menšího souladu se sociálními normami společnosti, respektive sociálního seskupení.

Dalším významným aspektem autority je její zdroj. Pro zajištění funkčnosti společnosti, organizací, sociálních seskupení a výkonné činnosti jejich představitelů nebo funkcionářů je Respekt, plnění povinností a vyžadované chování si tak lze vymoci systémem trestů a sankcí, které hrozí za nerespektování určitých norem a požadavků. Takový typ autority se označuje jako

Vedle toho autorita institucionální i osobní může být postavena na základě jejího dobrovolného akceptování, vycházejícího např. z uznávání smysluplnosti a kreditu organizace nebo odborné kompetence a lidské kvality jedince.V tomto případě se jedná o autoritu neformální, přirozenou nebo osobní. Je to fenomén dynamické povahy - autorita se získává a upevňuje či vytváří a ztrácí.

Je dána pravomocemi, kterými disponuje, zákonnými normami a organizačními ustanoveními. Významnou skutečností je fakt, že se tato autorita vztahuje k dané manažerské pozici a je „k dispozici“ každému, kdo ji zastává. Další důležitou skutečností je, že výkon manažerské pozice a způsob aplikování manažerských pravomocí je individualizovaný a závislý na osobnosti manažera.

Záleží tedy na zaměření jeho osobnosti, hodnotové orientaci, na osobních vlastnostech, dosavadních životních zkušenostech apod., jimiž svérázným a specifickým způsobem modifikuje vykonávání manažerské role a s tím spojené využívání funkční autority.

Není však zase tak výjimečné, že manažer je respektován z titulu své funkce a z obav před užitím nepopulárních nástrojů řízení, ovšem z hlediska kvalit jeho osobnosti není přijímán a akceptován jako přirozená autorita.

- především neformálního typu - je komplexní fenomén naplňovaný, utvářený a modifikovaný z několika důležitých hledisek jako jsou typ a zaměření organizace, složení pracovní skupiny a její hodnotové orientace, konkrétní situace, v níž se skupina nachází apod. Lze vyčlenit zejména následující

Jako odraz uvedených zdrojů autority manažera se v některých spíše populárních publikacích objevují pokusy o určitou typologii, v níž se objevují „typy autorit“, pramenících právě z některého, výrazně převažujícího zdroje. Jako ilustraci lze uvést jednu z takových

S autoritou ředitele školy jako manažera se výrazně pojí některé další zdroje související s jeho pedagogickou činností. Domníváme se, že čím menší je řízená škola a aglomerace, kde působí, a čím výraznější jsou jeho pedagogické aktivity, tím výraznější roli hrají následující zdroje autority ředitele:

svou (především formální) zejména dvou okolnostech. Tou první je Druhou pak je projevující se v naplňování manažerské role a při preferování jistého stylu řízení. S výraznými autoritativními projevy manažerů se lze setkat v organizacích postavených na pevné a výrazně diferencované struktuře subordinační povahy blízké uspořádání vojenských útvarů, kde technologie či postup při profesních činnostech je jednoznačně určen.

Ale i v takových případech se lze setkat s přístupem, kdy manažer ( jestliže má jistotu, že vedený tým zcela přirozeně respektuje dané zásady a pravidla a reaguje na jeho pokyny) volí mírnější formy vedení týmu a netrvá na autoritativním přikazování. To však nevylučuje využití formální mocenské autority např. v případě, že se setká s nechutí přijmout nezbytné, ale nepopulární opatření.

Jako příklad může být uvedena situace nově nastupujícího manažera, který „střídá“ předchozího, zkušeného, oblíbeného a respektovaného šéfa. V nelehké situaci bývá také manažer, který je vybrán z prostředí svých kolegů, které poté řídí. Existuje také celá škála nešťastných postupů, kterými si nejistý, odborně nebo sociálně nekompetentní manažer snaží získat přízeň, a tím i osobní autoritu (tzv. „kupování“ autority, ustupování od neúměrně nastavených hrozeb, familiárnost a podbízení se apod.). Dá se říci, že