V důsledku vývoje pandemie nemoci covid-19 byly na jaře roku 2020 školy nuceny na určitou dobu poprvé kompletně přejít na distanční formu výuky.1) Tato mimořádná situace, na kterou školy, žáci ani jejich rodiče nebyli systematicky připravováni, do procesu vzdělávání a jeho organizace vnesla zcela nový prvek a dopady mimořádných opatření, ať už pozitivní (např. zvýšení míry digitalizace vzdělávacího procesu a jeho organizace), nebo negativní (např. nerovnoměrnost dopadů vzdělávání na jednotlivé žáky), se pochopitelně promítnou i do období školního roku 2020/2021. A právě sledování a vyhodnocování dopadů mimořádných opatření z jara i podzimu 2020 na přípravu, organizaci i podobu výuky, na práci ředitelů škol i učitelů i na vzdělávací výsledky žáků je jedním z velmi důležitých úkolů, kterým se Česká školní inspekce bude po celý školní rok 2020/2021 věnovat. Výsledky tohoto sledování a hodnocení ve vztahu k dopadům do vzdělávání ve školním roce 2020/2021 budou představeny souhrnně v závěru školního roku.
Reflexe jara
Pojďme se ale nyní ještě vrátit k některým zkušenostem z „první vlny“ distanční výuky ve 2. pololetí minulého školního roku, tak, jak na toto období pohlížejí žáci vybraných základních škol a jejich učitelé. Zjištění, která jsou v tomto článku komentována, pocházejí ze září a první poloviny měsíce října 2020, kdy Česká školní inspekce názory, postojea zkušenosti žáků a učitelů ve školách zjišťovala2), a vedle reflexe zkušeností z jarního období jsou jejich součástí také dílčí představy učitelů o promítnutí jarních zkušeností do výuky ve školním roce aktuálním. Pro účely tohoto článku byly vybrány tři oblasti – organizace vzdělávání, aktivita žáků spojená se zpětnou vazbou a problematika redukce vzdělávacího obsahu.
Hned v úvodu je potřeba potvrdit již dříve konstatovaný závěr, že i přes řadu problematických jevů projevila většina škol a jejich učitelů značnou flexibilitu a na zcela neočekávanou a odlišnou situaci v rámci možností reagovala. Mnoho škol, jejich ředitelů a učitelů odvedlo na jaře a odvádí i v rámci aktuálně realizované distanční výuky mnoho velmi dobré a náročné práce, kterou je třeba ocenit a poděkovat za ni.
Současně však z komentovaných dílčích zjištění vyplývá, že pro efektivní zajištění distančního vzdělávání žáků stále existuje řada podstatných výzev. Bohužel se ukazuje, že i přes existenci množství různě zaměřených a obsahově kvalitně zpracovaných doporučení připravených zejména ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ale i dalších státních či veřejných institucí, vysokých škol či neziskových organizací a směřujících k efektivnímu zajištění distančního vzdělávání, přetrvávaly a evidentně i nyní přetrvávají3) v praxi mnoha škol některé ne zcela vhodné přístupy, které úspěšnější realizaci distančního vzdělávání brání.