Všem stranám stejným metrem neměříme

Zdá se to absurdní, viďte? Kapitán je někým najímán, to je srozumitelné. Rozumný člověk ovšem nechá na něm, zda se rozhodne změnit směr lodi, pokud to bude považovat za správné a bezpečné pro celou loď. Stejně tak ví malé dítě, že celý den nemůže loď plout proti slunci, točila by se vlastně v kruhu a stála na místě, popř. se do stejného místa opakovaně vracela.

Kapitánovi bychom do jeho odpovědné práce skutečně měli zasahovat co možná nejméně. Je to jistě člověk zkušený a moudrý, jinak by to nebyl kapitán. Je to jistě člověk odpovědný a uvážlivý, jinak by to nebyl kapitán. A jistě sám cítí svoji obrovskou odpovědnost za posádku, pasažéry, náklad i celou loď. Před sebou, před admiralitou a někteří z nich i před Bohem.

Proč se tedy nechováme stejně uvážlivě k řediteli školy?! Je to tím, že každý člověk chodil do školy, a proto si myslí, že škole rozumí? Je to tím, že většina populace základní i střední školu absolvovala a při zpětném pohledu jim všechno připadá jednoduché? Je to tím, že mnozí lidé umějí radit tam, kde se vůbec nevyznají? Nevím, ale je toho opravdu již na pováženou. Téma použité pro článek v květnovém čísle ťalo skutečně do živého masa (viz Řízení školy č. 5/2014, s. 10 Krize důvěry aneb O koho se chceme opřít?), alespoň soudě podle velikého množství zaslaných ohlasů. Zdá se mi, že to ovšem marně opakujeme pořád dokola. Nemusíme brát do ruky jemné lékárnické váhy. Stačí stará decimálka k tomu, abychom zjistili, že

Od zmíněného článku uplynulo sotva několik týdnů a čtenáři i moji studenti mi zaslali další příklady. Rodiče chtějí nechat odvolat ředitele za to, že budou jejich děti mít jinou učitelku (ta předchozí odchází na mateřskou dovolenou). Rodiče chtějí hnát k odpovědnosti ředitele za to, že plní zákon (neprodloužil pracovní smlouvu učitelce bez odpovídajícího vzdělání). Rodiče si stěžují zřizovateli, že ředitel nevyloučí živé dítě ze základní školy („Takový rošťák nebude naši Simonku kazit!“). Česká školní inspekce vytýká řediteli, že poslal na suplování kvalifikovaného učitele jiné aprobace(školský zákon hovoří jinou řečí, o aprobovanosti v něm není ani slovo).

Ředitel musí za školu zodpovídat v plném rozsahu, to si uvědomuji a za tím si stojím. Měl by mít ovšem také . Právo vybrat si svůj tým a provádět v něm změny podle svého uvážení (kdo zná zákoník práce, ten ví, o čem píši). Právo dostat odpovídající reflexi a vysvětlení postupu inspektorského týmu. Právo o něčem rozhodnout, aniž by musel znovu a znovu dokladovat svoje rozhodovací procesy, zkrátka právo rozhodnout z titulu své funkce a postavení. Stejně pojatou odpovědnost by měli mít i rodiče a další aktéři. Například že budou mít povinnost podepsat svoji stížnost, popřípadě by měla ČŠI i zřizovatelé škol mít povinnost nepodepsané materiály házet do koše. Popřípadě pro konkrétní stěžovatele vyplývající odpovědnost za důsledky stížnosti neoprávněné. Dále by mohli mít povinnost držet svoje slovo (komu je ku prospěchu možnost zapsat dítě na několik škol bez povinnosti zápis zrušit?).

Nezapomínejme na školskou radu. Její legitimní právo iniciovat odvolání ředitele má logickou návaznost na povinnost škole a jejímu řediteli pomáhat. Uvědomme si, že v současných podmínkách a v současně chápaném pojetí práva chtít po řediteli cokoli, jej dostává do situace, v níž svoji práci skutečně nemůže dobře vykonávat.

Vrátím se k úvodnímu podobenství o opalujících se pasažérech lodi. Nějak přibývá okolo nás požadavků, apelů, rozkazů, že něco teď a hned tady, a ubývá povědomí o té druhé straně mince. Něco zkrátka nemůže jít ihned, mnohé v životě a je třeba chápat Nebudeme-li to učit děti odmalička, bude jim v životě chybět důležitá součást jejich vybavenosti. Na současných dospělých je to již dnes vidět. A dost to bolí...