Volby školou povinné aneb Zaplatěj to děcka, až přijdou ze školy

Vydáno:

Je měsíc po volbách, proto se zdá být nějak mimo mísu zabývat se jejich průběhem a obsahem - prosím čtenáře o jistou shovívavost, protože u nich přesto chvíli zůstanu. Pořád na mne doléhají dozvuky voleb, které nebylo možné přehlížet. Všechny ty reklamní plochy, letáky, "upomínkové" předměty i stánky, které mnohdy hlasitě, až vtíravě vstupovaly do našeho života.

Volby školou povinné aneb Zaplatěj to děcka, až přijdou ze školy
PhDr.
Václav
Trojan,
Ph.D.,
ředitel Ústavu profesního rozvoje pracovníků ve školství, PedF UK
Spojím dnes tyto volební tanečky s představou voličů o tom, jak má podle nich vypadat škola. Napadlo mne, že snad existuje spojitost mezi volebními sliby a tím, kdo je chce poslouchat, uvažovat o nich a dát šanci stranám či konkrétním kandidátům je naplnit. Nebo na ně naletět.
Člověk, který slyší na odbornost, kvalitu a povinnosti, bude totéž vztahovat i na sebe. Od vzdělávacího systému bude zřejmě očekávat a vyžadovat podobné věci i podobné hodnoty. Člověk, který naopak tleská politikům nabízejícím bezstarostný život, o který se postará někdo jiný (ideálně anonymní stát), bude zcela jistě toužit po podobně laděné škole. Takové, která již od dětství bude posilovat bezstarostnost, lehkomyslnost, neodpovědnost a přenášení rozhodování na někoho jiného. Nějak mi to nejde dohromady se žákovskými kompetencemi, které by měla škola posilovat a kultivovat.
A co třeba lidé podporující politiky, kteří nabízejí (jistě ne ze svého) vše lacinější, rychle a lehce dosažitelné, více dotované, popř. zcela zadarmo? Jistě nebudou chtít slyšet, že by se rodiče měli energeticky i finančně podílet na vzdělávání, popř. že by se na něm měl podílet vysokoškolský student. Náhle mi bylo smutno, když jsem si spojil volební sliby se vzděláváním. Tohle skutečně preferují současní lidé?
Chcete připomenout pár momentek z mého okolí? Složenky levnější, taxíky k lékaři levnější, jízdné (skoro) zadarmo, poplatky odstraněny, zázraky ihned, nemožné do tří dnů. Jak moc mi to připomíná Nohavicovu píseň Já žádám, popř. kousek z jiné jeho písně použitý v nadpisu článku: "... zaplatěj to děcka, až přijdou ze školy..."
Jaké školy budou vyžadovat lidé, kteří neprohlédnou nesmyslnost a nereálnost těchto slibů, protože zadarmo nemůže být zhola nic? Jak jednoduché by bylo, kdyby šlo o pouhé jednotlivce. Nejsem politolog, který by mohl odhadnout volební výsledek. Trochu se však obávám, že těch, kteří dobrovolně odevzdali velkou část své suverenity populistickým politikům, nebylo málo. Stejně tak mi hlava nebere, proč by takoví lidé měli chtít po škole kritické myšlení, čtenářskou či finanční gramotnost.
Obdobně zajímavé bylo sledovat, kdo se v komunální politice lidem nabízí do jejich čela. Již z názvů zaměstnání kandidátů je možno tušit, že plíživě vítězí projektové pojetí života, které neuvažuje příliš dlouho dopředu. Na jak dlouhou dobu má takový politik vizi, je těžko odhadnout. Jen pro zajímavost opět z mého okolí - ráj na zemi sliboval nejeden projektový manažer, organizátor odborných konferencí, procesní specialista, cestovatel, poradce, kouč...
Můžeme se pouze dohadovat, co společnost očekává od školy či celého vzdělávacího systému. Je vůbec otázka, co je to vlastně současná společnost a jak jsou ve skutečnosti silné její části, skupiny konkrétních lidí. Vzniklo sice pár pokusů společenskou objednávku formulovat, vždy ovšem narážejí na limity dané jejími autory. Nějak mi z toho všeho vychází, že odpovědnost budou chtít voliči po škole. Na sebe v této oblasti rádi zapomenou.
Milé ředitelky a milí ředitelé, udělejme vše pro to, aby se volební nerozvážnost a lehkomyslnost nedotkla našich škol. Věřme tomu, že množina lidí, kteří neuvažují lehkomyslně a naivně, je stále silná, věří škole a lidem v ní pracujícím. Jste často poslední instancí, která může ovlivnit naši budoucnost. Jistě nejsem sám, kdo za to děkuje.

Související dokumenty