Věda jako lákavé dobrodružství

Vydáno:

Česká republika patří k nadprůměrně úspěšným zemím, pokud se jedná o výsledky středoškolských studentů na různých mezinárodních odborných soutěžích.

V minulém roce uspělo celkem 107 z nich, získali 6 zlatých, 19 stříbrných a 14 bronzových medailí a k tomu ještě 11 čestných uznání. Podstatné navíc je, že čeští studenti bodují v celé řadě oblastí - od matematiky, informatiky a fyziky přes chemii a biologii až k astronomii, geografii a lingvistice. V únorovém čísle jsme vám představili dva z nich a tentokrát nabízíme další dvojici: stříbrnou medailistku Zuzanu Konvičkovou ze Znojma a bronzového medailistu Lukáše Honsu z Českých Budějovic.
ZUZANA KONVIČKOVÁ

Vy jste se už mnoho let úspěšně účastnila řady soutěží - začalo to matematickou olympiádou, pak jste pokračovala olympiádou biologickou, zeměpisnou, chemickou i z českého jazyka. Vzpomínáte si, co stálo na začátku této vaší cesty?

Různých soutěží jsem se účastnila už na nižším stupni základní školy, takže si na své začátky už vzpomínám jen matně. Vždycky mě zajímala spousta věcí nad rámec školních osnov a soutěživá jsem byla také odjakživa. Když učitelé vidí u někoho zájem nebo potenciál, soutěže mu prostě nabídnou. A mě soutěžení velmi bavilo, takže jsem u něj i zůstala.
Mohla byste uvést, od koho jste na té cestě dostávala pomoc a jakou?
Na gymnáziu jsem měla skvělé učitele, kteří mi vždy ochotně poradili, mnohdy ve svém volném čase. Z biologie, na kterou jsem se zaměřila nejvíce, pro mě a ostatní soutěžící paní učitelky chystaly hodiny navíc. Dokonce si pro nás připravoval lekce i pan RNDr. Antonín Reiter, Ph. D., který je jedním ze členů doprovodu na mezinárodní biologickou olympiádu. A samozřejmě mě i mnoho jiných biologů posunulo dál letní soustředění pořádané organizátory biologické olympiády a další vzdělávací akce pořádané většinou vysokými školami.

A byly na té vaší cestě také nějaké výraznější překážky?

Překážky? Nevím, co přesně máte na mysli, nikdo mi v soutěžení nebránil. Pokud myslíte náročnost, nedostatek času, velkou konkurenci... Ano, olympiáda je náročná a dalece přesahuje biologii, která se probírá na střední škole. Ale to, co se učím navíc, pro mě není obtížnou překážkou, vlastně ani výzvou, jako zábavou. Nikdy jsem nesoutěžila kvůli tomu, abych se dostala na IBO, ale kvůli samotné soutěži, zapálení pro biologii, radosti z poznání. Myslím, že jinak by člověk snad ani nemohl věnovat soutěži tolik času. A s konkurenty se to má tak, že nás spojují společné zájmy a zážitky a jsme velmi dobří přátelé.
Co vás osobně dnes přitahuje na biologii, v níž jste teď úspěšně reprezentovala i naši zemi?
Fascinuje mě příroda sama. Biologie nikdy nemůže začít nudit. Neustále objevujete nové věci, zjišťujete, nad čím vším vás nikdy nenapadlo se pořádně zamyslet. Příroda je nekonečná zásobárna inspirace, je neuvěřitelně rozmanitá a složitá, ale za všemi těmi složitostmi se často skrývají geniálně jednoduché principy. A navíc je tu stále spousta prostoru pro bádání, tolik toho ještě nebylo objeveno!

Máte vůbec čas zabývat se ještě něčím jiným než svými vědeckými zájmy?

Ano, mám! Mám ráda hudbu a hraju na klavír, ten ale teď v Praze na koleji nemám, tak se učím na kytaru a ukulele. Taky kreslím, ale přiznám se, že jsem si už dlouho neudělala čas na čtení. Ale hlavně miluju cestování, turistiku, cyklistiku a běžky, bez výletů na nová místa bych nemohla být. V podstatě se málokdy zastavím.

Jaké máte plány do budoucna?

Plánuju poslat přihlášku na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Dál jsem svou budoucnost zatím neplánovala, uvidím, kam mě vítr zavane.
LUKÁŠ HONSA

Vy jste vyhrál poslední ročník fyzikální olympiády na republikové úrovni a byl bronzový na mezinárodní fyzikální olympiádě v Curychu. Vzpomínáte si, co stálo na začátku této vaší cesty?

Už v dětství mě zajímalo, jak věci fungují a jak probíhají různé přírodní a technické procesy, to dost souvisí s fyzikou. O mezinárodní fyzikální olympiádě jsem se poprvé dozvěděl s příchodem na gymnázium. Moji spolužáci z vyšších ročníků byli také úspěšní v různých předmětových soutěžích a účastnili se mezinárodních olympiád. Tenkrát pro mě byla mezinárodní olympiáda nedosažitelným snem.

Mohl byste uvést, od koho jste na té cestě dostával pomoc a jakou?

Dost člověk musí pro olympiádu udělat sám, hlavně učit se nad rámec toho, co se učí ve škole. Myslím, že mi pomohli také učitelé, s kterými jsem se setkal, a to i mimo školu, třeba na různých přednáškách nebo fyzikálních soustředěních.

A byly na té vaší cestě také nějaké výraznější překážky?

Překážkou pro mě bylo najít si dostatek času na přípravu.

Čím vás osobně fyzika přitahuje?

 
Vždy mě přitahovaly exaktní vědy, nejvíce z nich fyzika. Zdá se mi, že fyzika pokrývá opravdu velký rozsah oborů, a přitom si zachovává přesnost a jasnost. Líbí se mi, že ve fyzice jsou myšlenky a zákony potvrzovány mnohočetnými experimenty, které rozhodují o správnosti teorie. Na stejné věci je možné ve fyzice nahlížet z různých úhlů a vždy docházíme ke stejným závěrům. Platí to také obráceně. Stejné metody můžeme využít na různé problémy.

Jak vaše úspěchy přijímali vaši spolužáci?

To moc nedovedu posoudit. Myslím, že mě zpočátku vnímali jako prostě toho, co chodí na ty olympiády. Když jsem pak vyhrál celostátní kolo, volal jsem kamarádům ze své třídy, kteří se zrovna učili ve škole. Měli z mého úspěchu radost.

Jaké máte plány do budoucna?

Nyní studuji na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy obecnou fyziku. V budoucnu se jistě budu věnovat fyzice. Nemám ještě úplně přesně promyšleno, kde nakonec po škole skončím.