Po zhroucení školní docházky ve smyslu prezenčního studia přešla většina škol, v souladu s doporučením ministerstva školství, na distanční způsob vzdělávání žáků. Na tuto formu byly školy předem jen minimálně připraveny a každá se s ní nyní snaží vypořádat podle svých možností a postojů. Zkušenosti z pokusů a omylů jsou sice draze vykoupené, ale jsou nezbytné v procesu organizačního učení, jímž si nyní musí celý vzdělávací systém v České republice projít. Jakým způsobem tuto příležitost k učení uchopíme, bude nadále měřítkem našeho úspěchu.
V distančním vzdělávání se musejí školy trvale zlepšovat
PhDr.
Jan
Voda
Ph.D.
ředitel základní školy Wonderland Academy
Nová realita
Michael Hammer, uznávaný odborník v oblasti strategického managementu, předpověděl, že podmínkou úspěchu v 21. století bude schopnost přizpůsobit se a pružně reagovat na neustále a rychle se měnící realitu. Až dosud nám mohla podobná vyjádření o „tekuté modernitě“ či „turbulentní době“, v níž je „změna jedinou jistotou“, znít jako abstraktní fráze. Současná situace nám teď ukazuje, jak vážně bychom měli brát Hammerova slova: „Zapomeňte na plánování budoucnosti na pět let dopředu; zdá se, že pohlédnout jen za horizont nejbližších dvanácti měsíců je nad síly kohokoli z nás!“1) Snadno se o tom přesvědčíme, když zalistujeme svými kalendáři, z nichž jsme od březnového do květnového vydání
Řízení školy
vyškrtali většinu – často dlouho předem naplá