Svatoplukovy pruty mohou inspirovat i po staletích

Rád bych dnešní článek zaměřil velice kriticky na vnější podmínky kapitánské práce. Budu jeden z posledních, kteří nabádají k jakékoli formě uniformity, rovnosti či průměrnosti. Něco jiného je ovšem tam, kde nic jiného již nezbývá. Potom je namístě odložit zásadní názorové rozdíly, zapomenout na konkurenci, rivalitu, předsudky a zkusit jednat společně v zájmu všech lodí. Je to těžké a vyžaduje to zralé a moudré lidi. Přes všechnu kritičnost, která tu a tam vyplývala z mých článků, jsem přesvědčen, že většina našich kapitánů jsou lidmi moudrými, lidmi užívajícími svoji hlavu a zkušenosti v zájmu posádky i nákladu.

K čemu tak dlouhý úvod? Hodnotil jsem jednu závěrečnou práci týkající se evaluace a autoevaluace školy a vzpomínal na četné diskuze s mými studenty, s vedoucími pracovníky českých škol. Jak často pojmenovávají jednu skutečnost. Totiž, že uvnitř cítí důležitost a potřebnost evaluačních procesů, fandí vlastnímu hodnocení, jež jim přináší potřebné zpětnovazebné informace. Jenže tyto dobré myšlenky se jim ztrácejí pod přibývajícím nánosem formálních povinností, kdy je již každému vnímavému člověku jasné, že něco není v pořádku, ba více – je něco shnilého ve státě českém, pokud přijmeme parafrázi klasikova výroku.

Ředitel české základní školy (a nejen jí) vypracovává v souladu s vyhláškou č. 15/2005 Sb., autoevaluační zprávu. Jenže ouha – kromě toho píše výroční zprávu o škole, hodnotí roční plán školy, koncepci rozvoje, připravuje jiný podklad vyžádaný zřizovatelem. Může se někdo divit, že častá metoda „výroby“ těchto zásadních dokumentů je pomocí osvědčené „metody Ctrl C – Ctrl V“? Že je mnohé přepisováno či kopírováno z jednoho dokumentu do druhého a najde-li se pozorný čtenář všech zmíněných dokumentů, tak zjistí, že žádný z nich není originálem, žádnému z nich není věnována stěžejní pozornost a primárním dokumentem není nakonec ani jeden z nich!

Kolem dokola se zaklínáme skutečností, že ředitel školy nemá čas na pedagogické vedení školy, na plánování, realizaci a kontrolu pedagogického procesu. Z notoricky známé McKinseyho zprávy to vyplývá jednoznačně, autoři hovoří o pouhé pětině ředitelského času věnované této oblasti, to stejné platí o jeho zástupcích. Tuto skutečnost už umí nazpaměť maturant u přijímacích zkoušek na pedagogickou fakultu. Rozhovory s řediteli škol, zejména s těmi tzv. délesloužícími, mají naprosto stejný závěr a mohu sám podpořit vlastními poznatky z doby ředitelování na gymnáziu.

Od první poloviny devadesátých let kape po kapkách, nenápadně, postupně, ale vytrvale jako vápenitá voda v jeskyních jedna povinnost za druhou, jedna formální drobnost za druhou, přibývá výkazů, tabulek, databází a údajů, které je třeba tu schraňovat, tu třídit, tu zveřejňovat, tu naopak v žádném případě nezpřístupnit. Je to paradoxní v situaci úžasného zdokonalování ICT technologií. Prosím kritického čtenáře, ať mne nepodezírá z anarchismu či staromilství ( je pravda, že jsem na jaře viděl třídní knihu z roku 1908 jedné libeňské školy a nevěřícně koukal, že se do jednoho rukou psaného dokumentu vešly úplně všechny důležité údaje, pokyny, poznatky o žácích, jejich problémech, probrané látce, finančních problémech rodičů, exkurzích i návštěvě pana místodržícího v obci a ve škole...), ale proč neříci nahlas, že jsme se dostali za hranici, kdy a kteří ji nejen nepomáhají, ale naopak komplikují život všem od ředitele až po rodiče žáků.

Řádná evidence žáků a jejich výsledků je nezbytná, to je bez debat. Je potřeba stoprocentně správně zacházet s údaji ekonomickými, s prostředky státního rozpočtu, obcí i rodičů. Je třeba zajistit bezpečnost žáků, jejich potřeby a vše, co potřebují žáci i pracovníci škol. Jen je už potřeba konečně rázně a jednotně poukázat na to, že Někdy i znemožňují či odsouvají výkon potřebných činností. A jsme zase u McKinseyho zprávy. V neposlední řadě

Školy bojují o žáky a často jsou v situaci, kdy si vůbec nemohou dovolit diskutovat se zřizovatelem o formalitách, neboť ten čeká na chybu některé ze svých škol kvůli možné optimalizaci a tím pádem pro něho jednoduššímu řešení. Politici nenacházejí odvahu řešit věci přímo, o tom jsem již psal a trefil některé husy. Bohužel český pedagog je sem tam známý tím, že nachází na svém konkurentovi nepřekonatelné rozdíly, pojmenovává je a na rozdíl od jiných profesních skupin si tímto postojem škodí. Před veřejností i dětmi.

Ředitelé škol se musí velice rychle domluvit. Je to úkol pro asociace, profesní skupiny ředitelů či ředitele samotné. Nemůže jít o zviditelnění jedné části ředitelského spektra, jak tomu bylo v různých předchozích výzvách. Musí jít o a co jsou již sekundární údaje, které jsou získatelné z primárních pramenů.

Dámy a pánové, ředitel školy je v některých systémech nazýván vedoucím učitelem. V našich podmínkách je Nemá-li opravdu rezignovat na tuto zásadní roli, nemá-li delegovat esenciální činnosti pedagogického procesu na svoje kolegy, je třeba mu uvolnit ruce. Není pro to třeba žádného dalšího výdaje. Naopak je možno ušetřit značné peníze nebo je možno lépe finance využít pro žáky a tím pádem pro celou společnost. Nemůžeme již dlouho přehlížet, že Nejde o přehánění, domnívám se, že špatné pocity úředníků, kteří budou najednou bez činnosti a bez zbytečného pracovního místa, za to stojí.