Střední management v kontextu školy

Vydáno:

Časopis Řízení školy se mnohokrát zabýval řediteli škol, zmíněni byli i jejich zástupci. Existuje však ještě jedna skupina řídících pracovníků ve školství, na které se neprávem zapomíná. Jsou jakýmsi tradičním článkem v řízení pedagogického procesu, jejich činnost často běží „samospádem" a možná právě proto jim není věnována náležitá pozornost. Nejsou považováni za skutečné řídící pracovníky, i když právě oni jsou nejblíže pedagogům i žákům a tím i celému pedagogickému procesu. Nebudu čtenáře dále napínat - jedná se o vedoucí metodických orgánů - metodických sdružení, předmětových skupin nebo týmů.

Střední management v kontextu školy
Mgr.
Irena
Lhotková
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Proč však v nadpisu název
střední management školy?
Důvod je prostý – tito vedoucí už nejsou jen odborníky na výuku, ale jsou zároveň i řídícími pracovníky. Pojďme se podívat, jak k tomuto posunu došlo.
Nový školský zákon stanovil nutnost tvorby školních vzdělávacích programů, pro jejichž vytvoření bylo nutné ustanovit skupiny učitelů stejného předmětu nebo předmětů podobného zaměření, kteří realizovali vlastní tvorbu.
Do popředí se tak dostaly metodické orgány –
předmětové komise a metodická sdružení.
V jejich čele stáli učitelé obvykle věkově nejstarší a po profesní stránce tak nejzkušenější. Pro ředitele škol to byla logická volba, neboť dosud se v rámci metodických orgánů jednalo o kontrolu učiva celostátně stanoveného. A tito učitelé měli
nejvíce zkušeností, dobře znali chod školy a měli také
přirozený respekt.
Tento postup není využívaný pouze ve školství, ale často i v jiných organizacích:
„Mnozí lidé byli povýšeni do střední úrovně na základě svých odborných schopností. Ale tito lidé si pletou odbornost s managementem a leadershipem. Využívají své odbornosti k tomu, aby se vyrovnali se všemi těmi nejobtížnějšími úkoly svých oddělení. Lídr by však místo toho měl vyřešit problém, jak zformovat tým, aby těmto úkolům dostál
1)
.“
V důsledku tvorby školních vzdělávacích programů se však role těchto vedoucích metodických orgánů postupně rozšiřuje. Jsou nuceni zabývat se nejen záležitostmi „svých“ předmětů, hledat
mezipředmětové vztahy, zařazovat
průřezová témata, ale zároveň i
organizovat činnost učitelů
svého metodického orgánu a spolupracovat s ostatními vedoucími. Nestačí tedy jen zkušenost a znalost kurikula, ale jsou potřebné i
dovednosti manažerské, např. vedení lidí, komunikace, plánování a kontrola.
Vedoucí metodických orgánů se tak stávají
středním managementem školy a tvoří důležitý mezičlánek mezi vedením školy a jednotlivými učiteli.
„Vedoucí předmětové skupiny v dobře organizované škole zastává jednu z nejvýznamnějších rolí
2)
.“
Vzhledem k dalšímu rozvoji škol směřujícímu k participaci učitelů na řízení a vedení pak vyplývá, že
„... rozvíjet školu bez výraznější účasti učitelů na těchto procesech je z dlouhodobého hlediska prakticky nesplnitelný úkol
3)
.“
Tvorbou školních vzdělávacích programů však úloha středního managementu nekončí. Nutná je jejich
evaluace
a následná úprava a navíc se do činnosti metodických orgánů mohou dostávat další záležitosti jako je např.
organizace
různých
akcí, další vzdělávání pedagogů, uvádění začínajících učitelů do praxe – ale o tom až v některé z dalších kapitol.
Aktuálně podtrhuje jejich důležitost i zpráva společnosti McKinsey&Company vydaná v roce 2010, podle které se
ředitelé škol věnují řízení kvality výuky v rámci 21 % své pracovní doby
4). Pokud se řízením kvality výuky nezabývají ředitelé škol a tuto činnost nedelegují na střední management školy, pak jsou možná dvě řešení: buď je tato oblast v kompetenci zástupce ředitele (A je to vůbec vzhledem ke všem organizačním povinnostem a úzkému odbornému profilu možné?), nebo není kvalita výuky řízena v plném rozsahu. Tato skutečnost pak může být také důvodem klesajících výsledků českých žáků ve srovnávacích šetřeních PISA5).
Důležitost středního managementu školy je neoddiskutovatelná.
Pro úplnost ještě jedno upřesnění – vedoucí metodických orgánů nejsou jedinými středními manažery škol. V rámci projektu Cesta ke kvalitě 6 byl zjišťován názor ředitelů škol na zařazení jednotlivých funkcí ve škole mezi střední management.
Mezi střední management podle tohoto výzkumného šetření kromě vedoucích metodických sdružení a předmětových skupin patří:
 
zástupce ředitele,
 
výchovný poradce,
 
koordinátoři (ICT, ŠVP, environmentální výchovy),
 
vedoucí školní družiny,
 
vedoucí školní jídelny,
 
vedoucí správního úseku.
Vzhledem k tomu, že se chce tato série článků zabývat středním managementem školy jako vedoucími skupiny učitelů, budeme se soustředit pouze na vedoucí metodických orgánů, a to konkrétně na základních školách. Nicméně kreativní čtenář dokáže jistě všechny uvedené náležitosti aplikovat také na jiný druh škol či školských zařízení i jiné funkce.
Na závěr ještě stručná upoutávka, co nás o středním managementu škol čeká. Od malého nahlédnutí do historie metodických orgánů se dostaneme k nutným současným předpokladům pro činnost středního managementu školy. Zaměříme se na organizační zajištění jeho práce i na oblasti, které v rámci pedagogického procesu řídí.
Od rolí přejdeme ke kompetencím, od středního managementu v českém školství k jeho protějšku v Anglii a porovnáme ho i se středním managementem mimo školství. V samém závěru série článků se pokusíme o
návrh profesionalizace středního managementu školy
tak, aby se stal skutečným řídícím prvkem v rámci pedagogického procesu i celé školy.
Milé kolegyně a kolegové, těším se na společná setkávání a v novém školním roce vám přeji hodně sil nejen pro práci se středním managementem školy.
LITERATURA:
 
GOLD, A.
Řízení současné školy. O práci učitelů na střední úrovni řízení.
Žďár nad Sázavou: Nakladatelství FAKTA v. o. s., 2005. ISBN 809029144-2.
 
Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení.
Veřejně prospěšná studie McKinsey&Company. Praha: 2010.
 
MICHEK, S. Evaluační nástroje podporující rozvoj vedoucích pracovníků ve školství. In: AEDUCA,
Festival vzdělávání dospělých: sborník příspěvků z odborných konferencí. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2010.
 
OWEN, J. Jak se stát úspěšným lídrem: Leadership v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1726-3.
 
PALEČKOVÁ, J., TOMÁŠEK, V, BASL, J.
Hlavní zjištění výzkumu PISA 2009: Umíme ještě číst?
Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2010. ISBN 978-80-211-0608-6.
1 OWEN, J. Jak se stát úspěšným lídrem: Leadership v praxi., s. 90
2 GOLD, A. Řízení současné školy, s. 5
3 GOLD, A. Řízení současné školy, s. 3
4 Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení, s. 21.
5 PALEČKOVÁ, J., TOMÁŠEK, V., BASL, J. Hlavní zjištění výzkumu PISA 2009: Umíme ještě číst?