Strategie vzdělávací politiky do roku 2030 z hlediska externí expertní skupiny

V lednu 2019 ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga ustanovil osmičlennou expertní skupinu v následujícím složení: Arnošt Veselý (vedoucí skupiny, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy), Jakub Fischer (Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze), Milena Jabůrková (Svaz průmyslu a dopravy ČR), Milan Pospíšil (předseda Rady vysokých škol, Vysoká škola chemicko-technologická v Praze), Daniel Prokop (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy), Radko Sáblík (Smíchovská střední průmyslová škola), Iva Stuchlíková (Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích) a Stanislav Štech (Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy). Poprvé se skupina sešla počátkem ledna tohoto roku.

Externí expertní skupina (EES) má několik úkolů. V první řadě je to příprava výchozího dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR 2030+ (dále jen „HSVP“), který bude definovat vizi, priority a cíle vzdělávací politiky do roku 2030+. HSVP by se měly stát základním vstupem pro tvorbu samotné Strategie vzdělávací politiky do roku 2030. Pracovní návrhy obsažené v HSVP by měly být konzultovány se všemi zainteresovanými aktéry v rámci veřejných konzultací a zapracovány do finální verze. Konečná verze HSVP by pak měla být zpracována do září letošního roku.

Po dokončení dokumentu HSVP budou zahájeny práce na samotné strategii, a to včetně formulace jednotlivých opatření vedoucích k naplnění vytyčených cílů a konkrétního implementačního plánu. Přestože příprava samotné Strategie 2030+ je v odpovědnosti MŠMT, EES by i zde měla sehrát velmi důležitou roli, a to zejména z hlediska odborné podpory při formulaci a výběru jednotlivých opatření. Celkové dokončení Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ je plánováno na jaře 2020, přičemž přibližně v polovině tohoto roku je pak možné očekávat schválení vládou ČR.

Přeloženo do trochu srozumitelnější řeči, prvotním úkolem EES je v dokumentu HSVP formulovat obecnější směry a cesty, kterými bychom se v oblasti vzdělávání měli ubírat. Půjde o jakýsi „věšák“ hlavních cílů a cest k jejich naplnění, na který se potom budou „navěšovat“ konkrétní opatření. HSVP tak bude ze své podstaty obecnější dokument, který nebude řešit detaily (které jsou samozřejmě vždy velmi důležité).

Jistá obecnost HSVP nesnižuje jeho důležitost. Jak všichni dobře víme, pokud se špatně postaví základy a hrubá stavba domu, těžko se to potom zachraňuje. Jedním z hlavních oříšků naší práce je tak formulace cílů a priorit do takové podoby, aby šlo o skutečné priority (a nikoli výčet všech žádoucích cílů), ale aby zároveň nic skutečně zásadního nechybělo. Neméně důležité je, aby tyto cíle byly formulovány jasně a srozumitelně a stejně tak celá struktura dokumentu.

V tomto ohledu jde vždy o proplouvání mezi Skyllou a Charybdou. Mezi přílišnou obecností a množstvím cílů (které nedává žádné vodítko, kudy jít) a přílišnou konkrétností (která nedává dostatečnou volnost v konkrétní realizaci daných cílů). Zde se hodláme poučit ze zkušenosti s realizací předchozích strategických dokumentů. Určitým nedostatkem tzv. Bílé knihy bylo, že priorit, cílů a opatření v ní bylo příliš mnoho, takže orientace byla poměrně složitá a chybělo jasné a srozumitelné zaměření. Jednotlivá opatření navíc šla hodně po jednotlivých vzdělávacích stupních a chybělo jim větší propojení (je ovšem potřeba dodat, že i tak šlo o velmi kvalitní dokument, který je v mnoha ohledech inspirativní dodnes). Oproti tomu Strategie vzdělávací politiky do roku 2020 měla jenom tři priority. To se ukázalo jako nosné. Bylo to ovšem do jisté míry i limitující v tom, že mnohá důležitá opatření na tyto priority nešla „napasovat“ (například pak skoro zcela vypadlo terciární vzdělávání). Úkolem EES je tedy v tuto chvíli dobře pojmenovat a strukturovat hlavní cíle a priority tak, aby na tomto základě mohla vzniknout – a být realizována – vskutku moderní vzdělávací strategie.

Jak jsem napsal výše, EES se poprvé sešla počátkem roku. Jsme tedy ve fázi „naslouchání“. Snažíme se vstřebat maximum dostupných podkladů a naslouchat různým podnětům (jako například na vstupní konferenci uspořádané v Národní technické knihovně 28. 2. 2019). Obrysy HSVP tedy představíme až v některém z dalších čísel Řízení školy. Zde ovšem pojmenuji alespoň hlavní principy, na kterých je naše práce založena.

Těchto principů je pět. Prvním z nich je věcnost a odbornost. V maximální možné míře chceme stavět na poznatcích a přesvědčivých argumentech, nikoli na subjektivních dojmech, jak je v ČR běžné. Cíle, priority a opatření by měly mít oporu v poznatcích a datech, ale také zkušenosti lidí, kteří se daným tématem dlouhodobě zabývají. Musí jít o strategii opírající se o poznatky (evidence-informed policy).

Druhým a neméně důležitým principem je participativnost. O cílech a prioritách nemohou rozhodovat experti. To je nejen nedemokratické, ale také vysoce neefektivní a krátkozraké. Při přípravě HSVP i potom při přípravě samotné strategie jsou plánovány kulaté stoly a veřejné konzultace se všemi, kterých se vzdělávání dotýká. Ačkoli za tyto konzultace a komunikaci je odpovědné MŠMT, naše skupina jej v tomto plně podporuje. Členové EES se účastní (a budou účastnit) různých konferencí, workshopů, seminářů atd., organizovaných jak MŠMT, tak mnohými dalšími organizacemi. S2030+ by pak měla vzniknout jako výsledek debat, do kterých jsou zapojení všichni, kterých se to týká.

Za třetí, vycházíme z toho, že strategie musí mít skutečně dlouhodobý horizont. Strategie je připravována do roku 2030, nicméně všichni víme, že efekty mnoha opatření ve vzdělávání se dostaví až za mnoho let, a že kdybychom se omezovali tímto horizontem, pak k žádným změnám nedojde. Proto jsme se dohodli, že přemýšlíme v horizontu 2030 . Ono „plus“ znamená, že některé aktivity budou během působení S2030 nastartovány, ale výsledky se dají očekávat až později. V této souvislosti je vhodné připomenout, že velkým problémem vzdělávací politiky v ČR je, že se nedokážeme přenést přes každodenní dílčí problémy. Při tvorbě S2030+ chceme neustále připomínat, že děti, které se příští rok narodí (v době předpokládaného odsouhlasení strategie S2030+), půjdou do školy v roce 2026 a většina z nich ukončí formální vzdělávání (pokud bude vše jako teď) někdy kolem roku 2045. Dá se očekávat, že společnost, technologie, pracovní trh atd. budou tou dobou vypadat úplně jinak. I proto je třeba se dívat na vzdělávání při přípravě S2030+ z jistého nadhledu.

Každá strategie je nevyhnutelně do jisté míry obecná. Důležité ovšem je, aby byla dostatečně konkrétní, poskytovala jasný směr a byla vnitřně konzistentní. Řečeno metaforou cesty: naším úkolem je především říci, jakým směrem se vydáme a zdali půjdeme na sever, nebo na jih. S2030+ nebude zahrnovat vše. Právě naopak. Musíme se vyvarovat velkého nešvaru reálné vzdělávací politiky, tedy že se současně vydáváme na sever, na jih, na východ a na západ. Přitom dobře víme, jaké jsou důsledky takového počínání: buď se roztrhneme, nebo stojíme na místě. Proto je konzistence strategie tak důležitá.

Konečně posledním principem, který bychom chtěli aplikovat, je stavět na tom, co již funguje a existuje. Jsme si vědomi toho, že máme-li formulovat skutečně moderní vzdělávací cestu, pak je potřeba mnoho věcí opravdu změnit. I tyto změny by ovšem měly vycházet (pokud je to aspoň trochu možné) z toho, co již nějak funguje, a brát v úvahu realitu běžného dne učitele, ředitele, žáka a rodiče atd. Vrátíme-li se k naší metafoře cesty: v našem systému existuje celá řada slibných cestiček a cest, prošlapaných odvážnými a schopnými učiteli, řediteli i zřizovateli. Mnohé z nich fungují velmi dobře, jen se o nich dostatečně neví. Jako velkou výzvu pro naši skupinu tedy vidím i hledání těchto cest a cestiček, doposud neprošlapaných, a jejich dlouhodobější a systematickou podporu.