Společné plánování, vyučování i reflexe. Párová výuka podporuje nejen žáky, ale rozvíjí i kompetence učitelů

Vydáno: 10 minut čtení
Ve dvou se to lépe táhne. To není jen okřídlená věta, ale popis toho, že když učí dva učitelé, jde to lépe, než když učí jen jeden. Z toho alespoň vychází teorie i praxe konceptu párové výuky. Učitelé hodinu společně připravují, realizují a vyhodnotí. Tímto způsobem se lépe učí nejen žáci, ale i samotní učitelé. U zrodu konceptu párové výuky stál projekt Pomáháme školám k úspěchu podporovaný Nadací The Kellner Family Foundation.
V základní škole Za Nádražím v Českém Krumlově mají s párovou výukou už zkušenosti. Na začátku šlo o dobrovolnou aktivitu pedagogů, a to když Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vypsalo a financovalo Šablony – kdo z pedagogů chtěl, připojil se. Prvním předmětem, ve kterém škola párovou výuku zkoušela, byla matematika, později se přidal český jazyk, tělocvik nebo dějepis. Dnes už je díky programu Pomáháme školám k úspěchu tandemová výuka pevnou součástí tamního rozvrhu, a to ve všech ročnících od první do deváté třídy. A už zdaleka nejde jen o jednotlivé předměty. Součástí je i výuka, která se prolíná napříč prvníma druhým stupněm – například v dějepise. „Učitelé si lépe uvědomí, co se učí už na prvním stupni, a že by nemuseli stejnou látku opakovat znova. Někdy se také stává, že druhostupňoví učitelé mají pocit, že přišly malé děti. Ale když se s nimi v rámci párové výuky předem setkají, umějí je lépe odhadnout a lépe se na ně připra