Nejsem jediný, kdo se poslední dobou zúčastňuje nejrůznějších debat, kulatých stolů a dalších setkání lidí různých krevních skupin diskutujících o vzdělávání. Je dobře, že toto téma oslovuje lidi, že jsou mu ochotni věnovat energii, čas i kus života. Do mysli se mi ovšem začíná vkrádat jistá pochybnost.
Skutečně škola (a její vedení) zastarává?
PhDr.
Václav
Trojan,
Ph.D.,
vedoucí katedry Centrum školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Proč začíná sílit hlas, který hovoří o zastarávání školy, který hovoří o zaostávání za rytmem doby, který dokonce hovoří o nutnosti jít pro informace pouze mimo vzdělávací systém? Navíc hlas prezentující přetrvávající nepravdu, že na fakulty vzdělávající učitele chodí odpad maturantů, že ve školách zůstává ten, kdo nemá kam jinak jít, že internet učitele již dávno překonal a nahradil. A tak dále, stále dokola...
Je něco shnilého ve státě českém, řekl by klasik. Sejde se okolo stolu několik lidí a mají možná více než z poloviny stejný názor na daný problém - třeba na společné vzdělávání, hodnocení žáků a jejich výstupů -, jenže místo toho, aby začali od té shody, postupně se dostávají k různosti, místo toho, aby se ji snažili pochopit a vyjasňovat stanoviska, začnou z opačného konce. Jednání se tak často zablokuje již na samotném počátku a to je špatně.
Nebudu čtenáře nudit připomínáním všech „průchovských“ funkcí školy, ty se dají dohledat. Musím ovšem zdůraznit, že ony odškolňující hlasy význam školy neskutečně osekávají a znevažují. Omezit chápání školy na transmisi poznatků je anachronismus, který má škola již několik desetiletí za sebou. Ani v mém mládí nebyla škola jediným nositelem informací, o pravdě nemluvě. V dnešní době existuje nekonečná množina zdrojů, ze kterých lze čerpat. On je možná problém někde úplně jinde. Naše společnost dosud nedefinovala, proč chce školu mít, jaký by měl být cíl vzdělávání a jaké z toho vyplývající funkce a úkoly. Nechce se mi věřit, že by někdo svéprávný chtěl pouhý přenos poznatků a množství tvrdých dat.
Potom je strefování se do škol úplně mimo mísu. Je to přitom hrozně jednoduché. Stejně tak je nefér stále dokola vytrhávat z kontextu ojedinělé informace a dehonestujícím způsobem ukazovat, co že se to děti učí ve škole za nesmysly. Lidské poznání rozsekané na prvočinitele může působit směšně, bude-li s těmito atomy pracovat hlupák. K čemu je kvadratická rovnice, k čemu je shodný přívlastek, k čemu je znalost jiného světadílu, k čemu se má dítě naučit několik veršů zpaměti či proč by mělo poznat Mozartovu hudbu - slýchávám v debatách jako kolovrátek. To bychom mohli tvrdit, že nejsou nutné některé souhlásky, vždyť i bez nich bychom pochopili význam slova. Mohli bychom se obejít i bez psaní a redukovat získávání informací na tupé „lízání“ tabletu. Na okraj - v knihkupectvích je k mání zajímavá kniha s provokativním názvem Digitální demence...
Škola je nenahraditelným fenoménem společnosti. Ukazuje se stále častěji, že mnohé její funkce není nikdo jiný schopen suplovat. Socializace dětí, rozumná inkluze, společné zážitky, vedení k odpovědnosti a pravidlům, vybalancování osobnosti a kompromisu sociální skupiny, vytváření systému hodnot. Skutečně by to šlo bez školy? Proboha, to skutečně nelze, ačkoli už slyším ten silný nesouhlas z některých stran či skupin.
Nedávno jsem byl na zajímavé konferenci, organizované nadšenými pedagogy střední školy v pražském Karlíně. Původní myšlenka výchovy k férovému podnikání se logicky rozrostla do budování vztahu k regionu, byla akcentována otázka koexistence školy a jejího okolí, propagace sociálního podnikání a přirozená inkluze v praxi. Je signifikantní, že to byla právě škola, ze které vyšly tyto myšlenky a inspirace, jež byly sdíleny a rozšiřovány již během konference a její účastníci již nyní dávají najevo, že se naplno zapojí.
Společnost bude transformovaná a dospělá tehdy, až bude schopna se shodnout na tom, co se mají děti učit ve škole. Nikoli až svoje školy zruší. Úspěšné země podporují vlastní školy, protože je chápou jako jeden ze základních kamenů společnosti. Samozřejmě nikde není nic dokonalého - inovace či zlepšení se opět dějí v rámci školy, protože škola není nepřítel společnosti.
Na katedře debatujeme s řediteli a ostatními pedagogy, jak složité je řídit školu v souladu se všemi jejími funkcemi. Škola totiž umí věci, které jiný nezvládá. Je třeba se snažit, abychom k práci v ní získávali ty nejlepší učitele i ředitele, nikoli abychom je hloupými ataky odehnali někam jinam. Role školy bude v moderní společnosti stále důležitější, navzdory posměváčkům.