Škola otevřená, ale sebevědomá a sebereflektující

Vydáno:

V minulém čísle Řízení školy jsem napsala, že otázka efektivnosti zákonných regulačních opatření je velice problematická a těžko evaluovatelná. Protože jsem spíše zastáncem kréda, že láhev je napůl plná, chci v tomto optimisticky a pragmaticky laděném závěrečném dílu seriálu úvah na téma „Reklama a škola“ nastínit vizi školy otevřené, ale sebevědomé a sebereflektující.

Návrh nastartování změny na mikroúrovni školy jako instituce, organizace a pospolitosti

Ing.
Eva
Vrbová
MPA
Budu se mimo jiné zabývat profesní etickou seberegulací pedagogů jako dohlížitelů (tzv. „gatekeepers“), a to společně s rodiči, nad snahami zesilovat marketingové působeni cílené na děti ve školách a při školních aktivitách.
Pomůže nastartovat změnu kolektivní mentální mapa vytvořená všemi pracovníky dané školy?
Komu je/má být škola odpovědná?
Domnívám se, že naše školy se nestanou sebereflektujícími a sebevědomými institucemi samočinně a ihned. Již nyní je podporována metoda autoevaluace škol. Z hlediska organizačního poradenství a facilitace (Organizational development management) by se případně jednou z možných konkrétních metod pro nastartování změny na úrovni školy jako jednotlivé organizace mohla stát poměrně jednoduchá metoda tzv. „oválného mapování“, jako součást přístupu strategického plánování SODA – Strategic Options Development and Analysis1 používající kolektivní mentální mapu vytvořenou všemi pracovníky dané školy.
Na oválné lístky jsou zaznamenány koncepty stylizované jako slovesné výzvy (podporujme, připravme, zahrňme, zabraňme, redefinujme, vyvarujme se, zapojme se do... a podobně) a tyto jsou pospojovány šipkami, které indikují příčinu – důsledek nebo vliv mezi jednotlivými koncepty. Například A může způsobit nebo mít vliv na B, B může naopak způsobit nebo mít vliv na C a tak dál.
Jinak řečeno, lze očekávat, že akce A povede k výsledku B, akce B k výsledku C. Tyto kolektivní mentální mapy se sestávají z mnoha vzájemně propojených vztahů a ukazují oblasti zájmu a jejich vzájemné vztahy. Porovnáváním a komentováním myšlenek v průběhu jejich vysvětlování vznikají různé interpretace, které umožňují získat kompletnější a úplnější představu.
Nejžádanějším
výsledkem procesu
kolektivního a sdíleného mentálního mapování je zvýšené porozumění problému nebo zkoumané záležitosti, v našem případě jevu reklamního a propagačního cílení na žáky v jeho souvislostech. Jako další přínos vidím i to, že je to snadno realizovatelný proces, snadno pochopitelný, relativně rychlý a umožňujíci efektivní využití času ve skupině. Strukturování vztahů akcí – výsledků usnadní lidem, aby zjistili, co oni sami mohou v oblasti jejich zájmu učinit, ulehčí ředitelům se sklonem k akčnímu jednání komunikaci abstraktních a vágních pojmů, podporuje porozumění tomu, co je potřeba udělat, aby se něco stalo.
Lepší porozumění vychází z toho, že jsou včleněny názory mnoha lidí. Proces pomáhá utváření sdíleného názoru ve vybrané oblasti a toho, co se s tím „dá dělat“. Tím se podporuje intra- a meziorganizační porozumění jakož i intra- a interdisciplinární kreativita. Ve většině případů dochází k rekonstruování reality, tj. účastníci vnímají a vidí svět jinak, než jej vnímali předtím, než se sešli, a to ne jako výsledek něčí argumentace, ale prostřednictvím toho, jak jednotlivá vyjádření byla pospojována.Proces je participativní, respektuje sociální aspekty skupinové práce.
Dochází k vzájemnému porozumění svým rolím a může umocňovat soudržnost a generovat odhodlání, vlastnění následných akcí a činů. Je to vlastně aktivita budování týmové identity.
Proces vytváří zhmotněný výsledek – grafickou mapu, záznam sloučených přípěvků jednotlivých účastníků. V míře, v jaké je tato mapa odrazem a obrazem sdílených a domluvených, odsouhlasených názorů slouží jako objekt přerodu („transitional object“), lépe řečeno jakýsi most k dalšímu kroku strategické změny.
Tedy tato mapa sdíleného porozumění jevů – jevu výskytu reklamních a propagačních působení ve škole – může silně ovlivňovat artikulaci nového cíle, poslání, rozvoje další strategie a zároveň i jejího uskutečnění. Zejména když mapa po reorganizaci zahrnuje v široké abstrakcí formulace žádoucích cílů (goals – na vrcholu), jakož i klastry již specifičtějších možností (options – pod cíly) a dohodnutých portofólií akcí (co budeme dělat, programy vespod). K tomu přeskupení rovněž dochází v rámci následného workshopu.
Velkou výhodou navrhovaného postupu je zvýšení skupinové produktivity – každý může mluvit (psát na oválné lístky) a naslouchat (číst oválné lístky) v celistvém a širokém kontextu. Nemusí si vyslechnout názory jednoho řečníka v jednom okamžiku a dalšího řečníka následně, tedy v sérii. Účastníci mohou volně přicházet a odcházet bez toho, aby byl negativně ovlivněn či významně poznamenán celý proces. Za snad nejdůležitější považuji formulaci úvodní otázky, má totiž dramatický vliv na odpovědi. Například by mohla být použita otázka
„REKLAMA V NAŠÍ ŠKOLE?“
A jeví se jako vhodné doplnit podtitul:
„Co bychom měli dělat v následujících 3 až 5 letech?“
Je dostatečně široká a nemá žádné apriori konotace, není úzce ohraničená, aby invokovala pouze ano – ne odpovědi.
Účastníkům je nutné poskytnout informace o účelu setkání. Například: „Chceme získat názory na jev, se kterým bude naše škola konfrontována a zjistit, co se dá v této oblasti udělat“. Dále je nutné objasnit, jak bude s poskytnutými informacemi naloženo, tj. že budou využity k ovlivnění následných rozhodnutí a ne k přímému vytvoření těchto rozhodnutí. Nutné je poskytnout i zasvěcení do toho, jakým způsobem bude probíhat společná schůzka. Potřebné vybavení je docela nenáročné (místnost, papír, velká zeď, fixy...) a časově je to otázka řádově několika hodin.2
Osobně anticipuji a předpokládám jako možné výstupy ( jak si je nyní kompiluji v rámci osobního brainstormingu) například toto:
*
Uděláme inventarizaci míst, kde se v naší škole vyskytuje reklama.
*
Zmapujeme způsoby, jakým se reklama do školy dostává.
*
Rozhodneme, zda můžeme, máme vůbec možnost tyto kanály ovlivnit (mobilní telefon žáka, reklama na jeho tričku, používané učební pomůcky, nátlak zřizovatele na to, aby bylo někde umístněno jeho logo, billboard s nevhodným obsahem ve výhledu z okna třídy.).
*
Nedopustíme, aby nám sponzoři diktovali, co máme dělat.
*
Před každým přijetím daru pečlivě prostudujeme, co pro nás jeho přijetí znamená a jaká rizika jsou s tím spojena (například ztráta nezávislosti).
*
Určíme kompetence a oprávnění, kdo může co a za jakých podmínek.
*
Vypracujeme vzorové návody, postupy a smlouvy.
*
Přehodnotíme kritéria pořádaných soutěží z hlediska jejich pedagogické a didaktické vhodnosti.
*
Budeme sami aktivně vyhledávat určité typy sponzorů.
*
Budeme si vyměňovat poznatky a zkušenosti s jinými školami.
*
Budeme pravidelně komunikovat o svých záměrech s rodiči.
*
Budeme otevřeni názorům žáků a rodičů.
*
Upozorníme na význam nerušeného pedagogického procesu v médiích a v odborných kruzích.
*
Budeme přihlížet k věku dětí.
*
Budeme podporovat mediální výchovu dětí.
*
Pedagogové se zúčastní mediálního školení.
Po vyhodnocení, které se uskuteční společně s vedením, aktéři –
zaměstnanci
sami již v skupinách, a to podle v oválné mapě identifikovaných a přeskupených polích na cíle, zájmové oblasti (předmětové tematické komise, mimoškolní zájmové kroužky, sportovní aktivity, školní metodici prevence, hospodářka, informatici a vedoucí školní knihovny)
přistoupí k vypracování návrhů s určením termínů.
Například:
*
Vypracování písemné politiky školy pro přijímání darů, organizaci soutěží.
Zpracují:
ředitel školy, hospodářka, vedoucí předmětových komisí;
Termín:
do...
*
Doporučení vyučujícím k používání učebních materiálu obsahujících reklamní prvky.
Zpracují:
předmětové komise;
Termín:
do ...
*
Zavede se evidence darů (monitoring) a bude se pravidelně vyhodnocovat. Návrh jednoduchého záznamového systému a odpovědnosti zaznamenávání – kdo, kdy, co.
Termín:
okamžitě
*
Vypracuje se plán fundraisingu a získávání zdrojů od třetích stran mimo řádné rozpočtové fungování školy.
*
Vypracuje se směřování školy a jejích kontaktů navazující na cíle kurikulární reformy a školního vzdělávacího programu.
Toto je pouze ukázka – konkrétní akce skutečně závisí na tom, co bude kolektivně reflektováno a jak bude prioritizováno v dané škole. Mezi riziko hlavní, ne však jediné, u navrhovaného postupu patří to, že vedení školy „se lekne“ a v průběhu procesu identifikace idejí od záměru ustoupí. Dále i to, že podpora změny ze strany sponzorů, ale i dalších stakeholdrů (například zřizovatele školy), bude nedostatečná.
Komu je/měla by být škola odpovědná?
Autonomie škol z hlediska tvorby interních předpisů a doporučení pro organizaci školních soutěží a pobídkových programů v prostředí škol
V této části si kladu otázku, jaké možnosti mají rodiče ovlivnit rozhodnutí ředitele? Škola je odpovědná jako veřejná instituce nejenom zřizovateli a rodičům, ale v rámci vnitřní odpovědnosti i pedagogické obci. Jedná se o profesní odpovědnost jednotlivých pedagogických pracovníků. Formou sdílení a metodou autoevaluace, tj. zamyšlení se nad tím, co funguje, jak funguje nebo mohlo by fungovat lépe, škola jako instituce hledá své směrování. Metoda autoevaluace je kolektivní metodou, do které mají být zapojeni všichni pracovníci školy.
V rámci autoevaluace může dojít k naformulování základních principů práce a tyto tvoří páteř vnitřní interních předpisů a postupů. Mnohé školy již mají zpracované vzorové školní řády. Podobně by mohly školy zareagovat na pronikání marketingových aktivit formulací principů posuzování vhodnosti zapojení se do jednotlivých forem těchto marketingových aktivit. Tento interní návod vypracovaný kolektivně a odsouhlasený vedením školy by sloužil jednotlivým pedagogům jako jakési vodítko při jejich každodenním rozhodování. Jednalo by se tedy dobrovolnou seberegulaci na straně školy. Tato pravidla by mohla být konzultována se školskou radou, orgánem zřízeným podle § 168 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
V kompetenci školské rady je vyjadřovat se ke koncepčním záměrům rozvoje školy,
projednávat návrh rozpočtu a vyjadřovat se k rozboru hospodaření a podávat podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství (Česká školní inspekce) a dalším orgánům státní správy. Ředitel školy je povinen umožnit školské radě přístup k informacím o škole, zejména k dokumentaci školy.
V pasivitě školních rad vidím jednu z příčin, proč vedení škol nekonzultuje s rodiči, respektive s jejich zástupci, takové závažné kroky, jakým je umístění obrazovky na chodbě školy, které znamená zásah do soukromí dítěte a jeho volného času a riziko,
na které zahraniční dětští psychologové upozorňuji
pod ne zrovna snadno přeložitelným termínem „overmediating our children“, tedy něco jako nadměrné mediální působení na děti. Také naši odborníci na prevenci totiž upozorňují na riziko devalvace témat primární prevence, pokud na chodbách škol běží opakující se tematizované spoty. Hrozí, že děti otupí a budou vůči tématům díky četnosti expozic rezistentní. Samotní studenti jednoho ze zapojených gymnázií, se kterými jsem měla možnost mluvit, použili výrok „non-stop reklama na prevenci“. Navíc, jak se ukazuje, promíchaná s komercí.
Vyjádření PhDr. Heleny Vrbkové, ředitelky o. s. Život bez závislostí, pro MŠMT:
*
Prodej reklamy je v projektu firmy instalující TV obrazovky do prostor škol směšován s primární prevencí. Tuto okolnost považuji za zneužití primární prevence a považuji za svou povinnost tuto skutečnost označit a vyzvat k oddělení komerční reklamy od primární prevence.
*
Vnímám riziko devalvace témat primární prevence, pokud na chodbách škol běží opakující se tematizované spoty. Hrozí, že děti otupí a budou vůči tématům díky četnosti expozic rezistentní. Realizování kvalitních forem prevence bude následně komplikováno nízkou motivovaností dětí a jejich únavou z témat.
*
U realizace projektu firmy instalující TV obrazovky do prostor škol na ZŠ postrádám písemný souhlas rodičů dětí mladších patnácti let s tím, že souhlasí, aby jejich dítě o přestávce sledovalo spoty (i nesouvisející s prevencí a projektem, k čemuž dal ředitel ve smlouvě souhlas)na úkor času, který by mělo věnovat jiným potřebám. Bez tohoto souhlasu považuji vědomé vystavování dětí mediálnímu působení za legislativě sporné a může se jednat o překračování rámce kompetencí školy či školského zařízení. Dále i v míře odpovědnosti za zdravý psychický, fyzický a morální vývoj dítěte během pobytu ve škole.
*
Otázkou, a to vysoce diskutabilní, je okolnost, že děti dané školy se ředitelovým podpisem smlouvy a jejím naplněním s firmou instalující TV obrazovky do prostor škol stávají součástí tzv. „cílové populace“. Provozovatel firmě instalující TV obrazovky do prostor škol následně prodává čas, po který bude tato cílová populace vystavena mediální expozici. Otázka z toho vyplývající:
Je možné, aby statutární zástupce školy umožnil bez souhlasu zákonných zástupců, aby děti se státem mandátovanou povinnou školní docházkou se staly předmětem ekonomického zisku cizího právního subjektu tím, že s nimi bude bez jejich souhlasu a možnosti ovlivnění nakládáno jako s cílovou populací?
Tento projekt považuji též za odporující zdravé psychohygieně dětí a studentů ve školách v době jejich volna.
1 http://www.mycoted.com/SODA
2 K vyhodnocení případně možné použít, ale není vůbec nutne: počítačový program podpory
- v USA Real.ization Inc. od John M. Bryson and CharlesB. Finn http://www.pmranet.org/conferences/AZU2007/ArizonaPapers/Sandfort _2007.pdf
- ve GB Graphics COPE Markeing Manager Department of Management Science University of Strathclyde Glasgow