Mýtus třetí: Internet a okolí školy se nás netýkají!
Šikana: mýty a realita
Mgr. et Mgr.
David
Čáp
psycholog, lektor projektu Minimalizace šikany
Další z řady srozumitelných a na první pohled akceptovatelných sdělení se objevuje stále častěji. Někdy jím škola ospravedlňuje to, že žádné kroky nepodnikla. Jindy jím naopak s určitou dávkou lítosti vysvětluje, že ani žádné kroky podniknout nemůže. Z hlediska pomoci těm, kterým někdo ubližuje, je to ale velmi
nešťastné nastavení.
Tento mýtus vychází z určité nejistoty jak zasáhnout a zjednodušeného výkladu „našeho písečku“. Tím „naším písečkem“ zde myslím oplocený areál školy. Samozřejmě, že škola jako instituce spravuje pouze takto označený areál kolem budovy, hřiště či pozemků. Rozhodně nechci nutit pedagogy, aby svůj „učitelský plášť“ nesundávali, ani když odcházejí ze školy domů. Naopak
odložení učitelské role
po skončení vyučování je důležité z hlediska duševní hygieny. Nechávám stranou i obecně známou občanskou povinnost zabránit trestnému činu, například informováním policie. Věřím, že při takovémto podezření konáme všichni správně.
Chci pouze upozornit na to, že i mimo školu můžeme získat spoustu důležitých informací o dění mezi lavicemi.
Představme si, že za námi do školy přichází nešťastný rodič s informací, že jeho dítěti ubližují spolužáci na zastávce a navíc mu i posílají ponižující zprávy na mobil a email. Naše první reakce bude zřejmě obsahovat vyjádření lítosti nad tím, co se žákovi děje. To je reakce lidská, pochopitelná a jistě pro rodiče i přijatelná. Možná ale hned v druhé větě rodiči vysvětlíme, že toto se nás netýká a nemůžeme s tím nic dělat. Nyní půjde o to, s jakým rodičem jsme měli tu čest. Některý možná ztichne a odejde, jiný se začne rozčilovat nebo, a to je ten lepší případ, nám vysvětlí, že
se nás to velmi týká
a že s tím musíme něco udělat. Je tato situace realistická? Samozřejmě že je. Rodiče si možná častěji než my učitelé uvědomují provázanost vztahů ve třídě a mimo ni. Tím nechci říct, že si toto učitelé neuvědomují, ale spíše to, že si s ní příliš nedokážou poradit.Pomoc ale není tak složitá, jak vypadá. Zhruba ve třech čtvrtinách případů, kdy dochází k ubližování žákovi v tzv. kyberprostoru, se jedná pouze o další rozměr ubližování přímo ve třídě. Jinými slovy, kyberšikana má své pevné kořeny přímo ve třídě. Plně souvisí s klimatem třídy a je pouze pomyslným dalším „chapadlem“ šikany, která se odehrává mezi lavicemi. Podobné je to i s útoky a ubližováním mimo vlastní areál školy.
A teď zpátky k mýtu číslo tři.
Internet a okolí školy se nás TÝKAJÍ!
Toto poselství bychom měli vysílat na všechny strany. Týká se nás tak moc, že bychom měli na základě zjištěných informací začít
mapovat klima ve třídě
a věnovat se vztahům na tom našem „písečku“. Konkrétní formy ubližování mimo školu potom budeme moci s klidným svědomím přenechat policii. Až nám příště přijde rodič říct, že jeho dítěti někdo ubližuje za plotem školy a uráží ho na internetu, berme tuto informaci vážně a
věnujme se tomu, co se možná děje přímo pod svícnem.