Schůzka učitele s rodičem - nejčastější zádrhele z pohledu Linky pro rodinu a školu 116 000

Jako modelový příklad může posloužit toto líčení jedné z volajících: "Přišla jsem na konzultační hodiny k třídní učitelce své dcery. Potřebovala jsem s ní probrat dceřino chování, které jsem nezvládala ani já a asi ani ona ve škole. Třídní učitelka konzultovala ve třídě, seděla za katedrou a mě si posadila do první lavice. V průběhu naší konzultace opakovaně odcházela ze třídy na chodbu něco řešit s ostatními učitelkami. Působila roztěkaně a unaveně, nakonec mi začala vyprávět, jak i ona to má ve škole těžké. Odcházela jsem s pocitem, že jsem jí vlastně ještě přidělala další potíže."

Na podobné problémy narazil i jiný volající, který setkání s třídní učitelkou svého syna popsal následovně: "Chtěl jsem řešit chování spolužáků ke svému synovi. Ten mi opakovaně říkal, že mu někteří spolužáci nadávají. Třídní učitelka mi sdělila, že nemá čas se se mnou vybavovat a že se mi může věnovat jen pět minut. Mluvila se mnou na chodbě, kde nás míjeli žáci i jiní učitelé, s nimiž se zdravila a tím náš rozhovor stále přerušovala. Měl jsem dojem, že mě nevnímá."

Nutno podotknout, že v obou případech byla schůzka předem domluvená. Nicméně výše popsaný průběh schůzky rodiče se školou podle naší zkušenosti jen ztěžuje řešení toho, s čím rodič do školy přišel. Přitom by stačilo relativně málo, aby setkání probíhalo v daleko příjemnější atmosféře. Je dokonce velmi pravděpodobné, že mnohde tak i probíhá, jen z povahy naší služby se o těchto setkáních nedozvíme. Pojďme tedy na chvíli odhlédnout od toho, co bylo obsahem sdělení, a podívejme se, jak by mohl vypadat ideální průběh schůzky.

Z našich zkušeností vyplývá, že vyjma některých akcentovaných osobností rodiče přicházejí do školy až v okamžiku, kdy se jim situace jejich dítěte zdá vážná a potřebují pomoc, a že potíže jejich dítěte narušují jejich sebeobraz dobrého rodiče (dobrý rodič je v představách mnohých ten, který má bezproblémové dítě). Přicházejí tedy s určitými obavami, možná s pocitem selhání ve vlastní rodičovské roli a v okamžiku, kdy už situace nějakou dobu trvá a oni dosud nenalezli vhodné řešení. Nicméně i kdyby tomu tak nebylo, chtějí-li učitelé, aby k jejich profesi veřejnost přistupovala se stejným respektem jako k jiným profesím, měli by k ní takto přistupovat i oni sami. Schůzky s rodiči jejich žáků by tedy měly probíhat podobně, jako probíhají jiné schůzky mezi dospělými lidmi, kteří se potřebují domluvit o důležitých otázkách a nalézt společný postup.

Obvykle je vhodné pohlídat si tyto tři základní "fyzické" parametry schůzky:

Jednoznačně se vyplácí, má-li každý učitel možnost využít místnost, kde může konzultovat s rodiči mezi čtyřma očima. Je to stejné jako u návštěvy advokáta nebo lékaře - většině z nás není příjemné rozebírat osobní, citlivé, mnohdy nepříjemné věci před cizími lidmi, natož vestoje.

Učitel i rodič by měli mít k dispozici taková místa k sezení, která naznačují jejich rovnost. To znamená, že učitel nemůže posadit rodiče do lavice a sám zůstat za katedrou (a to mnohdy ještě na stupínku) a domnívat se, že tímto krokem vytvořil podmínky k partnerskému jednání. Místa k sezení by měla být co nejpodobnější i z hlediska komfortu, a pokud by měl někdo "nárok" na lepší místo, pak je to rodič jako host, nikoliv učitel jako "domácí".

Mezi rodičem a učitelem by také měl být co nejotevřenější prostor. Pokud učitel mezi sebe a rodiče vyrovná hrneček s kávou, sklenku s vodou, plastový kelímek s tužkami a stolní kalendář jako "hradbu", průběh jednání to ztíží.

Stručně shrnuto - schůzka rodiče s učitelem by měla kopírovat to nejlepší ze schůzek jiných profesionálů s jejich "klienty" - nikým a ničím nerušené místo, předem stanovená doba setkání a jasně dohodnuté výstupy. Pokud k tomu učitel nabídne rodiči ještě něco k pití (ve stresu častěji vysychá v ústech), má velmi dobře nakročeno k úspěchu celého jednání.

116 000

NONSTOP

Na e-maily odpovídáme do pěti pracovních dnů.