Ruská rodová škola - pozoruhodná pedagogická alternativa

V ruském Tekosu už řadu let existuje škola s experimentálním výukovým programem, který přináší výjimečně úspěšné výsledky. Učivo je zvládáno v blocích rozvíjením myšlení v souvislostech a ve vzájemném předávání poznatků mezi žáky, z nichž každý se tak cítí být zároveň učitelem. Vzdělávací proces v rozsahu střední i vysoké školy se tímto kolektivním postupem výrazně zkracuje, probouzí ve studentech skryté schopnosti a napomáhá jejich všestrannému osobnostnímu rozvoji.

Do školy přicházejí děti většinou kolem deseti let věku a často dokončí základní vzdělání a maturitu během dvou let. Potom obvykle studují dvě vysoké školy. Děti se učí navzájem a to vždy jeden předmět v bloku několika týdnů. Výuka tedy není rozdrobena na jednotlivé hodiny, kdy se vyučuje různým předmětům. Děti nejen vyučují, ale samy vyvíjejí studijní plány, samy si školu postavily, samy se o sebe starají, vydělávají si na sebe, jsou si navzájem rovny a nesou za vše odpovědnost. Zároveň jsou vedeny k velké odpovědnosti za všechny bytosti na zemi i za planetu Zemi samotnou.[2]

Tzv. Ruská rodová škola se začala formovat zhruba před dvaceti lety v osadě Tekos. Zakladatelem a ředitelem této školy je Michail Petrovič Ščetinin. Rodová škola je založena na principech alternativních škol, které se snaží vzdělávat děti jinými metodami, než jsou nyní pro evropskou pedagogiku standardem. Pozoruhodná organizace školy, její filozofická východiska a vzdělávací výsledky jsou pedagogickou realitou, která představuje obdivuhodnou inovaci srovnatelnou co do radikálnosti s alternativními koncepty vzdělávání v západním světě, jako jsou školy Summerhill v Británii nebo Sudbury Valey v USA.

Rodová škola leží u města Gelendžik, v Krasnodarském kraji, v předhůří Kavkazu, dalekých 1 400 km vzdušnou čarou od Prahy. V České republice o ní máme informace díky dvěma textům z roku 2010 - studie Lumíra Reise v odborném časopise Pedagogická orientace a z bakalářské práce Adama Karáska, která byla obhájena na Husitské teologické fakultě. Filmový dokument[3] o škole vysílala Česká televize v roce 2008 a zájemcům je dostupný na youtube[4] (délka 30 min.; čtenářům doporučuji toto video zhlédnout pro názornou představu i pro zaujetí vlastního kritického soudu). Především z těchto a dalších internetových zdrojů se pokusím sestavit portrét školy.

V Rodové škole vstupujeme do zcela odlišného světa. Areál školy byl postaven společnými silami učitelů a žáků. Pro údržbu vznikly v areálu školy dílny. Žáci sami mají v okolí školy políčka s pšenicí a rýží, mají vlastní mléko, pečují o ovocný sad a desítky včelstev a mají chov ryb. Nejsou zde třídy se žáky téhož věku, nejsou vyučovací hodiny, neplatí běžné učební osnovy a učebnice. Ve škole není klasický učitelský sbor a vyučují zde sami žáci. Žáci sami si také vybírají, jaký obor chtějí studovat, a tím přebírají i velkou míru zodpovědnosti za své výsledky a své jednání.

Při práci ve skupinách deseti až patnácti se žáci různého věku (od 8 až 10 let výše) po nějakou dobu soustřeďují na určitý obor. V rodové škole se každá skupina věnuje jinému předmětu, dokud ho úplně neproberou. Studium těchto větších skupin je střídáno samostudiem v podskupinách po dvou až pěti žácích. Větší skupiny jsou vedeny dospělým učitelem nebo žákem, který dosáhl jak úrovně učitele, tak úrovně metodika. K dosažení těchto úrovní je zapotřebí splnit zápočet, který následuje po absolvování samostatného studia. Zápočet opravňuje žáka, aby byl napříště učitelem. Aby se žák mohl stát tzv. metodikem, musí zpracovat program pro daný obor s přípravou učebních skript a jiných pomůcek.

Výchova ve Ščetininově škole má velmi specifické rysy, které čeští autoři citovaných textů uvádějí s odvoláním na pohled gruzínského pedagoga Šalvy Amonašviliho. První z těchto rysů je mravně-duchovní rozvíjení každého žáka. K tomu by mělo docházet díky stylu života v celé školní komunitě. Je zde vytvořeno velice kladné sociální a vzdělávací prostředí. Pocit vzájemnosti a dobra vyplývá z vědomí duchovních hodnot a národních kulturních tradic. Žáci si také uvědomují svůj životní úkol, jímž je práce pro druhé, pro dobro všech.

Druhým rysem je zájem o poznávání, snaha poznávat, trvalá zvídavost a chuť dovídat se nové. Žák je především podporován k poutavému poznávání tvůrčím způsobem při samotné činnosti. Dochází k objevování, celostnímu poznávání světa a sebe v něm. Třetím rysem vzdělávání je práce v její rozmanité podobě. Chlapci i děvčata mají na starosti stavbu domu počínaje architektonickým projektem přes veškeré stavební činnosti až k úpravě exteriérů a interiérů svými kresbami a malbami. Dále jsou zapojeni do zemědělských prací a řemeslné činnosti při opravách a údržbě budov. V internátní škole si žáci obstarávají vše, co přináší každodenní život, sami. Jedná se například o přípravu jídel a úklid. Tímto všednodenním obstaráváním se stávají žáci soběstační.

Čtvrtým rysem je vnímání, nalézání, prožívání krásy ve všem, co tvoří svět školní komunity. Harmonické lidské vztahy jsou základem pro radost ze života ve škole a pro radost z učení a společné práce, která má smysl. Konečně pátým rysem je tělesná zdatnost. Ta je zajištována výukou ruského bojového umění a upevňována tělesnou prací, pohybem na čerstvém vzduchu a otužováním.

Absolventi Rodové školy se uplatňují v nejrůznějších povoláních. Nejvíce žáků podle uvedených údajů z roku 1999 studovalo na pedagogickém institutu, tudíž směřovali k uplatnění v profesi učitele.

Ruská rodová škola nese spoustu společných znaků s jinými alternativními způsoby vzdělávání. Ty věcně charakterizuje odlišnost od hlavního proudu standardních (běžných) škol určité vzdělávací soustavy. Alternativní školy jsou obecně chápány jako školy, které budou spíše lepší než většinová vzdělávací nabídka, neboť svými inovačními programy a postupy cíleně odstraňují (nebo se o to alespoň snaží) nedostatky standardních škol. Jejich existence zajišťuje pluralitu vzdělávacích cest, vytváří podmínky pro inovaci organizace vzdělávacího procesu a obsahu vzdělání, inspiruje reformy státního školství.

Ruská rodová škola nám ukazuje, že - slovy L. Reise -v našem světě může být skutečností, nikoli jen ideálem (vizí), škola, v níž žijí a z níž vycházejí lidé sdílející vysoké duchovní, mravní hodnoty, jsou dobře vzděláni ve vědách, naplňují svůj život uměním, jsou tělesně zdatní, váží si lidské práce a sami jsou pracovně výkonní, chtějí být platnými tvůrci plnohodnotného života. Tyto lidské kvality nejsou v Tekosu jen proklamovaným cílem, jehož dosahuje pouze a jenom dílem určitá část vzdělávané populace, nýbrž realitou týkající se všech žáků. Nejvýmluvnějším oceněním školy v Tekosu je velký zájem o přijímání dětí na tuto školu (počet neuspokojených čekatelů se prý pohybuje kolem tří tisíc), stejně jako volání po zřizování škol tohoto typu v různých místech Ruské federace.

V souvislosti se zakládáním škol Ščetininova typu si však pozorný čtenář může položit - spolu s autory studií -nejméně dvě kritické otázky. První se týká kultu zakladatele: nakolik je výjimečnost této školy dána neopakovatelnou osobností jejího tvůrce? Ten je nepochybně vysoce respektovanou vedoucí autoritou, která formuje charakter školy. Avšak do jaké míry s ním přenositelnost konceptu školy stojí a padá? Za druhé, zda styl života, který škole vtiskl Ščetinin a jeho spolutvůrci, je principiálně možný v jiné než internátní škole nebo ve škole, která by nebyla v tak výhodném venkovském přírodním prostředí. Konečně dokumenty a studie, které máme k dispozici, jsou z roku 2010, resp. 2008. Jelikož česká média nové informace z Tekosu nepřinášejí, zůstává otázkou, kam se Rodová škola aktuálně ubírá. Počkejme si tedy na zprávy od českých stážistů, popř. - jste-li jazykově vybaveni - můžete zkusit hledat v ruském odborném tisku.

ZDROJE