Ředitelská studia

Podle § 5 odst. 2 a 3 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, je ředitel školy povinen získat znalosti v oblasti řízení školství absolvováním studia pro ředitele škol v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (dále DVPP). Tato povinnost se nevztahuje na ředitele, který znalosti v oblasti řízení školství získal vysokoškolským vzděláním v akreditovaném studijním programu školský management nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání (dále CŽV) uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na organizaci a řízení školství. Tedy v podstatě lze potřebné informace získat několika způsoby, nutno však brát ohled na časový horizont absolutoria tak, aby byla naplněna litera zákona. V rámci DVPP nabízí studium pro ředitele řada institucí, střediska služeb školám, různé vzdělávací instituty, ale i vysoké školy, zejména pedagogické fakulty. Pokud však chce školský manažer získat podrobnější profesní informace v širším kontextu, lze jednoznačně doporučit vhodně zaměřené univerzitní bakalářské programy.

Obvykle vzdělávací instituce volí členění vlastního studia na moduly. To se jeví být výhodné z hlediska pochopení souvislostí. Standardní modulové oblasti bývají většinou na bázi řízení školy a pedagogického procesu, vedení lidí, ekonomiky a hospodaření školy, školské legislativy a manažerské praxe. Studium je prakticky výlučně organizováno kombinovanou formou střídající prezenční úseky a práci doma s využitím moderních e-learningových metod. Kurzy celoživotního učení přenáší hlavní zátěž na vzdělávaného až v samém závěru obvykle jednoročního studia, kdy je nutné sepsat závěrečnou práci a absolvovat zkoušku před komisí. Při studiu oboru školský management na VŠ jsou nároky rozloženy rovnoměrně do jednotlivých (standardně šesti) semestrů, v nichž studenti skládají zápočty a zkoušky. Výborně působí, pokud je ve studijním plánu respektováno vysoké pracovní vytížení ředitelů, odrážející se v nižším počtu semestrálních zkoušek, než je obvyklé na jiných oborech. Náročnost studia to navíc nikterak nedegraduje, protože úměrně tomu se navyšuje počet profesních zápočtů. Student absolvuje zmíněný program státní závěrečnou zkouškou a obhajobou bakalářské práce.

Co očekává ředitel školy od studia pro školské manažery? Odpověď je velmi jednoduchá. Přenos a výměnu zkušeností, inspiraci, nápady, nové myšlenky, nové trendy. Chce, aby prezenční výuka byla doslova nabitá těmito informacemi, aby učitel diskutoval s publikem a vytvářel názorové portfolio na základě konkrétních problémů studentů přenesených z jejich škol. Ředitel, potažmo i jiný pedagog-student vyhodnotí takovou přednášku či seminář jako přínosný s tím, že čas strávený na akci byl využit efektivně. Z tohoto pohledu zaujímá přední místo „manažerská praxe“ na různých typech spolupracujících škol od MŠ až po SŠ, gymnázia a konzervatoře. Tyto akce mají většinou standardní průběh spočívající v besedě menší skupiny studentů s ředitelem dané školy, kde se dozví nejrůznější zajímavosti a specifika dané organizace. Velmi dobrý je i široký republikový záběr lokalit těchto institucí, neboť se mohou projevit regionální odlišnosti. Řadou nápadů z těchto škol se může ředitel inspirovat a implementovat je do vlastní praxe. Jako příklad opravdu zajímavých možností lze uvést tripartitní třídní schůzky ve schématu: učitel + žák + rodič, systém elektronických registrací na zápisy, absolventské práce v 9. ročníku na ZŠ či třeba participace rodičů na úpravě třídy svých dětí.

V kurzech pro ředitele škol v rámci CŽV i v bakalářském studiu školského managementu je převažující metodou výuky přednáška vhodně doplněná diskusním blokem. Obvykle se snaží organizátoři zajistit velmi erudované odborníky - externí lektory tzv. z branže. Nezřídka to bývají současní či bývalí ředitelé nebo inspektoři, vedoucí odboru školství dané lokality apod. Pokud vyučuje akademik, má opět velmi často za sebou manažerskou minulost ve školství. Takový učitel pak může z těchto zkušeností těžit a obohatit jimi vlastní projev. Zároveň je tato skutečnost faktorem, který výrazně odlišuje školský management na VŠ od ostatních oborů, v nichž často vyučují asistenti, ale i docenti bez předchozího kontaktu s jinou než univerzitní praxí. Ve své podstatě se popisované studium limitně blíží profesním programům typu MBA, což je však zcela jistě dobře a ku prospěchu věci.

Atmosféra hodin vlastní výuky je většinou velmi přátelská, pedagogové ochotní a sdílní. Hlavním smyslem přednášek není předat maximum informací z dané oblasti, protože řada z nich je již studentům známa, resp. si je mohou sami najít v disponibilních zdrojích. Primárním cílem je vytvořit informační přehled o daném tématu a v rámci diskuse ho doplnit cennými příspěvky z praxe. Pokud je součástí daného předmětu i seminář (studium na VŠ), je obvykle veden formou individuálních či skupinových cvičení. Výstupem většinou bývá zápočtová práce, která nezřídka aplikuje probíranou problematiku do podmínek školy ředitele-studenta. Jedná se o fakt, který může být pro takového manažera cenným profitem, neboť si může v rámci výstupu z předmětu sestavit např. plán DVPP, motivační program pro zaměstnance či třeba osobní time management. Ředitel díky tomu pochopí, proč nestíhá některé věci, proč jeho učitelé nepracují s chutí a kde sám dělá chyby. Přínosem je však především okolnost, že na to přijde sám, a tedy má nejlepší předpoklad to změnit.

Kapitola je úmyslně zařazená jako protiklad „očekávání a pozitiv“ a je pochopitelné, že senzacechtivý čtenář její uvedení uvítá. Nicméně je vůbec o čem psát?

Čas. Možná čas, který je nutno věnovat studiu. Člověk je povinen se zúčastnit určitého procenta výuky, ředitel se ze zaměstnání uvolní sám, ale pro studenta „neředitele“ může být tato okolnost problematická. Co se týká přijetí do kurzu/studia, panuje zde značný rozdíl. Zatímco u seminářů CŽV je v zásadě jedinou podmínkou, že někde v lokalitě bude tento kurz v brzké době zahájen, u bakalářského studia je nutno absolvovat přijímací zkoušky. Vzhledem k nedostatku programů zaměřených na školský management v ČR je zde navíc každoroční vysoký převis nepřijatých nad přijatými. Tedy být přijat již vyžaduje určité kvality a přípravu zájemce. Z pohledu finančního je bakalářské studium na veřejné vysoké škole zdarma, u manažerských kurzů organizovaných v rámci CŽV je však nutno počítat s ročním školným pohybujícím se kolem deseti tisíc korun, což může být problém pro účastníka samoplátce.

Co negativa z pohledu vlastní výuky? Určitým zklamáním může například být, pokud v předmětu, komponovaném jako aktuální otázky školství, je po celý semestr řešeno ve skupinách studentů jen jedno téma, které následně tyto týmy prezentují. Po sobě jdoucí prezentace omílající dokola stále stejné fráze v relativně dlouhém časovém úseku působí jednotvárně, nudně a studenti ztrácí koncentraci. Výsledný informační efekt tedy není příliš vysoký. Ale jedná se jen o dílčí subjektivní zklamání v toku pozitiv. Co se struktury předmětů v rámci modulů týče, většinu z nich přijímají ředitelé-studenti jako záležitosti obohacující jejich profesní život, některé více (např. řízení pedagogického procesu, právní či ekonomické aspekty), jiné méně (komunikační techniky či podnikový management). Tedy odpovědí na otázku položenou v úvodu této kapitoly je „ano“, je o čem psát, ale velmi obtížně a omezeně.

Článek řeší disponibilní „profesní“ studia pro ředitele škol. Nabízí se kurzy celoživotního vzdělávání či bakalářské studium školského managementu. Vhodnost či nevhodnost, výhody či nevýhody jsou vnímány očima autora, který je/byl účastníkem obou typů. Úmyslně nejsou uváděny konkrétní vzdělávací instituce, i když lze mnohé v popisu poznat. Obecně je pro nové ředitele plně dostačující náplň seminářů CŽV. Pokud se však chce školský manažer tématu (i své profesi) věnovat hlouběji, je velmi dobrým řešením odpovídající vysokoškolský bakalářský studijní program v délce tři roky. Pro úplné nadšence lze v českých podmínkách najít i možnost další dvouleté nástavby ve formě navazujícího magisterského studia. Celkově lze konstatovat, že nabízené institucionální způsoby zisku potřebných vědomostí plně splňují nároky a požadavky ze strany ředitelů, nicméně co zlepšovat je vždy.