Ředitele základních škol nejvíce trápí byrokracie, finance a inkluze

Průzkum ukázal, že 79 procent ředitelů není spokojeno se současnou podobou inkluze. Systém jim často připadá nedotažený a vnímají nutnost vychytat nedostatky, jako například příliš složité vykazování. Ředitelé jsou vůči inkluzi poměrně kritičtí, nikoliv však z pohledu jejího smyslu, ale z pohledu nedomyšlené aplikace do praxe. Česká inkluze se smrskla na společné vzdělávání s handicapovanými dětmi. Kde jsou děti nadané nebo ty s odlišným mateřským jazykem? Učitelé nebyli na příchod inkluze připraveni a chybí kvalifikovaní asistenti. Narostla administrativa a zátěž pedagogicko-psychologických poraden. Ztroskotala také komunikace záměru směrem k veřejnosti, tedy rodičům a odborníkům.

Je potřeba připomenout, že inkluze odstartovala 1. září 2016. Nárok dětí s handicapem na vzdělávání v běžných školách však zákon zaručuje už od roku 2005. Změna spočívala mj. v tom, že ve školním roce 2016/2017 bylo do inkluze investováno přes 2,07 miliardy korun. Většina, konkrétně 1,35 miliardy, putovala na platy asistentů pedagoga.

Další otázka dotazníku byla zaměřena na vztah rodičů ke škole a učitelům. 45 procent ředitelů se domnívá, že vztah rodičů ke škole a učitelům se zhoršuje, podle 40 procent je stále stejný. Na jednu stranu roste počet rodičů, kterým na vzdělání jejich potomků velmi záleží, a celkově se tak zvyšuje tlak ze strany rodičů na školu a učitele. Jakmile se dítěti něco nedaří, může za to škola, když se ale dítě nevhodně chová či není připraveno, hledají vinu všude jinde než u sebe a svých dětí.

Na druhou stranu se školy potýkají s rodiči, kteří se o své dítě nezajímají, a to mnohdy již od první třídy. Některé děti chodí po škole bosé, nemají v pořádku věci, matky jsou doma na mateřské či rodičovské dovolené, ale jejich děti jsou už v ranní družině a odcházejí až v pozdních odpoledních hodinách.

Ředitelé vnímají bezmoc učitelů vůči rodičům, jejichž výchova totálně selhává. Rodiče mají pocit, že oni nemusejí nic a učitel musí napravovat jejich chyby. Rodiče si mohou stěžovat kdekoli a učitelů se nikdo (kromě ředitele) nezastane.

Ohledně existence víceletých gymnázií se ředitelé rozdělili na dva podobně velké tábory. 46 procent by je zrušilo, 41 procent nikoliv. V otevřených odpovědích pak někteří uvedli, že by tato gymnázia přímo nerušili, jen by je vymezili skutečně pro čtyři nebo pět procent nejnadanějších žáků, jak bylo původně zamýšleno. V současné době není výjimkou, když na osmiletá gymnázia odchází přes 30 procent ročníku, což logicky narušuje klima původní třídy.

V prosinci 2017 byla zveřejněna výzkumná zpráva CLoSE vědců z ÚVRV PedF UK, která se věnovala přidané hodnotě víceletých gymnázií. Z výsledků plyne, že víceletá gymnázia navštěvují především žáci z podnětného rodinného zázemí a že gymnazisté dosahují výrazně lepších výsledků v testech než žáci základních škol. Nicméně průměrný přírůstek vědění žáků či posun ve znalostech mezi 6. a 9. ročníkem na ZŠ a žáků mezi primou a kvartou víceletého gymnázia je podobný.

Jeden z dotazů prověřoval vliv jednotných přijímacích zkoušek na střední školy na obsah výuky na základních školách. Nejvíce ředitelů zde zvolilo odpověď „nevím“, 39 procent označilo jejich vliv jako pozitivní. Jednotné přijímací zkoušky na střední školy byly zavedeny před dvěma lety, což je poměrně krátká doba na to, aby školy reálný vliv na výuku dokázaly posoudit.

V současné době každý žák, který se hlásí na maturitní obor, musí absolvovat jednotné testy z českého jazyka a matematiky. Jejich váha v celém přijímacím řízení činí 60 % (u sportovních gymnázií 40 %). Asociace krajů ČR zároveň nově navrhuje zavést u přijímacích zkoušek na střední školu tzv. cut-off score (nepodkročitelnou hranici), což je vzhledem k malé prostupnosti našeho vzdělávacího systému nebezpečný prvek, který může ze studií na střední škole s maturitou (a dále vysoké škole) vyčlenit žáky, kteří jsou úspěšní jinde než v matematice či českém jazyce. Sporné je také postavení RVP, který se navíc nyní reviduje, vůči přijímacím zkouškám. Učivo je v RVP nepovinné, závazné jsou očekávané výstupy.

Optimističtí byli ředitelé ohledně ochoty svých učitelů na sobě dále pracovat a zavádět do výuky nové metody. Velká většina z nich hodnotí v tomto směru převažující část svého učitelského sboru pozitivně.

Velmi často ředitelé kriticky komentovali byrokratickou a administrativní zátěž, které čelí. Hovořili o velkém množství výkazů, jež musejí vyplňovat. Papír je ve škole mnohokrát důležitější než samotná výuka a obecně lze vytknout velké zatížení prací, která přímo nesouvisí s výukou a přípravou na ni. Stěžovali si na neustálé kontroly ze strany kohokoliv a odkudkoliv. Svoji pozici ve vztahu k nejrůznějším institucím, které jim ztrpčují život, vnímají jako slabou (např. obec, kraj, Česká školní inspekce, OSPOD, policie, BOZP, hasiči, hygiena).

Ředitelé škol měli v rámci průzkumu také možnost uvést tipy na snížení byrokracie ve školství. Zmiňovali například zjednodušení výkaznictví - jedna položka se nyní častokrát uvádí ve více formulářích. Jednotlivé instituce by měly být propojené elektronicky, aby se jim nemusely neustále posílat ty samé údaje. Další tip směřoval k MŠMT, aby pro školy centrálně vytvářelo dokumenty jako školní řády, GDPR, platové směrnice, BOZP atd. Nyní si tyto dokumenty připravuje každá škola sama.

Jaká je tedy pozice ředitele? Ředitel je samozřejmě velkou měrou manažer a měl by mít jasnou vizi své školy. Měl by dobře znát kvalitu výuky, své učitele, jejich potřeby a přednosti a přitom stále zůstat pedagogem. Od toho všeho ho bohužel často odvádějí činnosti, které mají v jiných odvětvích na starosti další zaměstnanci. Ti nám ve školách chybí. A začínají chybět i samotní učitelé.

Kolik učitelů v regionálním školství chybí, bohužel nikdo neví, ani ministerstvo školství data k dispozici nemá. Absolventi fakult připravujících budoucí učitele se do praxe nehrnou, dle MŠMT do škol nastoupí pouze 40 procent z nich, další pak ještě během jednoho či dvou let odcházejí. Dle ředitelů nejvíce chybí učitelé fyziky, matematiky, chemie, anglického jazyka a učitelé na 1. stupni ZŠ.

Ze souhrnných dat MŠMT, která mapují věk učitelů od roku 2011, je možné vyčíst trvající tendenci, která dokládá stárnutí učitelů. V roce 2011 představovali pedagogové do 35 let na ZŠ 19,4 % sboru, v roce 2017 je to jen 16,2 %. Naproti tomu učitelé 50+ v roce 2011 tvořili 31 % sboru, loni to bylo již 38,5 %. Je zřejmé, že učitelé mladšího věku do budoucna nebudou schopni početně nahradit odcházející generaci.

Co se týče financí, jedním z největších problémů je podle ředitelů nemožnost ocenit výborné učitele. Pokud už škola získá finanční prostředky z nějakého projektu, jsou účelově vázány a ředitel je nemůže použít na to, co konkrétně potřebuje. Rovněž chybí peníze na základní věci jako pomůcky a ICT.

Mimo to, že školám chybí peníze na ohodnocení kvalitních učitelů a pomůcky, chybí také pozice jako právník, odborník na řízení projektů nebo administrativní pracovník, problémem je sehnat i nepedagogické pracovníky. Malé školy nemají ani zástupce ředitele, sekretářky či hospodářky, vše musí dělat ředitel sám.

Ředitele obecně trápí nejednotná vize státu v oblasti školství a vzdělávání a devalvace učitelské profese ze strany společnosti. Podle studie od Varkey Foundation, která porovnávala statusu čitelské profese ve 35 zemích světa, se Česká republika umístila až na 30. místě. A status učitele ve společnosti často rozhoduje například o tom, kdo se v daném státě rozhodne pro dráhu učitele nebo jak jsou tamní učitelé respektováni.