Recenze: Tomáš Feřtek: Co je nového ve vzdělávání

Vážený čtenáři,

dovol mi podělit se s tebou o moje pocity z knížky Tomáše Feřteka, kterou jsem si před několika dny koupil a která mne oslovila svým pojetím, příjemným zpracováním i tématem. Co je nového ve vzdělávání je zatím poslední knihou tohoto autora, který se dlouhodobě zajímá o vzdělávací systém, rozpoutává debaty a dokáže sdělovat informace způsobem srozumitelným pro různé skupiny čtenářů i posluchačů. Stejně tomu je i nyní.

Ze samotného formátu knížky bys mohl jako rychlý čtenář nabýt dojmu, že půjde toliko o vstup do problematiky, popř. o položení základních otázek. Je skutečně pozoruhodné, co se autorovi podařilo do necelé stovky stránek dostat. V první řadě je na knížce cenné to, že se opírá o nezpochybnitelné prameny (je to nakonec záměr mladých tvůrců nové edice Co je nového..., v níž je Feřtekova kniha druhou v pořadí a kde je patrná vysoká ediční ambice - držím palce). Je vidět důkladná znalost těchto pramenů a vyvážená práce s nimi. Možná tě překvapí interpretace některých „klasických“ autorů, které jsme si již zvykli opakovat (připomínám třeba Liesmannovy Omyly společnosti vědění, které v této knížce vyznívají jako vzpomínka na minulost, však bez potřebného návrhu progresivního vývoje).

Český vzdělávací systém je samozřejmě determinován historií. Je ovšem často patrné, že zpětný pohled bývá zatížen idealizací. Autor tě provede některými etapami a ukáže, co bylo v konkrétní době cílem vzdělávání. Není zcela jistě na škodu jít nějakou dobu proti proudu času a podívat se na chápání vzdělávání ve vývojové lince. Modernímu rychlému pojetí získávání informací v současné turbulentní době se může zdát historický pohled až zbytečný, však autor tě přesvědčí o opaku. Možná tě nikdy nenapadlo uvažovat o tom, jak veliké ztráty byly povoleny v klasicky pojatém vzdělávání nebo přemýšlet o těch, kteří se stali „odpadem“ pouze proto, že v určité etapě života nezvládli některou část učiva či přijímací zkoušky.

Během čtení budeš mít rozhodně o čem přemýšlet. V první řadě o tom, proč je mnohdy potřeba tak dlouhého časového úseku k tomu, abychom některé věci začali brát vážně. Možná tě překvapí, že mnohé objevy neurovědy vlastně vůbec nejsou nové, stejně tak leckteré alternativní směry nejsou módní vlnou polistopadové éry. Často se proto budeš v knize vracet o mnoho let zpátky. Další oblastí k přemýšlení bude vliv moderních technologií na vzdělávání. Tato oblast je sama o sobě tak nepřehledná, že logicky dává prostor krajním názorům popisujícím technologickou demenci na jedné straně a samospasitelnost vzdělávání pouze technologiemi na straně druhé. Nechám na tvém zvážení, jak se tyto názory podařily autorovi spojit. Je-li zde něco provokativního, tak pouhý fakt, že přítomnost se skutečně nebude podobat minulosti a my to musíme zkrátka vzít na vědomí. V technologiích, ve společnosti i v životě...

Kniha jistě vzbudí debaty a diskuze. Právě proto, že je nestranná a objektivní, může paradoxně podráždit více čtenářů. Je vidět při nejrůznějších debatách o vzdělávání, že mnozí účastníci mají rádi černobílý pohled na věc, jasné řešení a toto nemůže a viditelně ani nechce posuzovaná kniha přinést. Dopředu musím napsat, že Tomáš Feřtek nestojí proti škole, proti učitelům či pravidlům, jak mu je to někdy podsouváno. Ukazuje, kde naopak by mohla role školy růst, čím by mohla být zajímavá pro žáky, rodiče i učitele. Vůbec nejde o kritiku stávajících poměrů odtrženou od reality školního života, ale o střízlivý pohled dopředu.

Lze očekávat, koho kniha nezaujme. Nejprve lidi, kteří se nekriticky otáčejí zpět a idealizují si s vlastní historií i minulost našeho vzdělávacího systému. Dále ty, kteří si idealistický pohled minulosti přivedli až do současnosti. Ve vzdělávacím systému jsou mnohá bílá místa, mnohé se nepovedlo, někdo by třeba neměl stát před dětmi. Autor nese svoji kůži na trh, protože je v mnohém poslem špatných zpráv. Jenže tyto zprávy analyzují stávající stav a ten přeci, můj milý čtenáři, znáš a nebudeš se zlobit na knížku, když v ní uvidíš černé na bílém, co se nám nedaří. Stejně asi nezaujme radikální odpůrce školy jako takové, mezi něž jistě nepatříš.

Proč bych ti ji tedy, milý čtenáři, doporučoval k přečtení? Obecně kvůli tématu vzdělávání, které rezonuje společností, a přitom dosud nejrůznější pokusy o jeho uchopení sklouzávaly po povrchu, popř. přísně vymezovaly jeden díl pohledu. Knížka se snaží přispět k seriózní debatě právě mnohostranným pohledem a spojování tvrdých dat se společenskou situací. Proto (a nejen) věřím, že osloví odborníky i laické zájemce.

Kniha Co je nového ve vzdělávání je psána svěžím jazykem. Vzhledem k rozsahu a formátu knížky ti nebude její přečtení trvat dlouhou dobu. Jsem přesvědčen o tom, že se budeš k jednotlivým pasážím vracet, přemýšlet o nich, hledat další prameny k prostudování či fóra k diskuzím. Kniha není konfrontační a bylo by škoda, pokud bys ji tak ty nebo kdokoli z jiných čtenářů chápal.