Prokrastinace žáků - výzva pro učitele

Vydáno:

Již dříve jsme vám, čtenářům, přinášeli různé zprávy o aktuálních výzkumech, avšak spíše ad hoc, příležitostně. Zařazením nové, pravidelné rubriky „Od teorie k praxi“ se chceme ucházet o vaši pozornost a představovat vám inspirativní výzkumné práce.

Prokrastinace žáků - výzva pro učitele
PhDr.
Jan
Voda,
Ph.D.,
katedra primární pedagogiky, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitel školy
O propasti mezi teorií a praxí se všeobecně ví. Na jedné straně je akademický výzkum kritizován, že neřeší problémy praxe a jeho výstupy nejsou komunikovány jazykem srozumitelným učitelům v praxi; z druhé strany je trvale poukazováno na nezájem učitelů o nové, výzkumně ověřené poznatky a profesionalita učitele je zpochybňována stížnostmi na neschopnost výsledky výzkumu smysluplně zužitkovávat a zlepšovat na jejich základě pedagogickou praxi. Přitom je nesporné, že učitelé a ředitelé v úsilí o vnitřní rozvoj školy a novou, vyšší kvalitu pedagogické práce musí být schopni uvědomělé a kritické aplikace nejlepších dostupných vědeckých poznatků při rozhodování o postupu v konkrétních otázkách vyučování a řízení školy - kombinací praktické zkušenosti s informacemi zjištěnými systematickým výzkumem.
PROKRASTINACE
V dnešním čísle vám nabízíme téma z oblasti sebeřízení a time managementu, s nímž se v určité podobě utkává každý z nás: prokrastinace.1) Prokarastinací rozumíme „chorobné odkládání povinností a úkolů“ (Slovník spisovné češtiny). Přívlastek „chorobné“ poukazuje na nežádoucí stav, poruchu zdravého životního stylu a autoregulace člověka. Podstatu prokrastinace výstižně popisuje Sliviaková (2010). Důležitými charakteristikami jsou její záměrnost a zároveň nelogičnost; odkládání je vědomé a dobrovolné, avšak nerozumné (nenastala žádná nenadálá událost, která by splnění úkolu znemožňovala); zažívání negativních emocí a angažovanost v náhradních činnostech. Náhradní činnost sice může být sama o sobě užitečná (např. vaření obědu), ale v danou chvíli není prioritou a jedinec si to dobře uvědomuje.
Že lenost není synonymem k prokrastinaci argumentuje Schouwenburg (2005), který tvrdí, že prokrastinátoři jsou osoby velmi činorodé, ovšem vždy na úkor důležitějšího úkolu. Rovněž Ludwig (2013) vysvětluje, že líný člověk je ten, který nic nedělá, a nevadí mu to, protože nechce nic dělat, zatímco prokrastinující člověk sice také „nic nedělá“, ale podstatné je, že mu to vadí. Chtěl by něco dělat, ale nedokáže se přinutit. Prokrastinace se podle Ludwiga nedá zaměňovat ani za odpočinek. Odpočinek slouží k načerpání nové energie, prokrastinace však energii ubírá.
VÝZKUMY PROKRASTINACE
Prokrastinace se v posledních desetiletích stala předmětem řady výzkumů. Dobře prozkoumaná je již např. akademická prokrastinace, snad právě proto, že mezi studenty vysokých škol je její výskyt velmi častý. Jedná se o odkládání studijních povinností, zejména seminárních, bakalářských a diplomových prací, učení na zkoušky apod. Prokrastinuje až 75% studentů, 50% studentů potom přiznává, že odkládají chronicky a toto chování jim způsobuje mnohé problémy - tito studenti v závěru semestru či studia vykazují výrazně horší výsledky, čímž se mj. vyvrací oblíbený mýtus, že časový tlak pomáhá studentům ke kvalitním výsledkům.
Faktory ovlivňující nebo přímo přispívající k prokrastinaci bychom mohli rozdělit do mnoha kategorií a podkategorií, ty se ale často prolínají. Jako hlavní příčiny prokrastinace jsou nejčastěji uváděny osobností rysy a dále emoční příčiny. Dle Sliviakové (2010) nejčastěji prokrastinují lidé s nízkou svědomitostí, hůře se ovládající, mající nižší disciplínu, méně vytrvalí, nechající se snadno rozptýlit, méně zodpovědní a mající nízké sebevědomí. Z druhé strany byl identifikován vztah mezi prokrastinací a vysokou mírou perfekcionismu (např. Ferrari, 1992; Kaur, 2011). Perfekcionisté mají od své práce vysoká očekávání a jejich prokrastinace pramení ze strachu z nedokonalosti. Práci odkládají, aby mohli údajně podat co nejlepší výkon, což je paradoxní. Takový jedinec čeká na vhodné podmínky, např. až bude mít inspiraci, až bude odpočatý apod.
DĚTI A PROKRASTINACE
O prokrastinaci většinou uvažujeme ve vztahu k dospělým. V tomto článku vás však chceme orientovat na ojedinělý diplomový výzkum, který šetřil symptomy prokrastinace u žáků mladšího a středního školního věku a kladl si otázku: Je relevantní uvažovat o prokrastinaci ve vztahu k dětem v primární škole? Řešitelka výzkumu, Aneta Tošnerová, dospěla k objektivně argumentovanému závěru: ano. Tento výrok sám o sobě možná není překvapivý, avšak měl by nás alarmovat. I v zahraničí je prokrastinace u dětí považována za běžný a normální jev (např. Weinstein, 2009; Fleming, 2016; O’Donnell, nedatováno). Je ovšem nutné ji regulovat, než začne ovlivňovat školní prospěch a sebepojetí dítěte. Weinstein (2009) výstižně říká: „Pokud jste rodič, je pravděpodobné, že máte dítě, které prokrastinuje.“ Problém se tedy dotýká nás všech, rodičů, avšak apeluje i na učitele, kteří se denně při své práci spolupodílejí na osobnostním a sociální rozvoji žáků.
Prokrastinace u dětí se projevuje podobně jako u dospělých. Typické jsou výmluvy ospravedlňující oddalování povinností. Děti vám často řeknou, že „zapomněly“, ve skutečnosti se angažují v náhradních činnostech.
Obvyklým prostředkem prokrastinace dnešní doby jsou sociální sítě, mobilní hry a aplikace, sledování seriálů apod.
Analýzou článků na internetu sestavila A. Tošnerová nejčastější doporučení pro dospělé odpovědné za výchovu dětí, z nichž vybíráme:
-
Být dětem vzorem. Děti se učí nápodobou, proto by sami rodiče měli svůj čas efektivně využívat. Pokud s tím ale mají problémy, nevadí. Mohou se novým návykům učit společně s dítětem.
-
Vytvořit seznam (plán) povinností s termíny. Své plány musí děti dostat mimo hlavu a na viditelné místo. Takový seznam bude dítěti stále připomínat, jaké jsou jeho povinnosti a termíny.
-
Určit priority. Pomozte dítěti nastavit si priority vzhledem k vytyčeným cílům. Navrhněte dětem, ať ten nejhorší úkol udělají jako první. Ohromně se jim potom uleví.
-
Dávat dětem lhůty a limity na splnění nějakého úkolu. Tím se děti učí odhadovat, kolik času potřebují na věci, které musí dělat a které chtějí dělat.
-
Rozdělit práci na menší části. Nenechte dítě ochromit velkým úkolem, to by mohlo vyvolat negativní odezvu. Malé dílčí kroky v mysli vypadají snadnější a jsou dosažitelné. Slavnostní odškrtnutí děti motivuje, posiluje sebevědomí a dodává pocit úspěchu.
-
Ukažte jim výhody neotálení: klid, pocit osobní síly, větší svobodu a radost z vědomí, že to má pod kontrolou.
VÝSLEDKY VÝZKUMU DĚTSKÉ PROKRASTINACE
Vlastní výzkum prokrastinace dětí byl založen na identifikaci jejích klíčových znaků v chování dětí: záměrnost, dobrovolnost, nelogičnost/kontraproduktivita, angažovanost v náhradních činnostech a odkládání až na hranici únosnosti. K hlubšímu porozumění zkoumané problematice byly postulovány tyto výzkumné otázky:
-
VO1: Jaký typ úkolů žáci odkládají?
-
VO2: Jaké žáci používají strategie, nástroje a techniky řízení času?
-
VO3: Jaké žáci používají výmluvy ospravedlňující jejich odkládání a v jakých náhradních činnostech se angažují?
Výzkumné šetření bylo založeno na polostrukturovaných rozhovorech s 6 rodiči a s 30 žáky 1.-5. ročníku. Nástrojem žákovského výzkumu byl autorský příběh, který jim umožňoval ztotožnit se vždy s určitým typem jednání. Výsledky přinesly hlubší vhled, jaké povinnosti žáci vůbec mají, jaké používají strategie k řízení času, co odkládají a s jakými výmluvami.
Z rozhovorů vyplynulo, že žáci si své odkládání uvědomují, mluví otevřeně o tom, že se snaží úkol odsunout a odkládají ho záměrně, protože se jim do daného úkolu nechce. Toto odkládání je zároveň dobrovolné, protože žádné vnější okolnosti jim nebrání ve vykonání činnosti. Žáci se angažují v náhradních činnostech, jako je hraní s elektronikou, kreslení, čtení atd. Žáci odkládání zdůvodňují nejrůznějšími výmluvami, které také otevřeně přiznávají. Odkládání můžeme označit rovněž za nelogické a kontraproduktivní, protože žáci si uvědomují nevýhody odkládání úkolů, vědí, že když úkol budou dělat na poslední chvíli, mohou v něm mít více chyb, budou již nesoustředění, a že úkol, který odloží a případně ho ani nevykonají, bude mít za následek vnější postih ve formě poznámky apod. Žáci tedy vědí, že úkol splnit musí, a nejčastěji ho také nakonec splní, pokud na něj nezapomenou. Zapomínání jim ale není lhostejné, děti nezapomínají schválně, neboť přiznávají, že ve chvíli, kdy ve škole zjistí, že úkol nemají, jsou ve stresu, mají strach a cítí se nepříjemně. Co se týče priorit, žáci často musí splnit úkol, který pro ně samotné prioritní není. Například vynést odpadky zřejmě není pro dítě subjektivně nijak důležité. Onu prioritu úkolu přiřadí rodič nebo učitel, a dítě úkol odkládá na později.
Uvedené můžeme ilustrovat na příkladu výroků žákyně označené ve výzkumu Z23:
-
„Mně třeba, když rodiče řeknou, že mám dělat testy na gympl, to procvičovat, tak prostě řeknu: teďka je mi dobře, teďka ne, teďka to nekazte ... a pak to dělám někdy... jako pozdě už... třeba večer.“
-
„No a u mě spíš... pak si ty úkoly jako klidně vyndám... a pak si do toho sešitu spíš kreslim, než abych přemejšlela o tom úkolu... ale pak je stejně udělám.“
-
„Třeba když jsem jednou dělala úkoly, tak se pak vyklubalo, že jsem si nalepila rozvrh na zeď... kreslim si... třeba včera jsem malovala krabice... a schválně jsem si vzala malej štětec, aby mi to trvalo dýl.“ /.../
Výzkumník (k dětem): Také někdy děláte povinnosti těsně před termínem? Jaké to má podle vás výhody a nevýhody?
-
Z23: „Často. (...) Výhoda je, třeba když to děláte ve škole, tak vám třeba někdo poradí, kdo už to má, ale jinak třeba už jste ve stresu, že to nezvládneš.“
Během výzkumu se dále ukázalo, že používání nástrojů a strategií pro řízení času je v tomto věku spíše intuitivní a často neefektivní. Zřídka se objevily strategie doporučované odborníky, jako je třeba plán činností na týden, seznam povinností apod. Děti nemají dostatečně vybudované návyky tyto nástroje používat, úkolníčky a diáře doma často neotevřou, chybí řád a systém, ve kterém by dítě jasně vědělo, co a kdy se má udělat.
PROSTOR PRO APLIKACI POZNATKŮ
To vše jsou podle našeho soudu poznatky, které bychom jako učitelé měli v praxi převést do konkrétních pedagogických intervencí. Ostatně problematika prokrastinace je v úzkém vztahu s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova, oblast seberegulace a sebeorganizace. Jsme přesvědčeni, že patří k úkolům učitele, aby rozvíjel dovednosti a postoje žáků v oblasti plánování a organizace vlastního života. Je žádoucí učit žáky mapovat, kolik času tráví jakou činností, zda to tak je správně, zda to žák sám tak chce, a pokud ne, jestli to může změnit efektivnější organizací. Dále bychom měli žáky učit rozlišovat podstatné a nepodstatné; stanovovat si vlastní cíle a úkoly; rozlišovat co je možné a co nutné udělat, co musím a co chci. S odvoláním na uvedený výzkum si troufáme tvrdit, že učitelé mají učit žáky uplatňovat volní dovednosti ve vztahu k organizaci vlastního času i studia. Lze oprávněně předpokládat, že tyto „měkké“ dovednosti by měly dopad na školní úspěšnost žáků a efektivitu školního vzdělávání obecně, i když podání přesvědčivého důkazu už je úkolem pro jiný výzkum.
1 Řešitelkou výzkumu je Aneta Tošnerová, studentka učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Tento článek je založen na výsledcích diplomové práce Způsobilosti žáků primární školy řídit svůj čas. PedF UK, 2016.

Související dokumenty

Pracovní situace

Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?
Cestovní náhrady
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů
Spolupráce pedagogických pracovníků
Rozvoj pedagogických pracovníků
Komisionální zkouška žáka střední školy
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Převedení učitele na jinou práci za nouzového stavu
Přespočetné hodiny - mimořádná opatření
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Minimální mzda státu EU a výjezdy škol do zahraničí
Cíle profesního učení
Pracovněprávní důsledky odsouzení pedagogického pracovníka za trestný čin
Virtuální hospitace: cesta k lepší škole
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Jak má postupovat ředitel školy v případě, že učitel odmítne nosit roušku?

Poradna

Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Platová třída
Odměna za očkování
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz