Vstupuji do vyučovací hodiny ve třetí třídě základní školy Parkland Village School v kanadském Edmontonu. Ozývají se různé zvuky, mezi nimi i údery kladivem, a hlasitý hovor žáků. Pracují na úkolech, které se z pohledu českého učitele zdají poměrně netradiční. Jedna dívka programuje robota, dva její spolužáci oblékají figuríny do jimi navržených šatů a třetí šikovně dokončuje jednoduchý věšák, na který potom mohou modely šatů pověsit. Kousek od nich další diskutují o tom, co je asi uvnitř klávesnice a který ze šroubováků mají použít, aby ji co nejrychleji rozebrali. Ve vzdálenější části místnosti učitelka pomáhá dětem umístit elektrické vodiče do lilku a papriky s cílem vyrobit elektrické piano. Nevím, kam se dívat dříve, tak se alespoň snažím určit, o jakou hodinu se jedná. ICT? Science? Art? „Všechno najednou!“ odpovídá mi s úsměvem učitelka. „Prostě Tinker Lab!“
Přemýšlej – objevuj – tvoř!
Mgr. et Mgr.
Anežka
Králová
absolventka PedF UK, učitelka v kanadském Calgary
Tinker Lab zde říkají způsobu výuky, který má v dětech podnítit zvědavost, kreativitu a inovativní myšlení. Staví před ně drobné výzvy, které nutí přicházet s vlastními řešeními a ideálně také vlastní nápady realizovat. Úkoly nikdy nepřiděluje učitel, žáci vždy mají možnost vybrat si to, co je zaujme, v čem mohou uplatnit své silné stránky nebo se naopak naučit něco nového.
Pracovní cyklus se skládá z šesti fází: zkoumání – představa – plán – tvorba – testování – úpravy – reflexe. Důraz je kladen především na fázi úprav. Je třeba, aby si děti uvědomily, že úpravy a vylepšení jsou běžnou součástí inovativního procesu, nikoliv selháním. Stejně jako přiznání si, že někdy je potřeba zvolit úplně jiný přístup. K tomu napomáhá fáze reflexe, kdy se žák snaží odpovědět na to, co mu pomohlo dojít k zamýšlenému cíli, zda byl se svou prací spokojen a na jakých získaných znalostech či dovednostech může příště stavět.
Díky obecně pojatým cílům Tinker Lab a výše uvedenému cyklu, který tvoří základ tohoto způsobu práce, je možné zvolit velmi širokou škálu metod. V žácích by měly vzbudit zájem a zároveň se vztahovat k právě probíranému vzdělávacímu obsahu.
Může se jednat o jednoduché manuální činnosti, jako je práce s nářadím, látkami, stavění z LEGA či dřevěných bloků nebo vyrábění různých dekorací, ale také o práci se světlem, vytváření modelů z přírodních materiálů, jednoduché vědecké experimenty, využívání nejrůznějších aplikací k úpravě fotografií nebo produkci hudby, vymýšlení příběhů a v neposlední řadě i v současnosti velmi moderní kódování.
Tyto metody samy o sobě nejsou ničím výjimečným. To, co ale dělá Tinker Lab unikátní, jsou otázky, které definují každý úkol:
*
Dokážeš vytvořit piano s využitím lilku? A co dalšího můžeme použít pro výrobu piana?
*
Dokážeš spojit pět kapek vody tak, aby vytvořily jednu jedinou? Můžeš jednu kapku rozdělit na tři?
*
Dokážeš navrhnout šaty pro Popelku? Proč si myslíš, že by se jí právě tyhle šaty líbily?
*
Dokážeš tuto klávesnici rozložit a složit zpět?
*
Dokážeš navrhnout a vytvořit obrovskou květinu? Uměl bys ji rozsvítit?
*
Dokážeš vytvořit robota, který se bude pohybovat?
*
Dokážeš vytvořit šumivý nápoj lásky?
*
Postavíš z kostek strom? Kde na světě bychom mohli tvůj strom najít?
Jak je zřejmé z uvedených příkladů, často se jedná o dvě otázky. První definuje úkol, druhá je doplňující, nabízí další výzvu nebo se ptá na detaily. Otázkami a volbou metod můžeme ovlivnit strukturovanost a časovou náročnost úkolu, nicméně záměrem Tinker Lab je především poskytnout co největší prostor pro kreativitu a inovativní myšlení.
Otázka, která mnohé zřejmě napadla, zní: Jak víme, že se děti při plnění těchto výzev učí? Odpověď není jednoduchá, vždy ale záleží na cíli, který si učitel nastaví. Za zásadní považuji, zda je žák schopen reflektovat, co nového se naučil (ať to bude konkrétní znalost, nově objevená dovednost, nebo přiznání, že jeho řešení nefungovalo a musel si říci o pomoc).
Pokud bychom se na Tinker Lab dívali z perspektivy českého kurikula, je podle mě vhodným způsobem posilování klíčových kompetencí žáků, především kompetence pracovní, k řešení problémů, k učení komunikativních a v některých případech i sociálních a personálních dovedností (dle zvoleného úkolu nebo nastavených pravidel).
Žáci stojí před komplexními problémy, testují různá řešení, výsledky kriticky posuzují a diskutují o nich. Osvojují si obecně užívané termíny, které se učí dávat do souvislostí. V neposlední řadě také po zvládnuté výzvě dochází k posílení jejich sebedůvěry. Další výhodou je možnost adaptace Tinker Lab pro různé věkové kategorie a vzdělávací obsahy. Vždy záleží na vhodné volbě metod a způsobů práce.
Tinker Lab, moderní koncept podporující kreativitu a inovativní myšlení žáků, nabízí téměř nekonečné množství metod a tematických adaptací. Dle mého názoru by byl výrazným obohacením výuky i na českých školách.
Více zde (v angličtině):
*
https://www.youtube.com/watch?v=PpMaAlDleaI
*
http://www.psdblogs.ca/pvstinkerlab/