Dne 1. 9. 2016 nabyla účinnosti další část zákona č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Novela se v této části týká mimo jiné poradenské pomoci školského poradenského zařízení a pozice školy v rámci poskytování poradenské pomoci dětem. Škol a školských zařízení a jejich postupu se dotýká především § 16a odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), který říká, že vyžaduje-li to zájem dítěte nebo nezletilého žáka, doporučí škola nebo školské zařízení jeho zákonnému zástupci, aby vyhledal pomoc školského poradenského zařízení.
Postup školy podle § 16a školského zákona
JUDr. Mgr.
Eva
Janečková,
odbornice na školskou problematiku
Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že než škola či školské zařízení přistoupí k důraznějším opatřením, jež umožňuje § 16a odst. 4 školského zákona, musí se nejprve pokusit přimět ke spolupráci zákonné zástupce dítěte. Jestliže nastane situace, kdy škola dojde k závěru, že je v zájmu dítěte, aby dítěti byla poskytnuta poradenská pomoc, tedy v odůvodněných případech, je škola povinna doporučit žákovi (zákonnému zástupci), aby si vyžádal pomoc školského poradenského zařízení. Povinnost učinit toto doporučení vyplývá z dikce školského zákona „... doporučí škola nebo školské zařízení...“ Není zde tedy dána možnost volného uvážení.
Zákon počítá s tím, že žák (zákonný zástupce) v první řadě kontaktuje poradenské zařízení sám a situaci bude řešit, popřípadě bude reagovat na vyzvání školy a věc řešit ve spolupráci s ní. Podle § 22 odst. 3 školského zákona jsou totiž zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků povinni na vyzvání ředitele školy nebo školského zařízení se osobně zúčastnit projednání závažných otázek týkajících se vzdělávání dítěte nebo žáka.
Z pohledu školy je důležité splnit povinnosti dané zákonem doložitelně. Je například možné příslušné dokumenty zaslat zákonným zástupcům tak, aby škola měla k dispozic dodejku.
Neochota se školou spolupracovat se může projevit i tím, že zákonný zástupce z nějakého důvodu navzdory doporučení učitele nebo ředitele odmítne dítě nechat vyšetřit v pedagogicko-psychologické poradně. Pro nastavení podpůrných opatření i pro zařazení dítěte podle § 16 odst. 9 školského zákona je přitom doporučení poradny nezbytné, neboť vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami by nemohlo probíhat s využitím podpůrných opatření.1)
Pokud ale zákonný zástupce nedá na doporučení školy, nevyžádá si pomoc poradenského zařízení a může-li tím být dle názoru školy vážně ohrožen zájem žáka, uplatní se oznamovací povinnost školy podle § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů2), podle něhož státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a poskytovatelé zdravotních služeb, popřípadě další zařízení určená pro děti, jsou povinni oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 63, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takové skutečnosti dozvědí.
Chování zákonných zástupců v rozporu se zájmy dítěte může spočívat i v tom, že zákonný zástupce sice dítě nechá vyšetřit v pedagogicko-psychologické poradně, nicméně se posléze neřídí doporučeními poradenského zařízení.
Podaným oznámení se řešení problému dočasně „přesouvá“ na obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Tento orgán může v souladu s § 12 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, uložit rodičům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, například pokud rodiče nezajistili dítěti odbornou poradenskou pomoc, ačkoliv dítě takovou pomoc nezbytně potřebuje a obecní úřad obce s rozšířenou působností takovou pomoc předtím doporučil, nebo nedbali na doporučení spolupracovat s pověřenými osobami, poskytovateli odborných poradenských služeb nebo mediátorem.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností může také využít § 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, lze uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc. Neučinil-li tak obecní úřad obce s rozšířenou působností, může o těchto výchovných opatřeních za stejných podmínek rozhodnout soud.
1 Metodické doporučení pro případ, kdy rodič nekoná v zájmu dítěte ve spojitosti se vzděláváním, http://www.vzdelavacisluzby.cz/dokumenty/administrativa-a-dokumentace-ve-skolstvi/metodiky-a-postupy/8084473.pdf
2 Důvodová zpráva k zákonu č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.