Podporujeme v dětech polytechnickou a digitální gramotnost

Vydáno:

Společně se svými kolegyněmi přibližuje Barbora Vítová, spoluautorka myšlenky Malé technické univerzity (MTU) a Malé digitální univerzity (MDU), předškolním dětem polytechniku a svět digitálních technologií. Jejich krédem je „názorně a jednoduše“. Cílem je vzbudit v dětech zájem o technický a digitální svět kolem nás. Barbora Vítová vystudovala na New York University in Prague. V USA absolvovala kurz asistentky pro děti s autismem. Od roku 2008 se soustředí na vzdělávací projekty pro děti.

Podporujeme v dětech polytechnickou a digitální gramotnost
Jak vznikl nápad vytvořit Malou technickou univerzitu?
Jako odpověď na dětské otázky. Asi před čtyřmi lety se můj prostřední syn začal ptát, jak co funguje. Kam teče voda z kohoutku, co se děje, když spláchneme. Ptal se mě i dvakrát denně a já jsem mu dokola vysvětlovala, že ve zdi vedou trubky a jimi se voda dostane do kanalizace a dál až do čističky odpadních vod. Nepomáhalo ani vysvětlení, ani obrázky. Až jednou jsme šli kolem rozkopané ulice. Konečně jsem mohla synovi názorně potrubí ukázat. „Aha, to jsou ty trubky!“ reagoval můj syn. A mně došlo, že slovo nestačí a dětem je vše potřeba přiblížit názorně, jednoduše a prožitkem.
Takže jste se pustili do vysvětlování?
V té době jsme již s kolegyní Petrou Rožkovou, se kterou jsme se potkaly na projektu rozvíjející matematicko-logické dovednosti a myšlení, přemýšlely, jak dětem přiblížit technický svět, ve kterém žijeme. Tak vznikla první témata budoucích lekcí: Stavitel města, Malý architekt a Malý inženýr. Na základě své vlastní zkušenosti s dětmi jsme použily stavebnici na principu Lego©.
Následně jsme oslovily odborníky – projektanta a architekta, kteří jsou také rodiči malých dětí – a náš nápad je nadchl. Architekt vyprávěl, že když v pěti letech postavil z této stavebnice svou první garáž, věděl, že se stane architektem. Projektant domů nám udělal technické výkresy pro děti a i on byl nadšený, že dětem ukazujeme skutečné technické výkresy. Během roku tak postupně začaly vznikat další lekce, jako Stavitel věží nebo Stavitel mostů, kde se děti učí vázat cihly, aby jim dům nespadl.
Zmiňujete lekci Stavitel mostů, co vás tady inspirovalo?
Lekci Stavitel mostů považuji za jednu z nejdůležitějších. Před pár lety v našem městě spadla boční zeď rozestavěného domu. Zedníci nevázali cihly. V naší lekci děti staví pilíře mostů tak, aby se nakonec po mostě mohly projít a most je unesl. Věřím, že ať se děti v budoucnu stanou lékaři, kuchaři, nebo piloty, pokud si budou chtít doma nebo na chalupě postavit plot, už jim nespadne, protože se v mateřské škole se naučily vázat cihly. A víme, že si to děti pamatují.
Jak to máte ověřené?
Třeba rok poté, co děti v jedné benešovské školce absolvovaly celou MTU, začaly s naším dalším programem, Malou digitální univerzitou. I tam staví ze stavebnice a programují pak robota, aby šel od domečku k domečku. Naše lektorka si jednou povzdychla nad chlapcem, který stavěl dům velmi precizně. Lektorku to zdržovalo, protože lekce digitálního vzdělávání jsou náročné, ale chlapeček jí vysvětlil, že musí vázat cihly, jinak by dům spadl. Tak jsme si potvrdili, že jsme vědomosti v dětech už zakořenili.
Ve vašem realizačním týmu jste samé ženy. V podstatě bouráte předsudky vůči tomu, že technická odbornost je hlavně mužská záležitost.
Naše třetí kolegyně Martina Pokorná je letecká inženýrka. Samozřejmě u nás hrálo roli, že jsme s Petrou matky synů. Ale rozumět světu kolem nás chtějí všechny děti bez rozdílu. Náš program rozhodně není jen pro kluky. Prověřily jsme si, že i holky v mateřských, ale i na základních školách to hrozně baví. Koneckonců to pro ně není nic nového. Domečky si stavěly vždycky, teď si mohou postavit jeho půdorys, zavést do něj vodu i elektřinu.
Kolik školek už vaším programem prošlo?
Za čtyři roky jsme navštívili přes 850 mateřských škol. Programem prošlo více než 30 000 dětí. Už to nezvládáme počítat, ale velmi nás to těší. Školíme i pedagogy, máme akreditované inspirativní semináře, kterými prošlo zhruba 200 pedagogů. V televizní Kouzelné školce od června 2018 dokonce na základě našeho programu pořádali František s Luckou Malou školkovou technickou univerzitu. Ale na co jsme nejvíc hrdé, je, že už téměř dvě desítky školek si náš program v rámci svého ŠVP zařadily do výuky. A na dalších 20 mateřských školách právě v rámci implementace krajského akčního plánu v Karlovarském kraji probíhá předávání metodiky. A to mluvím jen o MTU. S novým navazujícím programem MDU jsme již navštívili pilotních 15 školek a má to velké ohlasy.
Konkrétně?
Byli jsme ve školce, kde jsou paní učitelky opravdu náročné na výběr kvalitních programů. Nepustí si do školy cokoli – a byly nadšené. Dokonce o nás napsaly článek na portál NÚV. Samy byly překvapené, jak dobře děti v programu reagují i co všechno si zapamatují. Od paní učitelek víme, že se na náš program děti těší a i na něj velmi dobře reagují rodiče.
Takových reakcí máte asi dost.
To je pravda. Třeba před dvěma lety jsem byla na konferenci „Škola 21. století“, kde jsem měla prezentaci našeho projektu. Po mém příspěvku se ke mně přitočil moderátor konference a povídá: „Dobrý den, my jsme také malí architekti.“ Ukázalo se, že jeho čtyřletému synovi se náš program moc líbí a na lednici si vystavuje osvědčení, které děti dostávají na konci lekce. To je pro nás největší pochvala. Nebo na konferenci v Českých Budějovicích „Polytechnické vzdělávání dětí a mládeže“ nás paní organizátorka akce uvedla slovy, že sama o nás nic neví, ale že jsme jí byli doporučeni pětiletým synem její kamarádky, který jí o nás nadšeně vyprávěl, a na základě jeho doporučení nás na konferenci pozvala.
Takto se o vás šíří povědomí?
Přijde mi, že se nám daří oslovit rodiče dětí, které naším programem projdou. Díky tomu jsme byli několikrát v rádiu, psali o nás v novinách. Nedávno jsem měla prezentaci v místní akční skupině pro ředitelky mateřských škol a paní z té skupiny s námi sdílela zkušenost se svou pětiletou dcerou. Dcera jí vyprávěla, jak v ulici stojí malý domeček, do kterého jde elektřina. Z něj pak pokračuje slabší elektřina do našich domácností, ale nemohla si vzpomenout, jak se tomu domečku říká. Pár dní nato jeli kolem takového domečku cestou do školky a ona vykřikla: „Trafostanice! Jo. To jsem dobrá.“ Takže od rodičů máme opravdu hezké ohlasy a dostáváme i fotografie staveb dětí. Všechno nás to velmi těší, ale nemůžeme to bohužel sdílet.
Jaké třeba?
Jednou jsme dostali z mateřské školy po lekci Malý energetik fotografii, jak děti po našem odchodu z různých věcí, které ve školce našly, včetně ruliček toaletních papírů, postavily továrnu na sušenky na solární pohon. Těch fotografií máme víc, ale tahle je moje nejoblíbenější. To je totiž cílem našich lekcí. Inspirovat děti k vlastním nápadům. A aby jednou, až budou dospělé, si na to vzpomněly. Hodně nás to nabíjí. Vzbuzujeme v dětech kreativitu i v technickém směru.
Malá digitální univerzita se zabývá ještě abstraktnějšími tématy. Jak se vám podařilo je přiblížit předškolákům? Nejsou na to v tomto věku příliš malí?
Snažíme se jim to vysvětlovat opět názorně a jednoduše. Když jim informaci dáme úměrně věku, tak jí rozumějí. Program je koncipovaný pro předškoláky až pro žáky 2. třídy základní školy. Některé úlohy jsou těžší a jiné lehčí. Každému se něco podaří lehce a něco se přiučí. Zjistili jsme, že i druháci z našich lekcí získají nové zkušenosti a velmi je to baví. Pro starší děti už je náš program moc jednoduchý anebo naopak těžko uchopitelný.
V jakém smyslu?
Děti už k tématu přistupují s předsudky, že jde o něco složitého. Navíc se tou dobou stávají běžnými uživateli elektroniky a často ztrácejí zájem o to, vědět, jak to funguje. Náš program je proto cíleně zaměřený na mladší děti, chceme v nich vzbudit zájem, aby svoje vědomosti mohly kreativně rozvíjet a aby se staly technicky zdatnými. Program je postavený na tom, že malé děti jsou jako čisté houby a nasávají informace, aniž by v tom hledaly složitosti. A informační technologie a polytechnika jsou dnes potřeba do života pro každého.
Kolikrát se v nich nevyzná ani dospělý.
Chystáme proto i jednodenní seminář pro učitele nazvaný „Digitální gramotnost prožitkem“, kde bychom pedagogy z mateřských školek chtěli lehce nadchnout pro digitální svět. Zkoušíme oslovovat zřizovatele škol, jestli by o to měli zájem. Chceme pedagogům pomoci v jejich digitálních kompetencích, které by se jim hodily v používání aplikací vhodných pro mateřské školy. Aby jim to usnadnilo třeba komunikaci s rodiči nebo mezi sebou.
Může si vás pozvat každá mateřská školka v republice?
Snažíme se jezdit po celé republice i do vzdálenějších školek. V každém regionu máme svého lektora, který prošel školením a má za sebou velkou praxi. Za kvalitou každého si stojíme. Když se do některých školek nemůžeme dostat, protože jsou pro nás tak vzdálené, že je to ekonomicky nerentabilní, snažíme se oslovit místní akční skupiny a zřizovatele, jestli by na to té školce nepřispěli.
Asi nemáte o zájemce nouzi.
Náš program je oblíbený, ale stále o sobě musíme dávat vědět. V této době je spoustu nabídek a školky jsou jimi zahlcené. Ideální je, když se to šíří slovem, někde jsme byli a oni nás doporučí dál. To je nejlepší.
Poznámka redakce: Příspěvek bude prezentován na konferenci Škola jako místo setkávání, která se uskuteční 5. 4. 2019. Více informací na www.kpskonference.ff.cuni.cz/skola-jako-misto-setkavani. Akci spolupořádá redakce Řízení školy.
Rozhovor připravila redakce časopisu Řízení školy.