Pedagogický proces a jeho říz...

Vydáno:

Konec léta se blíží. Je tomu tak každoročně a k životu tento koloběh prostě patří. Posádky našich lodí jsou již na palubách a vydávají se pod vedením svých kapitánů na cestu. Jistě nejsem sám, kdo jim přeje klidnou a úspěšnou plavbu.

Pedagogický proces a jeho říz...
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Snažil jsem se kapitánům i jejich posádkám pomoci a rozhodl se sestavit pro ně užitečný (a věřím, že i čtivý) materiál – knihu Pedagogický proces a jeho řízení. Jak je patrno z nadpisu článku, nemusí mít říz pouze dobré pivo, ale také základní činnost školy, tedy pedagogický proces. Znovu a znovu zjišťujeme a pojmenováváme, že
ředitel školy nemá čas, prostor a často ani energii na řízení kvality výuky, na řízení pedagogického procesu.
Nechám na samotném čtenáři, jak bude hodnotit onen říz uvedené knížky. Vyvážit poučení a příklady ze škol, vyvážit teorii a praxi je často tvrdý oříšek. Člověk toužící věnovat se této oblasti však musí umět čerpat z obou těchto základních pramenů a upozaďovat kterýkoli z nich by bylo špatné. Teorie bez praxe je pouhé akademické vymezování nekonečna a stejně tak praxe bez teorie se velice lehce stane prakticistním souborem subjektivních názorů. Často vidíme problémy právě v nespojení, v izolovanosti či viditelném podceňování jednoho či druhého z pramenů.
Je to škola, která je v poslední době konfrontována se změnami ve společnosti a která se dostává do nezáviděníhodného postavení. Na jedné straně je po ní požadována kontinuita, vedení žáků k tradičním hodnotám sloužícím veřejnému zájmu, na druhé straně je jí vyčítána setrvačnost, vzdalování se od života a pomalá reakce na požadavky zaměstnavatelů. Nelze nyní odhadnout, zda právě tento
neoliberální pohled nutící školu reagovat na módní krátkodobé vlny a neumožňující jí věnovat se skutečné kultivaci žáků
nakonec nepřeváží. Jisté je, že velká část společnosti o škole příliš neuvažuje, popř. se nechává ovlivňovat zkresleným mediálním obrazem.
V pedagogickém procesu se zjevným a zajímavým způsobem mísí všechny tři časové roviny – minulost, přítomnost i budoucnost. Vycházíme z naší minulosti i tradice a celý ten historický vývoj bezesporu ovlivňuje přítomné prožívání více, než jsme si schopni na první pohled všimnout.
Snad netřeba připomínat zavedenou strukturu předmětů, škol, zvykové právo klasifikace i český konzervativní pohled, že se má starat o vzdělávání pouze stát, nikoli jednotlivec. Přítomný čas řízení pedagogického procesu v sobě anticipuje budoucnost. Jak budeme schopni žáky připravit, jak se budou schopni chovat a orientovat ve svém životě, jakým směrem půjde celá společnost. Je nabíledni, že práce s dětmi je tímto spojením tří časových rovin o to odpovědnější, ale i plastičtější a zajímavější.
Uvedená publikace je uchopena a členěna netradičním způsobem. Hlavním činitelem musí být žák, z tohoto důvodu je základní linií knížky pohled na žáka od jeho získání přes udržení žáka ve škole k jeho kultivaci. Vše ostatní se této linii přizpůsobuje, aby byl proces práce školy s jejími žáky ukázán v celé jeho plasticitě. Pedagogický proces je nahlížen
z několika úhlů pohledu.
Nechybí samozřejmě
široký kontext
ovlivňující české školy, odraz současného stavu a v neposlední řadě je pozornost čtenáře obrácena na každodenní řízení pedagogického procesu.
Stručně ke konkrétnímu obsahu. Úvodní část vymezuje problematiku, uvádí čtenáře do českého kontextu a snaží se jej motivovat k přemýšlení a zejména k přečtení celé knížky.
Kapitola věnující se získání žáka v sobě zahrnuje
rodičovský pohled na výběr školy
a reflektuje možné názory na kvalitní školu. Jsou zde vymezeny i
determinanty ovlivňující pedagogický proces
a čtenář je proveden funkcemi školy, jejich očekávaným vývojem i možnými scénáři budoucnosti škol.
Další kapitola se věnuje
udržení žáka
a obsahuje v sobě
pojednání o specifikách práce ve školství
a vůbec o lidech pracujících ve školách a jejich vlivu na žáky.
Kapitola nazvaná
Kultivace žáka
zřejmě nejvíc osloví lidi z terénu. Mohou si doplnit vědomosti či ujasnit svoje přemýšlení o vlastním pedagogickém procesu, o záludnostech školního vzdělávacího programu, o potřebných datech ze škol. Jistě užitečná pasáž je zaměřena na
řízení změny ve škole
, na autoevaluaci i tzv. každodenní pedagogické řízení školy. A ještě připomínám
hospitační činnost
– ta přeci nemusí být formální povinností či strašákem, ale může se stát přirozenou součástí života školy.
Ambicí knihy je nejen podat
základní přehled
a různé úhly pohledu, ale zejména klást otázky a nutit k přemýšlení. Škola a její žáci jsou skutečně tím nejcennějším pokladem společnosti, ať budeme zastávat jakýkoli názor na uspořádání světa. Společnost se překotně vyvíjí, postoje lidí ke vzdělání se mění jistě také, i když často jinak, než bychom si představovali. Každá společnost nutně potřebuje několik pevných bodů, na nichž bude stát, o něž se bude opírat, odrážet se od nich a v neposlední řadě se bude podle těchto bodů orientovat. Věřme tomu, že mezi tyto body bude i nadále patřit škola jako místo systematického edukačního působení.
Pedagogický proces musí zůstat základním tématem školy, základní oblastí práce osob stojících v čele školy i všech jejích pracovníků. Je to škola, která bude mít svůj význam i v budoucích generacích. Je pravdou (a pro mnoho učitelů obtížně akceptovatelnou), že už dávno není nositelkou jediné správné informace, není jedinou poznatkovou základnou a studnicí jediného názoru. To již po ní nikdo ani nechce – dítě má nepřetržitý přístup k informacím, moderní technologie změnily ze dne na den vzdělávací paradigmata a zažité algoritmy. Ovšem společně vytvořená zkušenost vzájemného učení, socializace, orientace ve stále složitější společnosti vytvářená pomocí školy zůstane nezastupitelná i nadále. Pokud v tomto působení může knížka
Pedagogický proces a jeho řízení
skutečně pomoci, budu jen rád.