Paměť národa: každý má svůj příběh

Vydáno:

„Paměť národa“ v praxi znamená najít, zdokumentovat a vyprávět příběh. Takto ve stručnosti pracujeme se životními osudy pamětníků nacistické a komunistické totality. Jejich příběhy hledáme, zaznamenáváme a vyprávíme je zase dál, aby se na lidi, významná fakta ani události 20. století nezapomnělo. Věříme, že příběhy pamětníků jsou silným vzdělávacím nástrojem, a proto je přinášíme do škol. Tři hlavní pilíře Paměti národa si vám nyní dovolíme představit podrobněji a věříme, že si naše projekty zaslouží vaši pozornost.

Paměť národa: každý má svůj příběh
Mgr.
Věra
Tůmová
vedoucí rozvoje vzdělávacích projektů,
Post
Bellum
Dokumentace
Post Bellum vzniklo v roce 2001 jako nezisková organizace, která cíleně vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Založila ji skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčeni, že pamětníci musejí dostat příležitost svůj příběh vyprávět vcelku, souvisle a detailně. O sedm let později pak ve spolupráci s partnery – Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR)1) a Českým rozhlasem (ČRo)2) – vznikl stěžejní projekt Post Bellum s názvem Paměť národa3), což je sbírka vzpomínek konkrétních osobností, fotografií, deníků a různých archiválií z období totalit 20. století. Dnes tato největší evropská sbírka orální historie čítá na 5 000 zpracovaných příběhů pamětníků a jako internetový archiv je přístupná široké veřejnosti od studentů a učitelů až po novináře a badatele v oblasti moderních dějin. Paměť národa zahrnuje především vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války, přeživších holokaustu, odbojářů, vyprávění politických vězňů, představitelů disentu, příběhy novodobých vojenských veteránů, představitelů národnostních menšin, ale také těch, kteří se stali součástí represivních složek totalitních režimů – Státní bezpečnosti a jiných. I jejich vyprávění jsou totiž svědectvím uplynulé totalitní doby.
Databázi Paměti národa může využít kdokoli, najde tam texty, audiozáznamy rozhovorů, fotografie, někdy i krátká videa. Orientovat se v ní mohou i zahraniční badatelé a novináři díky anglické verzi databáze. Poslední čtyři roky se někteří pamětníci natáčejí ve studiu na kamery. Od roku 2018 také postupně vznikají pobočky Paměti národa v krajských městech: „Máme tak blíž k místním příběhům a s našimi novými kolegy v regionech je pro nás jednodušší zrealizovat v místě výstavy, akce nebo vzdělávací projekty,“ říká Martin Kroupa, koordinátor regionálních poboček.
Publikace
Druhým pilířem naší činnosti je sebrané příběhy převyprávět dál a dostávat je k co nejširšímu publiku. Pořádáme proto výstavy, promítání, besedy, publikujeme knihy a komiksové příběhy. Každoročně také organizujeme speciální akce, jako je Běh pro Paměť národa – běh za ty, kdo to nevzdali –, vzpomínkový Den veteránů – sbírku vlčích máků – nebo slavnostní večer předávání Cen Paměti národa v Národním divadle pamětníkům, kteří se zachovali odvážně v rozhodujících okamžicích svého života. Neustále tak přicházíme s novými a netradičními aktivitami, jak téma příběhů a moderních dějin atraktivním způsobem přiblížit veřejnosti tak, aby se rozproudila společenská debata o demokratických hodnotách.
Vzdělávání
Třetím pilířem naší činnosti je vzdělávání, tedy práce s příběhy pamětníků ve školách se žáky, studenty i učiteli. Podporujeme u žáků i studentů zájem o moderní dějiny i o vlastní kořeny prostřednictvím zážitkových workshopů4) i rozsáhlého vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů5). Učíme děti ze základních škol i středoškoláky orientovat se v životním příběhu. Ukazujeme jim po technické i obsahové stránce, jak příběh zpracovat, jak si ověřit fakta a nalezené informace v solidních zdrojích. Na jednu stranu jim poskytujeme svobodu, jak příběh zpracovat. Na druhou stranu jim současně dáváme do rukou i zodpovědnost představit důstojně, srozumitelně a smysluplně příběh druhého člověka – jejich pamětníka –, a to veřejně před publikem i jejich pamětníkem.
Věnujeme se i vzdělávání pedagogů (máme za sebou tři ročníky Letní školy Paměti národa a nespočet seminářů), vydali jsme online učebnici My jsme to nevzdali (http://www.myjsmetonevzdali.cz/), kde je historie 20. století odvyprávěna očima pamětníků, vydáváme metodické publikace.
Školy, které se v uplynulých letech zapojily do vzdělávacích programů Post Bellum, chceme letos v říjnu ocenit titulem Škola Paměti národa.
A ještě pár slov k životním příběhům…
Životní příběh se odvíjí každému z nás. Některé osudy si jsou podobné, jiné se v něčem vymykají. Díky naslouchání příběhům můžeme lépe porozumět dějinným souvislostem. A ty se určitým způsobem dotýkají každého lidského osudu, ať už si to dotyčný připouští, nebo ne. Vyprávění příběhů a naslouchání jim je totiž základním kamenem porozumění tomu, kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme. Dnes jsou na vyprávění a sdílení založeny prakticky všechny sociální sítě. Mívá to ale velmi povrchní podobu. Lidé si zde někdy mnohem více vyprávějí se zcela neznámými virtuálními „přáteli“ než s těmi, kteří s nimi a v jejich blízkosti žijí. Z našeho života se tak vytrácí „opravdové“ naslouchání jeden druhému a mezi generacemi. A proto se snažíme prostřednictvím vzpomínek pamětníků vyprávění znovu vrátit „do hry“ nejen pro nejmladší z nás.
Píše se rok 2016 a stmívá se. Od zastávky autobusu mezi prvorepublikovými domy kráčí s vysokými sportovními holemi starý pan Igor Pleskot. Ještě před pár lety šel alejí od vojenské nemocnice v pražských Střešovicích úplně sám a bez povšimnutí. Většina kolemjdoucích si nanejvýš všimla starce s vysokými chodeckými holemi. Nic víc, nic míň.
Od roku 2015 se to ale změnilo. V ulici, kterou chodí přes 80 let, se s ním tu a tam někdo zastaví na kus řeči nebo ho v běhu pozdraví děti utíkající na autobus. Od poslední prezentace žákovských dokumentaristických týmů projektu Příběhy našich sousedů uběhlo jen pár dnů a v okolí se teď už mnohem více ví, že jeho rodiče pomáhali parašutistům v akci Antropoid za 2. světové války a že kvůli tomu byli popraveni, a děti, tedy pan Igor se sestrou, byly odvezeny do speciálního tábora. Pan Pleskot už tak není bezejmenná střešovická figurka s holemi. Příběh jeho rodiny se významně zapsal do historie této pražské čtvrti i do dnešních osudů mladých dokumentaristů. A to není málo.
O příběhu rodiny Igora Pleskota se můžete dočíst na některé z výstav Příběhů našich sousedů Prahy 6, vyslechnout si vyprávění v rozhlasovém či televizním dokumentu nebo se dozvědět další detaily z výsledků práce mladých dokumentaristů na webu projektu (www.pribehynasichsousedu.cz). V neposlední řadě si můžete tento příběh přečíst i přímo v mobilu v aplikaci Místa paměti národa. Díky těmto zdrojům sousedé i děti z okolních škol už vědí, kdo bydlel v jejich blízkosti a co se tady před mnoha lety odehrálo.
Zastavte se proto alespoň na chvíli v dnešní uspěchané době, zavřete oči a připomeňte si sami pro sebe, jaké příběhy se vyprávějí ve vaší rodině. Kdo je u vás vypráví, o kom a komu. A kdo je bude vyprávět dál. Jaký je příběh té vaší rodiny? Třeba si uvědomíte, že i vy znáte příběh, který by neměl být zapomenut.
Pokud máte tip na zajímavého pamětníka, jehož životní příběh stojí za to zaznamenat, kontaktujte nás na pametnici@postbellum.cz.
1) https://www.ustrcr.cz/
2) https://portal.rozhlas.cz/
3) https://www.postbellum.cz/co-delame/projekty/pamet-naroda/
4) https://www.postbellum.cz/co-delame/workshopy/
5) https://www.postbellum.cz/co-delame/projekty/pribehy-nasich-sousedu/

Související dokumenty

Pracovní situace

Možnost vést dokumentaci školy pouze v elektronické podobě