Odborná zahraniční stáž ve Velké Británii

Inovativní školní kurikulum Futures Curriculum, které je zaměřené na získání vzdělávacích standardů prostřednictvím vysoce kvalitního učení a vyučování, je rozděleno do šesti hlavních oblastí:

Učitelé vytvářejí mnoho motivačních témat v každém předmětu, přičemž tato témata v jednotlivých předmětech kreativně propojují. Věří, že tento způsob vzdělávání je nejlepší cesta k pochopení a porozumění učiva. Učitelé podporují rozvoj myšlení žáků, jejich logické uvažování a nacházení souvislosti. Učí žáky přijmout výzvu, umět se postavit k problému čelem a umět se věnovat praktickým aktivitám. Hledají a poskytují žákům množství příležitostí, které dělají vzdělávání bohatším a zajímavějším, což vede k hlubšímu pochopení světa. Prostřednictvím kvalitních programů a jasného kurikula se žáci učí vzájemně spolupracovat a radovat se z procesu kooperace i ze společně dosažených výsledků.

Mezi hlavní předměty patří: anglický jazyk, dějepis, zeměpis, výtvarná výchova, ICT, matematika, hudební výchova, společenská věda, PSHCEE (osobnostní, sociální, zdravotní, občanské a emocionální vzdělávání), pracovní zkušenosti, náboženství, francouzský jazyk (FJ je povinný od školního roku 2014/2015).

Proklamací školy je hledání a poskytování nejlepších cest učení a vzdělávání, které žáky připraví kvalitně pro život v 21. století.

Děti se scházejí ve škole od 8.40 hod., u vchodu je přivítá jeden ze zaměstnanců školy. Škola nenese odpovědnost za žáky, kteří se scházejí před otevřením školy. Vyučování začíná v 8.50 hod., kdy jsou děti již ve svých třídách a čekají na zazvonění. Vyučovací den končí mezi 15.00-16.00 hod. Učitel rozhoduje o tom, kdy skončí hodina (dle potřeby může skončit dříve či později). Ve třídách, které jsou naplňovány maximálně do 30 žáků, působí učitel, jenž řídí výuku, a 3 až 5 asistentů, což umožňuje vyučování žáků ve skupinách. V roli asistentů často pomáhají také rodiče dětí. Učitelé se žáky o vzdělávacích tématech diskutují, podporují aktivní učení. Vedou děti ke snaze zkoušet řešit složitější problémy a hledat a uplatňovat vlastní řešení. Velký důraz je kladen na práci žáků ve skupinách. Zdatnější žáci se v rámci týmové spolupráce učí pomáhat slabším, což vede u dětí k velkým pokrokům a posilují se sociální vazby mezi nimi.

Škola uznává, že děti i dospělí jsou rozdílní a upřednostňují různé cesty k učení. Většina dětí preferuje „vidět a dotýkat se“, některé děti se učí nejlépe nasloucháním. Učitelé se snaží využívat celou škálu vzdělávacích stylů, a umožnit tak všem dětem zlepšovat se. Zároveň je podporují v porozumění svým vlastním emocím. U žáků rozvíjejí různé druhy inteligence (hudební, interpersonální, verbální, matematické, pohybové a další) dle jejich schopností a předpokladů.

Mezi 7. a 11. rokem věku dětí je kladen velký důraz na pokroky žáků. Třikrát za rok se výsledky monitorují a žáci píší testy. Pokud se v tomto období u dítěte nezaznamená pokrok v učení, učitelé a další odborníci zkoumají proč, a přijímají opatření, která žákovi pomohou.

Během vyučovacího dne mají žáci jednu hodinu volnou. V této době si většinou hrají venku v areálu školy, kde na ně dohlíží učitelé, často i rodiče. Tuto dobu využívají učitelé nebo asistenti také k tomu, že věnují individuální péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.

Škola poskytuje rodičům v každém pololetí písemné zprávy o pokrocích jejich dětí v každém předmětu a o jejich chování. Žáci reflektují svůj pokrok rovněž vlastní písemnou zprávou, ve které uvádějí, co se naučili. Rodiče mají příležitost reagovat na zprávy písemně, nebo pokud preferují osobní schůzku a ústní diskuzi nad zprávou o dítěti, sejdou se s třídním učitelem. Má-li dítě individuální vzdělávací plán, jsou jeho rodiče pozváni do školy každé pololetí. Obvykle je na setkání rodičů a učitele žáka s IVP přítomen také leader školy, jenž je specializován na oblast speciálního vzdělávání.

V popředí zájmu stojí dítě, každé dítě je důležité, na každém žákovi záleží. Škola oslavuje úspěchy žáků například ve sportovních aktivitách, studijní i osobní úspěchy, a to buď na úrovni třídy, nebo na úrovni celé školy.

Ve škole je rovněž početná skupina předškolních dětí. Předškolní děti se přijímají od 4 let, od 5 let začínají plnit povinnou školní docházku. Ve třídách je kolem třiceti dětí a 3 až 4 učitelky. Děti pracují většinou ve skupinkách. Třídy pro předškolní děti jsou vybaveny dostatečným množstvím kvalitních hraček a pomůcek.

Vláda UK vydala nařízení (platné od roku 2014), jež stanoví pravidla pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami (SEN - Special Education Needs). Podpora žáků se SEN je dle druhu potíží rozdělena do tří úrovní:

Škola Moordown St. John’s se nepřetržitě snaží zkvalitňovat poskytování péče žákům se SEN. Učitelé a specialisté usilují o to, aby každé dítě mohlo rozvíjet svůj potenciál, a přizpůsobují prostředí a vzdělávací možnosti naplňování těchto cílů. V rámci inkluze poskytují každému dítěti z kurikula to, co potřebuje a co je schopno zvládnout, nabízejí vzdělávací příležitosti, podporu a povzbuzení. Učitelé oceňují všechny děti jako jednotlivce, každé dítě je individualita a osobnost se svými specifickými vlohami i potřebami. Přestože spatřují v otázce inkluzivního vzdělávání odpovědnost každého člena školního týmu, v čele týmu stojí a hlavní zodpovědnost nese specializovaný leader. Jeho role je vést a hodnotit efektivnost opatření pro každé dítě, především pro děti z menšinových skupin. Menšiny se liší podle složení lidí těchto skupin - mohou, ale nemusejí zahrnovat děti se SEN. Mohou zde být děti, které jsou schopnější než jejich vrstevníci, zároveň jsou zde děti, jejichž rodný jazyk není angličtina, a mají tudíž jazykové problémy (v této oblasti žije poměrně velká polská komunita), vyskytují se děti, jež mají problémy s chováním nebo další skupiny dětí, které jsou citlivé, zranitelné a bojí se dělat pokroky současně se svými vrstevníky.

Děti, jež mají diagnostikovaný nějaký druh SEN, musí projít stejným vzdělávacím procesem jako ostatní žáci, přičemž je jim věnováno 25 % času navíc v rámci individuálního přístupu, aby zvládly požadované učivo. Tito žáci absolvují také psaní testů s ostatními žáky.

Ve škole Moordown St. John’s se vzdělává 80 žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, což evokuje pocit vysokého poměru oproti zapsaným žákům. Ve Velké Británii však školy uvádějí děti se SEN, které mají potíže i relativně nepříliš závažného charakteru, například děti s logopedickými problémy. Mezi další speciální vzdělávací potřeby patří například komunikační potíže, emoční a sociální nestabilita, dvě děti mají mentální postižení. Žáci s nestandardním chováním se nepovažují za děti vyžadující speciální vzdělávací potřeby, ale učitelé nebo další specialisté zkoumají příčinu jejich specifického chování. Žáci, u kterých se objeví potíže různého charakteru, nedocházejí do žádného poradenského zařízení, ale druh poruchy nebo problému diagnostikují specialisté působící přímo v dané škole a škola dále přijímá opatření - žádá o finanční prostředky na konkrétní děti, zajišťuje individuální vzdělávací plány apod. Pro děti s vícero vadami nebo s vyšším stupněm postižení jsou ve Velké Británii k tomuto účelu zřízeny speciální školy, ale rodiče rozhodují o tom, zda chtějí své hendikepované dítě umístit do speciální, nebo běžné školy. Pokud se rodiče rozhodnou přihlásit dítě i s více hendikepy do běžné školy, škola musí dítě přijmout. V rámci inkluzivního vzděláván přijímají školy v UK často děti i s kombinovaným postižením. Rovněž při přijímání žáků se SEN je dodržena spádovost žáka do příslušné školy.

Škola Moordown St. John’s rovněž zkoumá u žáků jejich případná nadání v různých směrech. Pro nadané žáky zajišťuje odpovídající vzdělávací strategie a příležitosti.

Překvapením pro mě bylo velmi nízké procento absence žáků v době vyučování. Podle slov ředitele školy Petera Herberta je docházka žáků během školního roku 95 %, což reflektuje zájem rodičů na vzdělávání dětí. Pokud se žák neúčastní vyučovacího dne, musí toto rodiče oznámit telefonicky do 9.00 hod. v kanceláři školy, a to první den nepřítomnosti. Poté musí písemně do 24 hodin potvrdit třídnímu učiteli důvod absence a oznámit den, kdy se dítě vrátí do školy.

Škola uvolňuje žáky pouze z vážných důvodů, například z důvodu nemoci. Z jiných důvodů, například rodinná dovolená, apod. škola žáky běžně neuvolňuje. V případě, že rodiče na uvolnění svého dítěte z vyučování trvají, musí zaplatit ve škole finanční obnos, jež bývá poměrně vysoký, tudíž tuto možnost rodiče příliš nevyužívají.

Poměrně přísný způsob omlouvání žáků a důvody, pro které může škola žáky omluvit, upravuje . Tato skutečnost vede k velmi nízké absenci žáků ve vyučování.

V britských školách nosí žáci uniformy, jejichž design se v jednotlivých školách odlišuje především barevnou kombinací a střihem. Škola Moodrown St. John’s klade důraz na elegantní a pohodlné uniformy. Učitelé zdůvodňují nošení uniforem dvěma pochopitelnými důvody - stejnokroj stírá sociální rozdíly mezi dětmi a také v dětech pěstuje pocit sounáležitosti s určitou skupinou/komunitou, která sdílí společné cíle, má jednu společnou vizi a slaví společné úspěchy. Přiznám se, že jsem o druhém důvodu nikdy v těchto souvislostech nepřemýšlela, avšak velmi silně jsem si ho uvědomila při prohlídce školy. Naše skupina českých učitelů byla rozdělena do dvojic a každé dvojice se ujali dva žáci. Našimi průvodci se stali devítiletí žáci Ben a Bethany, kteří nás provedli celou budovou školy a ukázali nám také zahradu. Po celou dobu nám nadšeně vyprávěli o aktivitách a činnostech školy, o pěveckých vystoupeních, úspěších na koncertech, úspěších svých i spolužáků při sportovních aktivitách, o matematických olympiádách a dalších zajímavostech, z nichž většinu nám rovněž ukazovali na příslušné fotodokumentaci na nástěnkách. Ben a Bethany byli velmi příjemní a výřeční průvodci, ale především z nich sálala hrdost. Hrdost na vlastní školu, na své úspěchy, kterých ve škole dosáhli oni sami nebo jejich spolužáci. Nebyla to nepatřičná pýcha nebo vychloubačnost, ale skutečný a silný pocit jejich sounáležitosti s komunitou ve své škole. Ben a Bethany mi svou bezprostředností a nepředstíraným pozitivním vztahem ke své škole otevřeli oči a změnili skeptický pohled na nošení uniforem.

Prostředí školy působilo jako velmi harmonické místo, kde jsou rozvíjeny a podporovány přátelské vztahy. Zástupci vedení školy nám poskytli množství zajímavých informací o způsobu vzdělávání, školním kurikulu, přístupu k žákům, k organizaci školy apod. Ve třídách, které jsme navštěvovali, jsme viděli konkrétní způsoby vyučování, učitelé nám ochotně odpovídali na naše dotazy a vstřícně s námi diskutovali. Velmi bezprostředně s námi hovořili také žáci.

Týdenní stáž přinesla velké množství nových poznatků o britských školách v Bournemouthu, o které se ráda podělím v druhé části svého příspěvku v dalším čísle některém z dalších čísel Řízení školy.