Předmět mediální výchova vyučujeme na našem gymnáziu v Hladnově u Ostravy jako samostatný předmět přibližně od roku 2008. Zpočátku výuka probíhala formou volitelného semináře, později jako povinný předmět s dotací jedné hodiny týdně. Dnes mediální výchovu zařazujeme jako dvouhodinovku probíhající jednou za čtrnáct dní v maturitním ročníku. Studenty pro její výuku rozdělujeme na dvě části, které se každý týden střídají. Výhodou našeho systému je tedy práce v menších skupinách (polovina běžné třídy) a seminární podoba dvou hodin najednou, v nichž lze rozvíjet i praktickou činnost.
Od Vybydlova k rezidentsví aneb Uvědomělý život v mediálním světě
Mgr.
Martin
Vonášek,
Gymnázium Hladnov
Následující text není kompletní charakteristikou podoby a struktury výuky předmětu mediální výchova, spíše se pokusí čtenáře seznámit s některými tématy, která považujeme za klíčová. Představená témata by zároveň měla ukázat, co lze v mediální výuce učit, a nabourat tak relativně stereotypní představy o mediální výchově jako o předmětu "neznámém", a tím pádem až "zbytečném". Příčinou vzniku uvedených představ byla a je i výrazná dynamika obsahu mediální výchovy, u níž neexistuje pevně daný obsahový kánon toho, co a jak v mediální výchově učit, a zároveň se pedagogové musejí vyrovnávat s návalem překotně se rozvíjejících nových médií. Zmíněnou obsahovou dynamiku v případě mediální výchovy přesto nevnímáme v negativním slova smyslu.
V našem případě se dlouhodobě věnujeme třem obecným tématům (média, film, divadlo), z nichž dvě se snažíme pokrýt řadou strukturovaně koncipovaných podtémat (média, film) a třetímu tématu (divadlo) se věnujeme okrajově. Zároveň je nutné podotknout, že tato obecná témata vnímáme v co největší možné šíři, abychom měli dostatečný prostor aktualizovat seznam podtémat. Pro určitou představu o rozpracovanosti jednotlivých témat a podtémat odkazujeme čtenáře na tematický plán. Z hlediska určitého dlouhodobějšího vývoje našeho pohledu na výuku mediální výchovy je nutné zdůraznit, že cílem není primárně protekcionistický přístup, ale spíše osobní, sociální, občanské zapojení zaměřující se na participaci a sociální inkluzi.
Rezidenti a návštěvníci sociálních sítí
V následujícím přehledu témat vybíráme ta, která považujeme za dlouhodobě nosná a rozvíjející diskusi o podstatě a principech mediální výchovy - jinými slovy nejde o pokus nadefinovat předpis nebo recept, jak postupovat. Jde také o témata s určitým inspiračním přesahem, který nabízí rozvoj souvisejících principů mediální výchovy. Záleží jen na učiteli a jeho vlastním pojetí nabízených témat.
Již delší dobu začínáme první hodiny mediální výchovy diskusí o rezidentství studentů maturitních ročníků nejen na sociálních sítích. Vedle teoretické části, ve které studenty seznamujeme s mediální realitou a hledáme odpověď na otázku, jakým způsobem je realita médii představována, nás zajímá i to, jak vnímají svoji pozici v síti nových médií. Studenti se nejprve seznámí s textem o rezidentovi/návštěvníkovi a následně se pokusí svou pozici v internetovém prostředí vyjádřit pomocí ikon sociálních sítí a popsat v předloženém grafu. V diskusi si uvědomují, do jaké míry se pohybují a žijí v prostoru sociálních sítí, a mohou své výsledky porovnávat s ostatními. Cílem aktivity je uvědomit si, že život s médii je do určité míry měřitelný, že se nejedná o obecný, ale naopak o velmi konkrétní pojem a že pozice studenta na Facebooku, Twitteru či Instagramu má své vyjádření v podobě digitální stopy.
Digitální stopě se pak věnujeme v dalším tématu, protože výsledný graf pracuje i s otázkou soukromí. Studenti jsou často překvapeni variabilitou výsledných grafů, všímají si různorodosti sociálních bublin, ve kterých žijeme, a lépe chápou, že vměstnat se do jednoduchého schématu není úplně možné. Díky relativně dlouhé době, po kterou tuto aktivitu do výuky zařazujeme, jsme objevili i konkrétní možné nastavení vlastních účtů na sociálních sítích, které následně vedou umístění ikonky této sociální sítě v grafu do velmi různorodých pozic u jednotlivých studentů.
Digitální detox?
Předmětem dalšího tématu je na první pohled protekcionistický přístup, kdy si studenti pomocí několika online dostupných nástrojů vyzkouší, co o nich "ví" internet, resp. jak přibližně vypadá jejich digitální stopa. Cílem není zbavit se vlastního zasíťování, ale uvědomit si jeho možnosti a limity, popřípadě najít nástroje, pomocí kterých můžeme data dostupná o naší osobě spravovat a šířit. Takto informovaný student může projít i osmidenní digitální detoxikací, která jej postupně seznamuje s tím, co a jak je možné na digitální stopě ovlivňovat, popřípadě mazat.
Zároveň pomocí jednotlivých aktivit usilujeme o metodický přesah a propojení s dalšími tématy. K tomu slouží vedle on-line nástrojů i spirála mlčení, díky které si studenti uvědomí, na jakém principu fungují sociální bubliny. Seznámení s uvedenými pojmy slouží jako základ pro práci s dezinformacemi. Jak uvidíme i v dalších tématech, schopnost vyhledávat nebo rozpoznávat dezinformace je sama o sobě nedostatečná, pokud studenti nepracují s kontextem. Takový kontext bývá samozřejmě velmi často politický nebo společenský a je ovlivněn sociálními bublinami, ve kterých se nacházíme. Diskuse nad spirálou mlčení má pro studenty přínos zejména proto, že sami prezentují příklady z vlastní zkušenosti a následně umějí principy spirály identifikovat i v online světě.
Videohry a občanská angažovanost
Videohry jsou již běžnou součástí života studentů, a proto je vhodné je do výuky mediální výchovy zapojit nejen po teoretické, ale i po praktické stránce. V současné době využíváme zvláště online dostupné hry, které spadají do kategorie tzv. serious games. Videohry nás přitom nezajímají jen jako takové, jde nám naopak o mnohem konkrétnější cíle. Pomocí volně dostupné hry Ghettout se věnujeme problému sociální exkluze a inkluze. Propojením s filmem Cesta ven nebo dokumentem Ubytovny dosahujeme komplexnější představy o daném problému v Ostravě. Cílem hráče je přestěhovat se ze sociálně vyloučené lokality Vybydlov. K dosažení cíle je nutné si najít práci, řešit aktuální finanční problémy, získat řidičský průkaz nebo povolení k práci s potravinami. Během hry se hráč musí vyrovnat s řadou překážek v podobě nabídky drog, násilí, závislosti na alkoholu nebo herních automatech, exekucemi apod. Studenti si během hry poznamenávají své postřehy do pracovního listu a formou eseje charakterizují své názory na problém sociální exkluze před hraním hry a po něm. Hru doplňujeme vybranými pasážemi z dokumentu Ubytovny nebo filmem Cesta ven a snažíme se tak prolamovat stereotypní představy o problému.
Možnosti serious games jsou mnohem větší, pokud do výuky zapojíme anglický jazyk a jiné socioekonomické prostředí jako v případě úspěšné hry The Fiscal Ship (https://fiscalship.org). Hra relativně nápaditým způsobem zapojuje studenta do řešení hospodářských problémů současných Spojených států a motivuje jej k občanské angažovanosti.
Co se skrývá za názvem článku? Cílem většiny představených témat je snaha seznámit studenty s obecnějšími otázkami, motivovat je k občanské angažovanosti a upozorňovat na běžné mediální stereotypy. Studenti nemusejí nutně reagovat na nejnovější události a vše v reálném čase komentovat.
Měli by porozumět kontextu a s mediálními obsahy zacházet uvědoměle a kriticky. Vedle představených témat se věnujeme diskusím nad mediálním zobrazením feminismu, squattingu či genderových otázek nebo promýšlíme možnosti dohledu nad sociálními sítěmi v intencích pokusů o kontrolu sdíleného obsahu. Vděčným tématem je tvorba mediálních obsahů - reklama, animace -, v současné době se zabýváme filmovým vyprávěním a stylem. Ohromné množství filmových ukázek dostupných online umožňuje analyzovat filmové vyprávění či styl a naplňovat tak alespoň částečně požadavky filmové a audiovizuální výchovy.