Nuda (nejen) v Brně...

Často jsou pedagogičtí pracovníci (a jistě i ředitelé škol, jak jinak) konfrontováni s tvrzením, že Je to pojmenovávaný výsledek nejrůznějších výzkumů, často nepodložených tvrzení, někdy ovšem výsledek opírající se o reprezentativní data velkých Dítě se nudí, škola je nebaví, žák necítí přínos svého vzdělávání.

Nedá mi to, abych se nepokusil vyjádřit svůj názor na věc, která mne skutečně dlouho trápí. Nejprve vymezím terén -jistě je v mnohém učitelském kolektivu člověk, který neumí učit, nemá dar zaujmout svoje žáky, neumí svoji odbornost, nápady a myšlenky předat dále. Možná se mu také nechce dobře dělat svoji práci či jej v nejhorším případě tato práce neoslovuje. To bylo, je a bude všude na světě. Jen by bylo zvláštní si připustit, že je těchto učitelů většina. Jsem v kontaktu s desítkami ředitelů, znám stovky učitelů a velice často vidím Posádky jsou opravdu tvořeny řadou kvalitních námořníků.

České dítě se tedy ve škole nudí. Nudí se však pouze ve škole nebo v životě vůbec? Nudí je učitel nebo kterýkoli dospělý? Není odmalička vystaveno tak že si zvyklo povrchně přijímat jedno přes druhé a v důsledku toho omezení, redukci pouhé části těchto impulsů nelibě nese, neboť není schopno pochopit, oč jde?

Jako milovník dlouhých výletů, lesů a hor již dlouho pozoruji, kolik lidí nejde do přírody, protože se tam nudí. Proč bychom měli jít do lesa, ptají se často, je tam něco zajímavého k vidění? Slýchá-li tato slova dítě odmalička a není-li vedeno k bohatství, které nalezneme v přírodě, kterak se bude cítit v prostředí třídy? Pozoroval jsem onehdy rodinu s dětmi na mé oblíbené Vysočině. Po rychlé prohlídce skanzenu na Veselém Kopci u Hlinska a během rychlého oběda tatínek domluvil bowlingovou dráhu mnoho kilometrů odsud a chvíli nato ještě bazén. Všechno v rychlosti, povrchně, bez prožitku, ovšem v čase, který si byli ochotni navzájem na sebe najít.

Kolik by nás přivítalo hospůdku bez všudypřítomné, často vlezlé hudby. Bylo mi několikrát naznačeno, že jsem starý a nerudný, když jsem slušně žádal číšníka o ztlumení či lépe vypnutí hudby (dokonce ve vinném sklepě se na celou naši katedru dívali podezíravě, že jsme u večeře nechtěli poslouchat normalizační skvosty o tom, jak žít nonstop). Tatam je doba, kdy si lidé přicházeli do hospody popovídat, diskutovat, přít se o svůj názor. Dnes se obávají, aby nebylo slyšet jejich hlasy navzájem. Zvukové zaplevelení je zkrátka skoro všude - v hospodě, na vánočním tržišti, dokonce ve známé prodejně knih či v čekárně. No a dítě přijde do a do relativně tiché třídy. Je vykolejeno a zděšeno, že existuje svět a cítí se zmateno. A začne se nudit.

V rámci RVP je po dítěti vyžadováno leccos; připomeňme schopnost komunikace, motivace k celoživotnímu učení, vztah k sobě i druhým. Na druhé straně je ovšem minimálně uváděna pečlivost a svědomitost. Skutečně se nevyžadují tyto vlastnosti? Rezignovali jsme na skutečnost, že cesta k vědění musí obsahovat systematickou práci, úsilí a plnění povinností? Tudíž právě to, co podle mého názoru naše děti nejvíce nudí? Nesouvisí to právě s fatálně se zhoršujícími výsledky žáků? Žádná alternativní pedagogika nerezignuje na pečlivost, smysluplnost a potřebnost. Jde o veliké nepochopení. V jistých etapách vývoje je pro dětský mozek žádoucí, aby byl kultivován a rozvíjen, ba správně zatěžován přiměřeným množstvím poznatků. Dokonce ani drilu bych se nebál, je-li správně používán.

Vrátím se ke svým kapitánům. Je fér označovat kapitány lodí a jejich posádky za lidi nudné, neschopné zaujmout svoje cestující? Atmosféra na palubě (tedy přeneseně situace v našem školství) záleží nejen na kvalitní lodi, posádce, počasí, ale také na lidech - tedy žácích a jejich vstupní úrovni. Žáky nelze vyměnit ( jak by někteří politikové chtěli vyměnit lid), ale Skutečnost, že se žáci - jejich děti -ve škole nudí, by měla zajímat v první řadě je samotné a měli by už konečně být schopni tuto nepříjemnost reflektovat nikoli směrem ke škole, ale směrem k sobě samotným.

Dámy a pánové, přeji vám všem příjemný adventní čas. Atmosféra očekávání a mystérium blížících se Vánoc přináší jedinečnou příležitost. Je mi líto dětí, které se neumějí těšit, které neumějí čekat, které si neumějí něco odříci, protože je to jejich nejbližší nenaučili. Možná se budou nudit i u stromečku. Bude jim v celém jejich životě cosi chybět. Nebudou přesně vědět, cože jim to chybí, ale budou často vědět, že se v životě nudí.