Není nutné témata mediální výchovy do výuky tlačit násilím, lze je včlenit organicky

Děti na 2. stupni ZŠ mají většinou již neomezený přístup k internetu. Čile komunikují na sociálních sítích, sledují informační i názorová videa nejrůznější kvality na YouTube, mnohé samy publikují na populárních platformách. Bývají zvyklé na rychlý přísun velkého množství informací z internetu, ale chybí jim schopnost tyto informace hodnotit a třídit. Je proto důležité děti ani nepodceňovat, ani nepřeceňovat. To, co nám vzdělaným dospělým přijde jako jednoznačný hoax nebo vtip, děti ještě nemusejí rozeznat. Například do diskuse o demokratických a nedemokratických režimech ve světě vstoupil jeden ze žáků 7. ročníku s tím, že na internetu četl, že Kim Čong-un se vzdal americkému prezidentovi. Mezi jeho spolužáky informace nevzbudila žádné podezření. Po okamžitém vyhledání článku jsme společně zjistili, že se jedná o (velice průhledný) satirický článek.

Pro budoucí konkurenceschopnost žáků je nanejvýš přínosné, aby měli široký přístup k internetu i ve škole, uměli používat různé technologie a pod vedením učitele si osvojovali pravidla jejich bezpečného užívání. Není vždy jednoduché dosáhnout dostatečného pokrytí školy internetem a zajistit, aby ve škole byl dostatek technologií, přes něž se k němu dá připojit. Významně to ale usnadňuje interaktivitu (a koneckonců i atraktivitu) výuky, a proto se vyplatí investovat do tohoto cíle finance i vlastní úsilí. Současný trend BYOD (Bring Your Own Device), kdy děti při výuce pracují na vlastních mobilních telefonech, tabletech či počítačích, může vše značně zjednodušit, není však vždy jednoduché sladit jej se současnými předpisy v oblasti hygieny a bezpečnosti práce a zajistit, aby se děti skutečně soustředily na zadanou práci. V naší škole se zaměřujeme na tři obecné cíle, které považujeme za podstatné ve vztahu k žákům:

První cíl je dětem na základní škole asi nejbližší. Potřebu zajistit vlastní bezpečnost dobře chápou, mnohé už se setkaly s náznaky ohrožení v kyberprostoru. Pro učitele jako ochránce bezpečí dětí ve škole je to zase cíl nejpalčivější. Kyberšikana vzniká snadno a přesahuje rámec školy i pravomoci pedagogů. Pro plnění tohoto cíle je nutné vědět, co děti na internetu dělají, jak často se v kyberprostoru pohybují a jak se tam chovají. K tomu potřebujeme jejich důvěru a ochotu s námi o problematice vůbec mluvit. Proto je důležité při výuce občas vést zdánlivě neformální rozhovory o tom, co na internetu děti sledovaly, co je tam baví a co ne. Pokud vás děti prosí, abyste je posledních pět minut hodiny nechali sledovat jejich oblíbené kanály na YouTube, občas to prostě udělejte. Pokud vám "nutně potřebují" sdělit uprostřed jiné výuky, co nedávno viděly, nechte je mluvit. Může se vám stát, že tak otevřete důležité téma.

V souvislosti s příběhem knížky, o které jsme v hodině mluvili, se například jedna z dívek zmínila, že viděla tematicky podobný prank (video, ve kterém jeden člověk úmyslně "napálí" druhého, obvykle šokujícího nebo ponižujícího charakteru). Rozvinula se velmi živá a obsáhlá diskuse o prancích jako fenoménu, při níž jsme společně s dětmi řešili hranice podobných žertů a jejich důsledky, zejména v souvislosti s tím, když jsou pranky publikovány na platformách typu YouTube, odkud se mohou libovolně šířit mezi neomezené množství lidí a už nikdy není možné je stáhnout zpět a zničit.

Schopnost rozeznat fakta od názorů a znalost způsobů, jak si nejlépe ověřovat informace, se dá kromě jiného budovat přes podporu vlastní zkušenosti dětí s vyjadřováním názorů a sdělováním fakt. Je důležité, aby učitel dokázal s dětmi o jejich zkušenostech mluvit, ale také aby byl sám "v obraze" a alespoň občas sledoval kanály a stránky, které sledují ony. Ve výuce velmi dobře funguje nechat žáky vyjádřit svůj názor na prezentaci oblíbených youtuberů, srovnávat jejich vystoupení, hodnotit, jak na ně působí. Učitel přitom může vést žáky k tomu, aby dokázali rozlišit hodnocení formy a obsahu mediálního sdělení.

Nuťte žáky dívat se na věci z různých úhlů. Zadávejte takové úkoly, kdy mají nějakou situaci obhajovat z předem daného stanoviska nebo vymýšlet argumenty pro a proti. Nechte je prožít poznání, že každá myšlenka se dá velmi snadno prosadit i zavrhnout a nic není černobílé. Nechte je domýšlet důsledky daných situací, zadávejte příběhy s otevřeným koncem, nechte je odhadovat, jak situace popisovaná v médiích dopadla, a argumentovat pro jejich přesvědčení. Nechte je psát "jako do novin" o nějaké události s úkolem, aby daná událost byla jednou prezentována jako dobrá a podruhé jako špatná zpráva. Tak nejlépe pochopí, jak snadno lze s interpretací jakéhokoli textu manipulovat.

Úkoly mířící k analýze novinových titulků patří k přirozeně úspěšným aktivitám. V jedné podobné aktivitě měly děti hádat, jaký byl asi obsah článku s (autentickým) titulkem "Radary odhalily skrytou migraci nad našimi hlavami". Článek byl v novinách publikován v období uprchlické krize. Jen jedné žákyni z 20 se podařilo odhadnout, že zřejmě půjde o migraci živočichů (v původním článku šlo o migraci hmyzu, konkrétně berušek).

Pro kvalitní a bezpečnou sebeprezentaci musejí děti vědět, jak komunikovat věcně, slušně a bezpečně, a znát různé komunikační strategie. Pokud na internetu chtějí publikovat, měly by znát proces publikování textů a být vedeny k vytváření kvalitního obsahu s ohledem na příjemce. Nácvik vlastního ústního a písemného projevu je součástí hodin českého jazyka od nepaměti, my ho ovšem můžeme ještě povýšit zapojením mediální výchovy.

Život dětí na druhém stupni ZŠ se ze značné části odehrává na síti. Náš úkol je být tam s nimi nebo alespoň vedle nich. Pokud se nám podaří vložit do zadání školní aktivity fenomény a osobnosti, které znají, které jsou jim blízké, zajistili jsme si polovinu úspěchu. Učebnice nám v tom ale nepomohou, příliš rychle zastarávají. Jak tedy udržet krok a zjistit, co je dnešním dětem blízké? Děti nám to velmi ochotně řeknou samy. Zadáme-li aktivitu úplně otevřenou a necháme výběr konkrétního obsahu na nich, zjistíme, o co se zajímají, vytvoříme pro ně atraktivní zadání a téměř jistě se vyhneme "remcání", že "je to nuda".

Otevřený úkol spojující mediální a slohovou výchovu může vypadat třeba takto: "Vyberte si inspirativní mediálně známou osobnost, která pro vás něco znamená (herec, zpěvák, sportovec, politik atd.). Vyhledejte o ní co nejvíce informací v médiích (zejména na internetu), porovnejte je, a pokud si nejste jisti pravdivostí, pokuste se je ověřit. Zpracujte životopis a charakteristiku vybrané osobnosti, které následně odprezentujete ostatním."