Počítače stále hrají mezi IT přístroji hlavní roli a je pravděpodobné, že se s nimi v životě setká téměř každý. Nedbalý, zlomyslný nebo nepoučený uživatel však může používáním počítače napáchat množství škod, je tedy vhodné se nejprve zaměřit na základy a popsat, jak počítač funguje a z čeho se skládá. Také z hlediska bezpečnosti hraje roli použitý druh počítače, jeho vybavení, způsob používání, možnost napadení atd. Na to vše by měl uživatel (třeba škola, která toto vybavení kupuje) předem myslet.
Nenechte se lapit v síti
RNDr.
Dagmar
Brechlerová,
Ph. D.,
odborná asistentka na ČVUT, členka Poradního výboru NCBI
Většina počítačů (PC) využívá operační systém (dále jen OS) Windows, počítače značky Apple mají vlastní operační systém (MacOS), oba typy systémů se pak dají za určitých podmínek spouštět i na zařízeních původně pro to neurčených (MacOS na PC a Windows jako druhý operační systém přes Bootcamp funkci na Mac přístroji). Zvláštní skupinu pak tvoří operační systém Linux (tedy některá z jeho distribucí), který je vhodný především pro pokročilé uživatele.
Počítače, na rozdíl od ostatní IT elektroniky, obvykle příliš nepodléhají trendům z hlediska vzhledu, a tak se cena odvíjí spíše od výkonu přístrojů. Samozřejmě se dělají i stylové přístroje, většinou notebooky, které se pyšní plochými rozměry, displejem s vysokým rozlišením a věrným podáním barev, dotykovou obrazovkou a podobnými vymoženostmi.
Velkým rozdílem mezi počítači a zbytkem v minulých článcích již zmíněné elektroniky je fakt, že se valná část jejich součástí dá měnit či rozšiřovat (samozřejmě v závislosti na limitech zbylého vybavení přístroje). Pokud tedy uživatel bude chtít například výkonnější grafickou kartu, může ji vyměnit. V noteboocích lze také realizovat některé výměny, ale vzhledem ke kompaktnější stavbě celého přístroje zde mohou nastat problémy s kompatibilitou (například u dále zmíněných grafických karet či u velikosti operační paměti). Toto je podstatný rozdíl například oproti chytrým telefonům, neboť je tak možné celkem jednoduše prodlužovat životnost přístroje, případně provádět snadno pozáruční opravy pouhou výměnou vadné části.
Stolní počítače
Pokud se jedná o stolní počítače, není zde z hlediska stylu příliš co řešit, cenu určuje vybavení přístroje - velikost disků, velikost operační paměti, výkon procesoru a grafické karty, případně dalšího vybavení (displej). Výkon počítače značně závisí na potřebách uživatele - pokud na něm bude chtít pracovat v náročných (například grafických) aplikacích, musí být výkon daleko vyšší, než pokud jej bude používat pouze pro kancelářské aplikace. Tento faktor je obvykle rozhodující při nákupu zařízení například pro školy - jiná zařízení bude chtít škola vyučující počítačovou grafiku a jiná škola, ve které studenti pracují například jen se zmíněnými kancelářskými aplikacemi nebo slouží jen k prohlížení webu. Je tedy vhodné se předem informovat o minimálních požadavcích aplikací, které daná instituce má v plánu na svých přístrojích spouštět, aby nedošlo k problémům.
Jednotlivé části počítače (se systémem Windows), které hrají roli:
-
Základní deska - jedná se o díl, který umožňuje fungování jednotlivých součástí počítače dohromady - do základní desky jsou zapojeny ostatní prvky, buď přímo zasunutím do některých zdířek, nebo pomocí kabelů.
-
Procesor - centrum výkonu počítače, které se stará o co nejrychlejší fungování veškerých aplikací. Jedná se o nevelkou součástku na základní desce, která je však schopna ve vysoké rychlosti provádět výpočty. Systém a jednotlivé aplikace pak po převodu informací do strojového kódu skrz procesor provádějí operace, přičemž procesor se stará o hladký průběh. Obvykle mají dnešní procesory více jader, což je vhodné hlavně tehdy, pokud uživatel spouští více aplikací či procesů najednou. Další dnes obvyklou funkcí procesoru je tzv. hyper-threading, který umožňuje jednotlivým jádrům se dále dělit, a tím pádem provádět ještě více operací najednou.
-
Operační paměť (RAM) - je datové úložiště (obvykle jich počítač má více vedle sebe), na které se dočasně ukládají data a programy, se kterými počítač právě pracuje. Vzhledem k tomu, že procesor může z pamětí velmi rychle číst uložená data, jsou paměti nezbytné pro rychlé fungování počítače. V případě některých aplikací pak nedostatečná velikost pamětí může způsobit problémy při fungování nebo aplikace vůbec nepůjdou spustit. Obvyklá velikost pamětí je dnes minimálně 4 GB, pracovní stanice pro náročné aplikace však mohou mít klidně 64 GB i více.
-
Grafická karta - tato součást počítače se stará o vizuální stránku celého přístroje - přes ni jde výsledný obraz do monitoru a v závislosti na jejím výkonu je pak možné například zobrazovat video ve vysokém rozlišení, hrát hry ve vysokém nastavení či pracovat v různých aplikacích, které jsou závislé na výkonu grafické karty. V některých případech, převážně u notebooků, má přístroj integrovanou grafickou kartu, tedy je součástí základní desky a obvykle neumožňuje příliš náročné operace. Nevýhodou je, že pokud integrovaná grafika odejde, je nutné vyměnit celou základní desku notebooku. Opakem je pak tzv. dedikovaná grafická karta, která je samostatná a lze ji například nahradit nebo vyměnit. Dnešní grafické karty mají obvykle vysoký výkon a i průměrná karta zvládne většinu běžně používaných aplikací. Některé programy však vyžadují pro výpočty vyšší výkon grafických adaptérů, typickými příklady jsou opět grafické programy či aplikace pro tvorbu 3D. Proto některé základní desky umožňují zapojení více grafických karet. U grafické karty je v dnešní době běžný minimální výkon obvykle alespoň 1GB a rozhraní DirectX (rozhraní umožňující využívat v prostředí Windows některé pokročilé grafické funkce) alespoň 10, lépe 11.
-
Pevný disk - slouží k dlouhodobému ukládání souborů na počítači. Jsou na něm všechny aplikace, systém a uživatelská data. Počítač může mít více pevných disků, například separátně jeden pro systém a aplikace, další pro uživatelská data; systém tedy nebude muset číst otevírané uživatelské soubory ze stejného disku, na kterém se sám nachází, a výsledkem bude zrychlení běhu systému. Jiným příkladem využití více disků je tzv. raid pole - několik disků se spojí do jednoho celku a může například podle konkrétního typu raid zajišťovat zálohování dat celého systému. Pokud dojde k výpadku jednoho z disků, zbylý disk (disky) bude obsahovat stejné informace, a uživatel tak o data nepřijde. V dnešní době se využívají především dva typy pevných disků - plotnové disky, které zaznamenávají informace na otáčející se magnetické kotouče pomocí zápisové hlavy, a SSD disky, které nemají mechanické části a informace se na ně zapisují pomocí elektrických impulzů. SSD disky jsou obvykle dražší, nicméně jejich cena soustavně klesá.
-
Další součásti: zdroj (napájí celý počítač), chlazení (stará se o odvětrávání počítače a ochlazování zahřívaných součástí), case (skříň - to, v čem to celé je), mechaniky (například pro čtení a zápis CD, DVD a dalších médií), monitor, klávesnice, myš...
Počítače značky Apple (Mac) mají strukturu hardwaru obdobnou, nicméně například na hraní her, vzhledem k architektuře jejich systému, nejsou úplně určené. Některé hry a další aplikace lze (hlavně v poslední době) spouštět bez problému, jiné je nutné spouštět přes tzv. boot camp funkci, která umožňuje mít druhý operační systém vedle MacOS, například Windows. Přes ty pak lze hrát již většinu her, nicméně opět záleží i na hardwarovém vybavení počítače.
Specifikace aplikací je vždy nutné řešit před jejich pořízením, a to jak z hlediska hardwaru počítače, tak i z hlediska samotného systému a případně dalšího softwarového vybavení. Pokud nějaká aplikace funguje jen na systému Windows a potřebuje minimálně 4 GB RAM pro správné fungování, je nesmysl ji pořizovat, pokud vlastníme Mac s 2 GB RAM.
Na konstrukci stolního počítače není prakticky co řešit, hlavním kritériem bývá většinou velikost skříně (case), od které se odvíjí vše ostatní. Pokud chce uživatel drobnou skříň, například z důvodu nedostatku místa, měl by také počítat s tím, že se do ní nevejde vše, co si vymyslí. Základní deska pak bude muset být přizpůsobena velikosti skříně, a tím pádem na ní bude například menší množství slotů. Také pokud bude nutné osadit skříň například více disky, mechanikou a dalším příslušenstvím, je nutné brát tento fakt v potaz, do malé skříně se toho jednoduše moc nevejde.
Specifickým typem stolního počítače je pak tzv. all-in-one (vše v jednom) zařízení, které má obvykle formu displeje. V jeho zadní části je obsaženo hardwarové vybavení. Nejznámějším příkladem je iMac od firmy Apple. Tento typ zařízení však značně omezuje rozšíření hardwarového vybavení přístroje z důvodů malého prostoru uvnitř, a nehodí se tedy pro uživatele, který plánuje dokupovat další vybavení (například pevné disky).
Notebooky
Co se notebooků a obdobných zařízení týče, obvyklý design byl až donedávna prakticky stejný u všech zařízení - rozklápěcí přístroj, který měl ve spodní části klávesnici, touchpad (dotykové pole pro ovládání místo myši) a většinu hardwarového vybavení, v horní pak displej. Dnes je však k dispozici množství různých pokročilých funkcí, které vycházejí vstříc různým skupinám uživatelů. Příkladem může být již zmíněný hybridní notebook - zařízení, kterému je umožněno odpojení displeje a jeho použití coby tabletu. Mezi další prvky patří otáčecí displej (zařízení může být zavřené a funguje vlastně jen jako větší tablet), dotykový displej (i když to není zase taková novinka) a řada dalších prvků. Zároveň dochází ke zmenšování a hlavně ztenčování zařízení, nicméně zde je opět problém s případným rozšířením přístroje o další vybavení. SSD disky umožňují obvykle daleko rychlejší čtení a zápis dat, váhově jsou na tom o něco málo lépe než jejich mechanické protějšky.
Ne úplně novinkou, ale stále celkem neznámý, je operační systém Chrome od společnosti Google - hodí se však víceméně jen pro uživatele, kteří mají stálé připojení k internetu, neboť většina aplikací, které využívá, fungují přes účet Google. K dispozici je na nich pak sice celá řada aplikací (Google Apps), ale běžný uživatel (a především začátečník) asi přece jen dá přednost systému Windows či MacOS, které nemají problémy s kompatibilitou většiny aplikací, a obvykle vše funguje, jak má. Výhodou oproti ostatním přístrojům bývá u chromebooků (takto se zařízení s OS Chrome nazývají) cena - často bývá daleko menší než u přístrojů se srovnatelným vybavením, ale jiným OS.
Dnešní notebooky jsou tedy poměrně výkonné přístroje, které je možné nosit v batohu či tašce kamkoliv, mají solidní výkon a rozhodně už se nejedná o hmotný kvádr, který je těžké kamkoliv přenášet a jehož výkon zaostává za stolním počítačem. Je však samozřejmě dobré si pročíst několik recenzí, rozhodnout se, na co přístroj bude používán, zda základní kapacita dostačuje potřebám uživatele, eventuálně zda v případě zájmu o zvýšení výkonu bude možné přístroj rozšířit či vylepšit o výkonnější součásti.
Rozhodujícími faktory, kromě mnohých prvků popsaných u klasického stolního počítače, jsou například výdrž baterie, již zmíněná váha přístroje a velikost a kvalita displeje. Vhodné je se ujistit, že má přístroj českou klávesnici, případně zda je podsvícená. Velkým problémem může být také lesklý displej, vhodnější je zvolit matný, který zajistí, že si uživatel skutečně bude prohlížet obsah obrazovky namísto odrazu svého nosu.
Posledním bodem, který se však vyplatí řešit i u stolních počítačů, je záruka. U stolních počítačů nebývá problém vyměnit vadnou součástku za jinou, levnější a dočasnou alternativu a mít funkční počítač během pár dnů zpět. U notebooků však při problémech s přístrojem obvykle není jiné zbytí, než jej reklamovat celý, a tím pádem může být uživatel klidně měsíc bez přístroje. Je proto vhodné se informovat o možnostech záruky, některé společnosti například nabízejí automatickou výměnu přístroje za nový, případně urychlenou opravu (například společnost Dell poskytuje NBD záruku - next business day, tedy přístroj opraví do dalšího pracovního dne). Jinou možností je tzv. on-site servis, tedy to, že po zavolání přijede technik k uživateli a přístroj opraví přímo u něj. Hlavně v případě, že si uživatel nemůže dovolit dávat přístroj do servisu na dlouhou dobu (reklamační lhůta je v ČR měsíc), je vhodné si takovéto možnosti ověřit předem, je však nutné počítat s příplatky za obdobné služby.
Herní konzole
Poslední skupinou zařízení, která dnes především děti a mladiství využívají, jsou herní konzole. Ač na některých lze spustit dokonce i kancelářský software, většina z nich neposkytuje příliš široké spektrum užití, vyjma hraní her. Výjimku v této skupině tvoří například Nintendo WII, které umožňuje pomocí prostorového ovládače vykonávat množství pohybových aktivit, které se pak přenášejí do konzole. Je tak možné hrát například tenis či celou řadu dalších sportů a na pohybu založených her. Dalším zajímavým příkladem herního zařízení, které je však spíše doplněk k počítači, je sada virtuální reality, například Oculus Rift. Jedná se o velké „brýle“, které si uživatel nasadí, a ocitne se tak víceméně přímo ve hře. Výběr titulů je však zatím značně omezený, nicméně do budoucna je možné počítat například i se vzdělávacími aplikacemi (například virtuální prohlídky historických míst).