Nenechte se lapit v síti

Vydáno: 10 minut čtení

Jak bylo naznačeno v úvodu seriálu, postupně se budeme zabývat body, kterým je potřeba se věnovat v případě, že chceme zajistit, aby zejména dítě nebo mladistvý (dále d + m) získal základní znalosti v oblasti IT a bezpečně IT užíval a neohrozil bezpečnost svoji nebo bezpečnost školní (případně i domácí) sítě.

Nenechte se lapit v síti
Mobilní telefon
RNDr.
Dagmar
Brechlerová,
Ph. D.,
odborná asistentka na ČVUT, členka Poradního výboru NCBI
Hned na začátku je nutné si uvědomit, že i výběr, kvalita, možnosti či složitost IT technologie ovlivňují bezpečné či nebezpečné chování a že chyby učiněné hned na začátku používání IT mohou být někdy zcela zásadní a nejdou pak již vzít zpět. Vzhledem k tomu, že je pravděpodobné, že se nový uživatel používání alespoň některých technologií z oblastí IT v dnešní době tak jako tak nevyhne, je vhodné se na osvětu v této oblasti zaměřit dosti důkladně hned od začátku.
Na počátku se zaměříme na obsluhu přístroje z oblasti informačních technologií (mobil / chytrý telefon, tablet, počítač/notebook), tak aby byl nový uživatel vůbec schopen jeho bezpečné obsluhy, na výběr přístroje a jeho provoz. Tento díl bude sloužit k získání základních informací o mobilních telefonech.
Občas jsou učitelé ze strany rodičů požádáni o radu, jaký telefon by dítě ve své věkové skupině mělo mít, jaké telefony mají jiné děti, a učitel (či ředitel školy) by měl být například v rámci třídní schůzky (školního časopisu, stránek školy či jinými cestami) schopen se s rodiči domluvit na užívání (či neužívání) vhodného telefonu v rámci školy. Je jasné, že tlak mezi dětmi na užívání nej... mobilního telefonu je obrovský, vlastnictví mobilního telefonu určité úrovně bohužel patří mezi to, čím se děti snaží vyniknout. Právě proto by měl ředitel školy, potažmo učitel být schopen se s rodiči domluvit, případně jim nevhodný typ telefonu do školy rozmluvit. Navíc samozřejmě učitel svou znalostí informačních technologií „stoupne“ v dětských očích, a proto některé informace obsažené v tomto článku mohou posloužit ve výběru a ovládání technologie i učitelům.
Nový uživatel musí vědět, že přístroje a jejich softwarové vybavení jsou náchylné na neopatrné a neuvážené zásahy.
Systém zařízení a jednotlivé programy jsou obvykle dělány tak, aby nebylo při běžném použití možné přístroj či programy poškodit nebo nějakým způsobem omezit jejich funkčnost. Pokud se však uživatel bude snažit přenastavit vlastnosti přístroje, systému či jednotlivých programů, může vážně ohrozit sám sebe, svůj přístroj, a dokonce i lidi a informační systémy, se kterými se pomocí přístroje spojuje. Nový uživatel (a hlavně v případě dítěte či mladistvého) se tedy nejprve musí dozvědět, jakým způsobem pracovat jak s přístrojem, tak se softwarovým vybavením, teprve poté je možné mu přístroj svěřit bez stálého dohledu a obav, že se s ním něco stane. Vzhledem k tomu, že mobilní zařízení děti často užívají v prostorách školy, mělo by také patřit k pravidlům školy, kdy, kde a případně jaký typ mobilu je ve škole možné užívat, resp. jaké jeho možnosti využívat či nevyužívat.
Vstup do světa informačních technologií lze rozdělit podle několika kritérií.
-
Prvním je, jak se d + m dostane k přístroji? Půjčí mu jej kamarád? Dostane se k němu ve škole v rámci výuky? Pořídí si jej sám, případně mu jej koupí rodiče?
-
Druhým bodem pak je samotný přístroj - jedná se spíše o stolní počítač, notebook či tablet, nebo naopak o mobilní/chytrý telefon?
Podle těchto kritérií je pak vhodné postupovat při případném vzdělávání nového uživatele a poukazování na rizika spojená s užíváním přístroje.
Mobilní telefon
V dnešní době není neobvyklé, že mobil vlastní i sedmileté děti. Je to dáno prostředím - rodiče obvykle pracují a nemají čas se věnovat dětem celý den a všude je vozit. Pořídí jim tedy alespoň telefon, aby je bylo možné průběžně kontrolovat, zda nemá problém a zda dorazilo v pořádku tam, kam mělo. Dalším aspektem je socializace, děti jednoduše chtějí být jako ostatní, a pokud má spolužák ve třídě mobil, je pravděpodobné, že dříve nebo později budou chtít mít vlastní přístroj všichni ve třídě.
První přístroj pro dítě by rozhodně neměl být nejnovější chytrý telefon s pokročilými funkcemi za 15 tisíc korun, neboť dítě většinu funkcí nevyužije, mobil mu bude padat, bude jej ztrácet a bude i vystaveno hrozbě, že mu jej na ulici (nebo ve škole) někdo sebere. Mělo by se tedy jednat v závislosti na věku dítěte či mladistvého o opravdu základní model, u mladších dětí určený spíše jen k volání, ve věku zhruba nad deset let už by mohl být vybaven i internetem. Levnější chytré telefony se dají pořídit za cenu okolo dvou tisíc a zvládají prakticky vše, co může d + m potřebovat, i jejich výkon nebývá vůbec tak špatný, jak by se podle ceny mohlo zdát. Možností je také pořídit bazarový telefon, nicméně je pravděpodobné, že proti tomu bude samotný d + m, neboť nebude dostatečně „cool“ mít telefon z druhé ruky.
Při výběru telefonu je vhodné se také zaměřit na volbu operačního systému telefonu (tedy samozřejmě v případě, že se jedná o chytrý telefon, u krabice s tlačítky pro prvňáka není nutné se těmito aspekty příliš zaobírat). Pokud jde o zmíněný levný chytrý telefon, je pravděpodobné, že se bude jednat o telefon s operačním systémem Android od společnosti Google. Tento systém umožňuje levným telefonům využívat řadu funkcí, jako mají dražší přístroje (prohlížeč, přehrávání hudby, hraní her, záznam videa a fotek v závislosti na fotovýbavě přístroje a další funkce). Nevýhodou je, že se do přístroje mohou dostat neprověřené škodlivé aplikace, neboť v obchodu s aplikacemi pro mobilní telefony s Androidem (Google Play) nedochází k příliš zevrubné kontrole (na rozdíl od konkurenta Apple, který kontroluje každou přidanou položku). V rámci obchodu Play samozřejmě dochází ke kontrole a obchod samotný reaguje například na uživatelské stížnosti a negativní recenze, nicméně i tak může dojít ke stažení škodlivé aplikace. Pokud pak d + m připojí přístroj bez příslušných ochranných aplikací, může dojít k infikování celé školy (či domácnosti) malwarem, a útočník může získat přístup například k uživatelským účtům, bankovním účtům a dalším citlivým informacím. Navíc obchod Play není jediné místo, odkud se dají podvodné aplikace stáhnout - na internetu koluje řada aplikací, maskovaných například za populární hry, které je možné si zdarma stáhnout, a ouha - problém je na světě. Je tedy nutné se důkladně zaměřit tímto směrem - nastavit mobil tak, aby došlo k minimalizování rizik infekce, vybavit jej ochrannými aplikacemi a poučit d + m o nebezpečnosti stahování neověřených aplikací z potenciálně nebezpečných zdrojů. V některém z dalších dílů se budeme tomuto nastavení a aplikacím používaným k ochraně mobilních přístrojů věnovat.
Jak již bylo zmíněno, konkurenční operační systém iOS výrobce Apple má značnou výhodu v tom, že se jedná o uzavřené prostředí - dochází zde k důkladné kontrole každé nahrané aplikace, tím pádem je zde riziko napadení přístroje minimalizováno. Nevýhodou je však cena přístrojů - obvykle se pod zhruba 8 tisíc korun nedostane ani cena nejlevnějšího iPhonu (označení chytrých telefonů společnosti Apple). Nabízí se však možnost koupit bazarový starší model u recenzemi ověřeného prodejce. Koupě podobného dražšího přístroje je doporučena až starším mladistvým, neboť jednak je k jeho obsluze nutná určitá zodpovědnost (rozhodně není vhodné, aby padal na zem a podobně), navíc je menší pravděpodobnost, že se někdo pokusí mobil ukrást než u mladších dětí.
Posledním používaným systémem je pak Windows Phone, což je mobilní divize společnosti Microsoft, která vyrábí populární operační systém Windows. V mobilních přístrojích se však i přes snahu zatím příliš neprosadila, tudíž je například nabídka aplikací pro tyto telefony značně omezená.
Při pořizování mobilního telefonu hrají roli i jeho parametry - pokud bude chtít d + m využívat mobil mimo jiné například ke hrám (což je dosti obvyklé), je nutné, aby měl přístroj dostatečný výkon (u her většinou bývají uvedeny konkrétní údaje, tzv. systémové požadavky), svou roli hraje rovněž velikost displeje a vnitřní paměti telefonu (nicméně ta se dá často rozšířit o paměťové médium, například microSDHC kartu, která využitelné místo značně rozšíří). Významným kritériem je i výdrž baterie - čím vydrží déle, tím samozřejmě lépe. Pokud chce uživatel poslouchat hudbu, je vhodné se zaměřit na kvalitu zvuku, případně i na kvalitu zabudovaných reproduktorů, díky kterým může přístroj hrát nahlas. Důležitým aspektem je rovněž kamera/fotoaparát telefonu, je tedy vhodné se podívat v recenzích na různé testovací snímky a porovnat jejich kvalitu. Je vhodné se zaměřit i na konstrukci přístroje a jeho případnou ochranu, neboť se dá předpokládat, že s ním speciálně u mladších generací zrovna v rukavičkách zacházeno nebude. K mnoha modelům telefonů existují ochranná pouzdra, která zajistí, že alespoň v některých případech se mobilu po pádu nic nestane, mohou obsahovat dokonce i vodovzdorné prvky.
Softwarové vybavení pak zastupuje alespoň u chytřejších telefonů operační systém, který lze aktualizovat na nejvyšší verzi (a po zakoupení je to obvykle nezbytné). Tak je zajištěno, že aplikace budou fungovat, neboť u starších verzí operačního systému by mohl být problém s funkcionalitou. Jednotlivé aplikace je pak možno nahrávat dle potřeby, některé jsou zdarma, jiné je nutné zakoupit.
Koupě mobilního telefonu pro dítě (ale ani pro dospělého) není tedy tak jednoduchá záležitost a cílem tohoto dílu bylo ukázat, že již výběr modelu může do budoucna ovlivnit (ne)bezpečné chování zejména na internetu, protože model a následující SW vybavení má na bezpečnost užití vliv.