Nemělo by vytváření kariérového systému pedagogických pracovníků začít u ředitele školy?

V současné době může vstupovat do funkce ředitele školy učitel odpovídajícího vzdělání, s předepsanou délkou pedagogické praxe v délce 3–5 let (podle druhu školy). Není to mnoho, ale o délce pedagogické praxe nyní diskutovat nebudeme. Stále častěji se ukazuje, že ředitel školy není vzdělanější či více znalý učitel, ale že se jedná o svébytnou, výjimečnou a pro školu nezastupitelnou funkci, vyžadující komplexní přípravu i následnou podporu. Ukazuje se, že řada ředitelů vybavených pouze pedagogickou kvalifikací a zkušenostmi ve funkci selhává, popř. jen s velkými obtížemi se s náročnou prací vyrovnává. Článek se proto bude zabývat problematikou jejich profesní přípravy.

Učitel je vnímán jako klíčový aktér proměny školy napříč zeměmi OECD a ředitel školy sehrává v tomto procesu zcela rozhodující roli. Je tedy nutné analyzovat také pojetí profese ředitele školy v nových podmínkách a hledat inovované přístupy k jejich vzdělávání a k celoživotnímu profesnímu rozvoji. Obor školský management zkoumá nejrůznější aspekty řízení školy v měnících se podmínkách a jako takový musí reflektovat vývoj, dosavadní stav i trendy oboru, stejně jako trendy vývoje společnosti a školství okolních zemí.

Česká škola má v komparaci situací v jednotlivých zemích OECD jednu z nejvyšších hodnot autonomie jak po stránce kurikulární, tak ekonomické. Ředitel školy je zatěžován plněním úkolů z mnoha oblastí (právo, ekonomika, provoz školy) a na řízení pedagogického procesu mu zbývá prokazatelně stále méně času. Hodnotící zpráva (McKinsey@Company, 2010) považuje uvolnění kapacity ředitele pro oblast pedagogických záležitostí za jedno z klíčových opatření ke zvratu negativních trendů v českém vzdělávání. Ve stejném duchu vyznívá hodnotící zpráva OECD (Santiago, 2012). Ředitel školy je zahlcován množstvím formální práce a edukačnímu procesu a řízení kvality školy se věnuje přibližně pětinu svého pracovního času. Administrativní zátěž, která představuje zřejmě nejen český fenomén, ředitele odvádí od vedení pedagogické práce školy a rovněž od kontaktu s vývojem teorie i praxe vyučování. To vytváří riziko zastarávání ředitelovy pedagogické expertnosti, takže pak už ani není schopen být pedagogickým lídrem; přitom právě pedagogické lídrovství je uváděno jako jedna ze základních podmínek pro rozvoj školy a jejích žáků.

Práce ředitele školy doznává v průběhu uplynulých let zásadních změn. Na základě komparace struktury práce ředitele a míry jeho odpovědnosti před dvaceti lety a v současnosti lze tvrdit, že se jedná o dva odlišné světy. Tradiční rozpor jeho profese v českém kontextu je dán trojjediností pojetí. Teoreticky popsané a přijímané oblasti činností lídra, manažera a vykonavatele procesu ovšem znamenají, že ředitel školy vykonává všechny uvedené role a často během dne přechází z jedné role do druhé. Zejména v oblasti řízení pedagogického procesu a faktické podřízenosti vedoucímu předmětového týmu ve chvílích přímé vyučovací povinnosti tato systémová nejasnost přináší nelehké manažerské situace. Ředitel školy musí být komplexně vzdělán v mnoha oblastech s oborovými přesahy, musí být expertem na řízení školy i na řízení kvality výuky se schopností reflexe vnějších vlivů na školství.

V profesi ředitele školy se překrývají dvě typově různé pracovní činnosti dvou různých odborných směrů. V první řadě to je výchova a vzdělávání (ředitel musí splňovat kvalifikační předpoklady učitele a ve své práci naplňovat standard profesních kvalit učitele), za druhé jde o školský management, jehož podstatou je způsobilost pro celkové řízení a koordinaci školy a převzetí zodpovědnosti za tvorbu rozvojových strategií školy. Jsme přesvědčeni, že základní činnosti ředitelů škol spočívají právě ve druhém jmenovaném oboru. Současné pracovní a kvalifikační vymezení však ukotvuje ředitele škol ve dvou profesích současně. To je důsledkem tradičního vnímání postavení ředitele především jako učitele, který je „jedním a prvním z učitelského sboru“, v němž se zrcadlí ustálená představa, že „člověk stojící v čele školy je přece především kantorem“. Nejen v zahraničí, ale i u nás však v průběhu transformace státní správy (rozpad odvětvového řízení, přechod škol do právní subjektivity, kurikulární autonomie škol apod.) došlo k zásadní změně obsahu náplně práce a rozšíření administrativní a provozní agendy, o kterou se musí ředitel školy starat vedle řízení pedagogického procesu a realizace vlastní výuky. Charakter práce ředitele školy se tak proměnil v celé šíři.

V současnosti je tedy nemyslitelné, aby ředitel školy vykonával svou funkci kvalitně jen na základě intuitivních procesů, byť by jeho talent k těmto činnostem byl sebevětší. Ani při velmi masivním a kvalitním delegování není možné tuto funkci kvalitně vykonávat bez znalostního zázemí. Zvyšuje se tak potřeba požadavku na studium školského managementu ještě před počátkem vykonávání funkce. V rámci připravovaného kariérního systému by mělo být toto zohledněno, do konkurzního řízení by měli mít možnost se přihlásit pouze adepti s ukončeným vzděláním v této oblasti. Zároveň, stejně jako u pedagogů, by v rámci tohoto systému měla být vypracována koncepce dalšího vzdělávání již působících ředitelů škol.

Jak bylo řečeno v úvodní části tohoto textu, jsou požadavky na výkon funkce ředitele školy v České republice již zastaralé a neodpovídají dynamickému vývoji, to samé se týká i průběhu dalšího ředitelského vzdělávání. Ředitel školy je odpovědný za všechny oblasti života školy, sám je přitom učitelem. Často se zapomíná na tuto zvláštnost, toto specifikum ředitelské práce, které svým způsobem systémově komplikuje vedení školy. V českém vzdělávacím kontextu je dosud nemyslitelné, aby ředitel školy neměl pedagogické vzdělání, neměl pedagogickou praxi a během výkonu své funkce nebyl zároveň pedagogickým pracovníkem, jehož objem přímé vyučovací povinnosti se odvíjí od počtu tříd vedené školy. Přitom se předpokládá, že bude stejně dobrým ekonomem, úředníkem, personalistou i odborníkem v oblasti práva.

Nastupující ředitel musí mít předepsané pedagogické vzdělání a pedagogickou praxi, stanovenou podle druhu školy na 3–5 let, podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, však stále není vyžadováno žádné manažerské vzdělání před nástupem do funkce. Je tedy evidentní, že do funkce ředitele školy nastupují vzdělaní učitelé – laikové, kteří ve svých ředitelských začátcích budou zkoušet řídit školu metodou pokus-omyl. Bez přehánění je tato situace tristní.

Shrňme největší problémy stávajícího stavu:

Podle platných předpisů musí mít uchazeč o místo ředitele školy pedagogické vzdělání a předepsanou pedagogickou praxi, žádný předpis ovšem nehovoří o předepsaném vzdělání z oblasti školského managementu. Tato povinnost je paradoxně naplánována až na nejnáročnější fázi – nástup do funkce, protože nový ředitel musí předepsané vzdělání získat do dvou let od doby, kdy do ní nastoupí. Nápor na nového řídícího pracovníka je potom obrovský a kombinace s povinností okamžitého studia může mít fatální dopad.

Je pravda, že v okolních zemích je dosud spíše neobvyklé, aby měli ředitelé tuto povinnost stanovenu, na druhé straně je ale odborníky zdůrazňována výhoda znalosti problematiky předem a v neposlední řadě je její znalostí také ovlivněn rozhodovací proces budoucího ředitele školy. Je jistě lepší, když si člověk, který není přesvědčen o svých schopnostech či ochotě vykonávat práci ředitele školy se všemi pozitivy i negativy, nástup do funkce rozmyslí předem, nikoli až po něm. Stávající struktura základního programu pro ředitele (Studium pro ředitele škol) je navíc zcela nedostačující.

V České republice jsou realizovány i jiné vzdělávací programy, např. v rámci celoživotního vzdělávání Studium pro vedoucí pedagogické pracovníky v délce 350 hodin a bakalářské studium oboru Školský management, realizované v kombinované formě studia v základní délce tří let. Oba tyto programy mohou v souladu s předpisy onen zmiňovaný manažerský základ nahradit. V posledních pěti letech je na jediném pracovišti v České republice (Centrum školského managementu PedF UK) vyučován navazující magisterský obor Management vzdělávání v kombinované formě, což je v současné době nejvyšší vzdělávání pro široké spektrum řídících pracovníků ze škol, úřadů, inspekce či MŠMT a v neposlední řadě je určeno i pro zřizovatele škol. Jde ovšem jiným směrem, než kudy se ubírá ředitelská praxe.

Systém vzdělávání značně ovlivňuje i skutečnost, že dosud stále neexistuje kariérový model, který by strukturoval ředitelské vzdělávání, rozlišoval specifika jednotlivých etap kariéry a nutil k profesnímu rozvoji. Za úvahu stojí otázka, zdali by neměl mít budoucí ředitel školy určenou míru manažerské kvalifikace jako zákonnou podmínku pro podání přihlášky na pozici ředitele školy, stejně jako prokazatelnou praxi ve funkci zástupce ředitele školy, popř. praxi ve stěžejní funkci s rozhodovacími pravomocemi na úrovni středního managementu.

Školské předpisy obecně stanovují pedagogickým pracovníkům povinnost dalšího vzdělávání. Povinnost je stanovena značně vágně, je v kompetenci ředitele školy, ale na druhé straně je dotována placeným volnem na tzv. samostudium, které mají v České republice pedagogové stanoveno na 12 dnů za školní rok, což se týká i ředitele školy, jelikož je také pedagogickým pracovníkem. Ředitel školy ovšem nemá stanovenu povinnost dalšího manažerského vzdělání či vzdělávání. Již bylo poukázáno na to, že zákonem stanovená úroveň vzdělání pro ředitele školy je nízká a v současné době nemůže řediteli po celou délku výkonu funkce vyhovovat a dostačovat.

Tradiční oblasti ředitelského vzdělávání – právní předpisy a ekonomika – již nejsou akcentovány jako primární. Stále jsou chápány jako důležité součásti vzdělávání, ale do ohniska zájmu se dostává oblast vedení lidí a řízení pedagogického procesu. Posledně jmenovaná oblast zcela jistě souvisí s narůstající odpovědností ředitele školy za vzdělávací výsledky žáků, a to nejen v celostátních srovnávacích šetřeních. Ukazují se nové oblasti odpovědnosti ředitele školy – již pojmenovaná odpovědnost za výsledky žáků či sílící důležitost vzdělávání pedagogických pracovníků. Vymezuje se nová role ředitele školy – vzdělavatel učitelů. V první řadě vzdělavatel přímý, tedy role ředitele jako lektora. Ředitelům škol je třeba v této oblasti pomoci. Je třeba usilovat nejen o posílení role ředitelů a vytvoření jejich kariérového modelu, ale také o začlenění potřebných aktivit do vzdělávacích programů pro řídící pracovníky. Reflexe potřeb i analýzy situace ukazují, že ředitel školy je rozhodujícím faktorem rozvoje úspěšné školy a jako takový musí být vybaven dovednostmi pro výkon vzdělávacích aktivit i odpovídajícími znalostmi andragogickými i obecně pedagogickými.

V posledních letech byl v rámci národního projektu připravován rámec kariérového systému učitele, který počítal i s kariérovým vývojem ředitelů škol. V současné době je bohužel práce zastavena, dílčí etapy jsou ovšem nastaveny na základě reflexe situace i výzkumných šetření a bude s nimi jistě dále pracováno.

Věřím, že budou vytvořeny jasně definované kariérové stupně. Pomohou v jasnějším nastavení možného vývoje ředitelů škol, pomohou k lepší orientaci v jednotlivých etapách kariéry, ale také jistým způsobem zatraktivní ředitelskou profesi, uklidní rozjitřený a znejistěný ředitelský terén a ve svém důsledku vytvoří předpoklady pro zvyšující se úroveň kvality vzdělávání v České republice. Je ovšem třeba otevřeně vyřešit otázku stávající zřizovatelské struktury škol, která v současné podobě implementaci sebelépe připraveného kariérového systému ředitelů neumožní.

Z dosavadního vývoje vzdělávacího systému je patrné, že kariéra ředitele bude přímo navazovat na kariéru učitele. Ředitelem se bude moci stát učitel, který je vnímán jako expert ve svém oboru i v oblasti managementu třídy, ve své práci dlouhodobě dosahuje prokazatelně výborných výsledků, je pozitivně hodnocen vedením školy, žáky i jejich rodiči. Je respektovaným rádcem a pomocníkem kolegům ve škole a předává jim své zkušenosti. Přispívá tak aktivně k růstu kvality v rámci své školy. Jeho práce pro školu je díky jeho kvalitám velmi obtížně nahraditelná. Je pedagogickým lídrem školy.

V souladu s tradicí a dosavadním vývojem nelze očekávat vývoj, v důsledku kterého by ředitel školy neměl mít pedagogickou praxi a přímou vyučovací povinnost. Existují sice hlasy z terénu, které preferují neoliberální manažerský pohled (zejména ve středním školství zní podobné argumenty logicky, školy jsou často velké a nabízí se možnost vstupu ředitele školy do funkce z firemní praxe), podobně laděné úvahy však dnes nejsou na pořadu dne a jistě dlouho nebudou.

Ukazuje se jako nezbytné, aby základní stupeň kariéry ředitele školy pokrýval období před konkurzem, půjde tedy o přípravné období. Budoucí ředitel bude mít stanoveno povinné vzdělání, jehož absolvování bude jednou z podmínek konkurzního řízení. Bude pochopitelně nutno rozšířit nabídky vzdělávacích institucí, aby budoucí ředitel mohl i mimo svou pracovní dobu absolvovat předepsaný vzdělávací program, který by mohl mít omezenou platnost vzhledem ke kontinuálním změnám vzdělávacího systému. Mimo pracovní dobu v neposlední řadě z toho důvodu, aby se odstranily bariéry vytvářené stávajícími řediteli obávajícími se budoucí ředitelské konkurence.

Následující stupeň bude obdobím adaptace, jehož délka by mohla být 2–3 roky, popř. dva kompletní školní roky. V této etapě začne ředitel pečlivě připravovat portfolio dokumentující jeho profesní vývoj. Vzhledem k tomu, že povinné vzdělání absolvoval v předchozím stupni, nebude během prvních dvou let zatěžován povinností absolvovat další vzdělávací program. Důležitou složkou zejména v této etapě bude podpora od uvádějícího ředitele; tento aspekt v současné době fatálně chybí a systémové vytvoření pozice uvádějících ředitelů či ředitelských mentorů je nezbytností. Adaptační období ukončí podle dosavadních návrhů ředitel pohovorem před komisí, která bude posuzovat předložené portfolio a celkový profesní posun ředitele. Rozhodující osobou bude uvádějící ředitel, jehož hlas bude pro schválení postupu do vyššího kariérového stupně zásadní. Dosud není prodiskutováno, jak se bude postupovat v případě nesplnění podmínek, očekává se možnost jednoho opakování pohovoru. Ukončení druhého stupně bude zásadním momentem ředitelské kariéry, na jehož konci se bude rozhodovat o tom, zdali je pracovník schopen vykonávat činnosti ředitele školy.

Další stupeň můžeme v souladu s odbornou literaturou nazývat fází profesní jistoty. Ředitel školy již prokázal své schopnosti řídit školu, obhájil před komisí své a vstupuje do hlubších vrstev výkonu ředitelské práce. Většina ředitelů na tomto stupni zůstane. Samozřejmě kdykoli se ředitel bude moci rozhodnout, zda bude zdokonalovat své v kontextu jedné školy, popř. se začne připravovat na nejvyšší stupeň kariéry, v rámci kterého by byl schopen ovlivňovat i jiné ředitele, popř. zasahovat do systému jejich přípravy a vzdělávání.

Poměrně malé množství ředitelů škol se rozhodne vstoupit do nejvyššího stupně. Nejen proto, že podmínkou bude vysoce kvalitní úroveň dosahované řídicí práce, ale také vzdělávací požadavky, v tuto chvíli např. srovnatelné s magisterským oborem Management vzdělávání. Tito ředitelé budou rozvíjet celý kariérový systém, budou působit jako mentoři, uvádějící ředitelé, členové komisí či vzdělavatelé ostatních ředitelů škol. Proto je možno tento stupeň pojmenovávat jako fázi nových výzev. Je třeba otevřít vážnou diskusi o tomto nejvyšším stupni, zdali neuvolnit maximálně zkušeným ředitelům ruce mimo jejich školu a vytvořit systémovou pozici člověka, který bude na plný úvazek uvedené činnosti (např. v rámci regionu) vykonávat. Je totiž třeba mít na paměti skutečnost, že práce ředitele je náročná na energii i čas a využívání těch nejzkušenějších ředitelů má právě vzhledem k jejich škole své limity. Samotnou kapitolou zůstává dosud neexistující provázanost pozic učitel–ředitel–inspektor. Opět se ukazuje úskalí dosud neexistujícího propracovaného kariérního systému, který by se neomezoval pouze na práci učitele, ale byl by schopen kontextově zahrnout vývoj pedagogického pracovníka po celou délku jeho kariérového vývoje.

Citlivým místem budou samozřejmě přechody mezi jednotlivými stupni a osoby, které budou posuzovat ředitelů a evaluovat jejich výsledky. Žádoucím směrem vývoje by bylo akcentování ředitelského portfolia či jiné evidence prokazatelných ředitelských výsledků a sdílení ředitelských postupů. Naopak další zkoušky a pohovory před komisí je nutno zavádět velice uvážlivě.

Je nesporné, že ředitel školy je zásadním faktorem, který ovlivňuje kvalitu školy, rozvoj žáků a jejich výsledků. Proto je žádoucí věnovat nejvyšší pozornost nejen přípravě ředitelů škol, ale také jejich celoživotnímu rozvoji a nezbytné podpoře. V textu bylo poukazováno na stávající problémy, byl popsán aktuální stav a naznačen směr dalšího vývoje. Velkým problémem, který vyžaduje zásadní řešení, je současné nastavení zřizovatelské struktury, která prakticky jakémukoli systematickému rozvoji ředitelů škol brání.

Dokud nebude řediteli školy věnována zásadní pozornost, dokud nebude vytvořen systém celoživotního rozvoje od přípravy na vstup do funkce až po využívání zkušených ředitelů, nebudou vytvořeny základní podmínky pro rozvoj škol a zlepšování výsledků každého žáka.