To, co se v poslední době odehrálo pod označením „kariérní řád“, můžeme považovat za další smutnou kapitolu v příběhu českého školství...
Několik poznámek ke kariérnímu řádu
Mgr.
Jiří
Nekuda,
předseda AŘHŠ, ředitel Hotelové školy, Obchodní akademie a Střední průmyslové školy Teplice
1.
To, co se v poslední době odehrálo pod označením „kariérní řád“, můžeme považovat za další smutnou kapitolu v příběhu českého školství. Je zarážející, jak poslanci změnili svůj názor. Celý příběh byl bohužel zúžen jen a jen na kariérní řád, přestože se jednalo o novelu zákona o pedagogických pracovnících a jen jedna část se týkala kariérního řádu.
2.
Po několika letech práce na kariérním řádu se kdesi zjeví útvar, který se honosně nazývá Pedagogická komora, a jde spasit učitelský „národ“. Pana Sárköziho, který je asi nejznámější tváří Pedagogické komory, jsem zažil na jednání výboru pro vzdělání v Senátu a je to opravdu něco. Každopádně můžu všechny ujistit, že blaho učitelů je to poslední, co pány z komory zajímá.
3.
Velmi úsměvné je, jak rychle pan Sárközi získal na svou stranu 20 tisíc učitelů. Ovšem způsob podpory už je veřejným tajemstvím. Sám řídím necelou stovku učitelů a velmi silně pochybuji, že by si alespoň jeden z nich vzal návrh kariérního řádu, pořádně si jej prostudoval a vyděsil se jeho administrativní náročností. Upřímně, většinu učitelů žádný kariérní řád až tak nezajímá. Zajímá je, že se jejich plat pohybuje na úrovni skladníka v Lidlu, a mladší z nich koukají, kde by se uživili lépe a kde by si jejich práce a vzdělání vážili.
4.
Poslední poznámka k Pedagogické komoře. Je třeba představitelům „poděkovat“ kromě jiného za to, že třídní učitelé nedostanou vyšší příplatek za třídnictví, že výchovní poradci nebudou mít vyšší úlevu od vyučovací povinnosti, že metodici prevence nebudou mít žádnou, že nevzniknou nové systémové pozice ve sborech atd. Vyvstává zejména otázka, jaký je osud již schválených stovek milionů, které byly připraveny v souvislosti s náběhem zákona, tedy například na uvádějící učitele apod. Dá se očekávat, že zmizí někde ve státním rozpočtu; jestli v kapitole školství, je velká otázka.
5.
Dále je třeba především „poděkovat“, že léta práce na kariérním řádu jsou pryč. A je otázka, který ministr bude mít zase chuť ze sebe udělat blázna a přijít znovu s kůží na trh.
A teď konkrétně k vašim otázkám:
1. Jaký je váš postoj ke kariérnímu řádu?
Nezastávám názor, že kariérní řád může zlepšit, natož vyřešit personální krizi, která čeká české školství a u některých aprobací už existuje. Platové poměry v našem školství jsou hanebné, nedůstojné - a to bohužel kariérní řád nezlepší. Nějakou administrativu by KŘ přinesl, ale záleží na každém řediteli, jak si věci nastaví. Pokud by u toho vítězil zdravý rozum, žádná katastrofa by se nekonala. Takže KŘ by mně v této podobě úplně nevadil, ale ani nemůžu říct, že bych byl nějak špatný z toho, že neprošel. Na rozdíl od ostatních částí novely zákona o pedagogických pracovnících, které se s ním svezly.
2. Proč by ne/byl ku prospěchu pedagogů?
KŘ by učitelům určitě neuškodil. Pokud by je „donutil“ na sobě pracovat, především
smysluplně
pracovat, určitě by to jen prospělo. Ochota některých kolegů navštívit jakýkoliv seminář je často na bodě nula. Ale jsou i tací, kterým to naopak musíme skoro i „zakazovat“. Motivační prvky v neschváleném KŘ byly bohužel nastaveny tak špatně, že by se běžný učitel, který by automaticky spadl do druhého stupně, o nějaký třetí stupeň vůbec nezajímal. Pokud bych měl odpovědět na otázku, zda bude KŘ učitelům chybět, tak si myslím, že nebude. Alespoň ne v této navržené podobě.3. Co bude motivací pro schopné pedagogy, když se neschválením kariérního řádu ztratila možnost profesního růstu?
Schopné pedagogy bude především motivovat, když si bude tato zem jejich práce vážit a poskytne jim za ni odpovídající odměnu. Když to neudělá, tak bude pokračovat exodus, který ve školství zažíváme, a prvními, kdo ze škol odchází a odcházet bude, jsou právě ti nejlepší, schopní, v nejlepším věku. Školství pak bude v následujících letech sklízet plody práce politických reprezentací za uplynulých 20 let.
A poznámka na konec:
Národ, který si neváží učitelů, neváží si ani svých dětí a hazarduje se svou budoucností!