"Nechceme bořit, ale budovat", říká předsedkyně Učitelské platformy

Jako učitelka potkávám mnoho kolegyň a kolegů, kteří jsou velmi naštvaní - a často i právem. Jenže naštvanost nic nevyřeší, většinou vede jen k hořkosti a odchodu z profese. V učitelské komunitě už takřka třicet let rezonuje vůle sjednotit učitele napříč aprobacemi a stupni vzdělávání. Čas od času se objeví jednotící vlna. Jedna taková proběhla letos na jaře kolem diskusí o přijetí kariérního řádu, při níž jsem poznala učitele, kteří přemýšlejí podobně jako já. Společně jsme zvažovali, co udělat, aby to tentokrát "nezapadlo", aby se ta síla neztratila. Jsem člověk, který neumí nechat věci jen tak být. Mám svou práci hodně ráda a chci udělat něco pro to, abych k ní měla důstojné podmínky. Moje čtyři děti, už všechny školou povinné, mě jen utvrzují v tom, že školství potřebuje změnu.

K akceleraci vzniku Učitelské platformy pomohla náhoda, a to schůzka s ministrem Štechem. Tehdy jsem reagovala na ministrovu urážku petentů petice proti kariérnímu řádu a napsala mu e-mail se žádostí, aby vrátil Řád akademických palem, který se uděluje mimo jiné i za zásluhy ve výchově a vzdělávání. Pan ministr se v e-mailu omluvil a domluvili jsme se na setkání, jehož se účastnili i lidé, kteří se v minulosti zajímali o založení učitelské komory. Navíc se v té době již plně formovala Učitelská platforma. Na schůzce se potvrdilo, co jsme si mysleli - komunikace MŠMT s řadovými učiteli v podstatě neprobíhá. MŠMT komunikuje s odbory, ale ty reprezentují jen malou část učitelů. Shodli jsme se, že přišel čas učitele sjednotit. Předsedkyní jsem se stala na základě výběru vedení Učitelské platformy, a to jen s omezeným mandátem do plánovaných řádných voleb.

Rozhodně dnes máme víc možností, díky sociálním sítím se nám nabízejí mnohem lepší komunikační prostředky, je snazší se s učiteli spojit. Doufám, že se lišíme nadšením a energií. Všichni jsme aktivní učitelé, kteří denně učí a učitelský život žijí. Jsme v kontaktu s osobnostmi, které se v minulosti o založení pedagogické komory pokoušely, jako je například Jaroslav Kotal nebo významná vysokoškolská pedagožka profesorka Vladimíra Spilková.

My všichni, kdo UP zakládáme, jsme se díky iniciativě Pedagogická komora sešli. Seznámili jsme se nejen online, ale i osobně, poprvé právě na setkání, které organizovala Pedagogická komora. Některé naše cíle se rozhodně shodují, zrovna třeba zřízení pedagogické komory ze zákona. Ale její program či vize budou řešeny až na ustavující schůzce, kdežto my jsme s vizemi a cíli Učitelskou platformu zakládali. Víme, že chceme vzdělávání pro budoucnost a že centrem vzdělávání by měly být potřeby dětí a mladých lidí. Máme i jiné představy o prosazování cílů či komunikaci se všemi partnery ve vzdělávání. Podobných lidí, jako jsme my, známe mnoho a je škoda, aby jejich hlas zapadl. Proto vznikla Učitelská platforma, z nadšení a energie, touhy po kooperaci a naší profesionalizaci. Získali jsme podporu skvělých a inspirujících učitelů z terénu, ale i z široké odborné veřejnosti, např. profesora Milana Hejného, děkana pardubické filozofické fakulty Karla Rýdla či profesorky Vladimíry Spilkové.

Učitelskou platformu jsme zakládali pro všechny učitele a ředitele od mateřinek až po "vošky" a "zušky". Podmínkou pro členství je aktivní výuka bez ohledu na výši úvazku nebo kvalifikovanost. Jsme otevřeni i studentům pedagogických fakult, aby již během přípravy na vysoké škole měli možnost ovlivňovat své budoucí povolání. Snažíme se tím vytvořit místo, kde učitelé budou připomínkovat všechny návrhy, které mají na ně i výuku dopad. Chceme také spojit učitele, kteří požadují od politiků shodu na národní strategii vzdělávání, jež bude respektovat dnešní dynamickou společnost, vliv moderních technologií i důraz na celoživotní vzdělávání. Tím by byla pro učitele zajištěna stabilita v tom, co dělají, a vše by se neměnilo v důsledku personálních změn na ministerstvu po volbách.

My ale vznikáme proto, aby změny vedly k vyšší kvalitě vzdělávání. Proto podporujeme i požadavky České středoškolské unie a studentů pedagogických fakult sdružených ve spolku Otevřeno. Chceme ale ohlídat dopad a připravenost všech změn. Usilujeme o takové změny, které nám vytvoří ty nejlepší podmínky pro práci.

Členy Učitelské platformy jsou vedle řadových učitelů i velmi zkušení ředitelé, kteří založili či vedli školu a vytvořili z ní místo, jež "stahuje" děti i z jiných spádových oblastí. Jako učitelé nemáme přehled o celé vzdělávací oblasti. Proto vytváříme kvalitní odborný panel, který bude rozdělen na tematické pracovní skupiny, kam k učitelům přizveme odborníky z pedagogického výzkumu. Chceme mít informace ze zahraničí, znát data, vyhodnocovat témata vzdělávání i v mezinárodním srovnání.

Ne, určitě existuje mnoho kvalitních učitelů, kteří v opravdu složitých podmínkách odvádějí skvělou práci. Ale je i řada kolegů, kteří se odmítají učit a respektovat fakt, že musejí změnit obsah vzdělávání. Naše moto zní: "Učitelé pro budoucnost - budoucnost pro učitele." Pokud společnost uzná, že vzděláváme děti pro budoucnost, sami budeme mít jako učitelé budoucnost. To je ten respekt, o kterém mluvíme. Musíme respektovat děti a jejich potřeby a společnost nás bude respektovat jako profesionály. To ale nejde bez větší svobody vzdělávání a vyšší kvality výuky. Chápeme zájem státu ohlídat si minimální vzdělávací výstupy ze škol, ale s minimálními výdaji na vzdělávání a sešněrováním učiva orientací na povinné přijímací zkoušky či státní maturity děti na budoucnost nepřipravíme.

Nechci se zabývat administrativou, chci tenhle čas investovat do přemýšlení, jak udělat svou práci lepší. Chci vědět, že když se hodně snažím a mám výsledky, budu za to důstojně odměněna. Chci mít podmínky na to, abych dokázala co nejlépe a co nejvíce mladým lidem pomoci ukázat, na co se v životě hodí, a jako učitelka je na cestu životem vybavit. Učitelé by neměli mít dozory na chodbách ani v jídelně, ale pravidelné přestávky. Měli by mít okamžitou technickou i didaktickou podporu na to, když chtějí zapojit ICT do výuky tak, aby to nebylo bezúčelné a mělo to pro děti opravdu smysl. Stejně tak ředitel by neměl být zavalený papíry a řešit, jestli nezatéká do tělocvičny. Učitel by měl učit, měl by mít co nejlepší podmínky pro výuku a ředitel by měl být vizionář, který dokáže naplnit pedagogické cíle a je schopen motivovat své učitele. A v neposlední řadě by učitel měl mít možnost a prostředky, aby se mohl rozvíjet a neustále vzdělávat.

Drží je láska k profesi, ve které jsou opravdu dobří. Radost z rozvoje dětí. Já osobně mám moc ráda energii mládí a to, že mě moji studenti každý den naučí něco nového. A v něčem je snad mohu a chci inspirovat i já. Chtěla bych, aby pro šikovné maturanty s pedagogickým talentem, které kolem sebe vídám, byla pedagogická fakulta první volbou a aby pak zůstávali učit. Aktuálně jim k tomu podmínky vůbec nevytváříme, a když už po absolutoriu učit jdou, časem zjistí, že nemohou zůstat, protože jinde snáze vydělají více peněz.

Web:

FB stránka: