Nazrál čas na reformu systému ředitelských konkurzů?

Česká školní inspekce na svých stránkách zveřejnila 5. září 2018 zprávu o proběhlých konkurzech od jara do léta. Předcházelo jí šetření u inspektorů, kteří se dle vyhlášky účastní práce v konkurzních komisích a posléze do inspekčního informačního systému vyplňují průběh a výsledky výběrových řízení na místa ředitelek a ředitelů škol i školských zařízení.

Hlavní závěr je podobný jako v celé ekonomice: nedostatek lidí. Největším rébusem zřizovatelů dnes není, jak poznat a vybrat nejkvalitnějšího uchazeče, ale jak vůbec místo obsadit. Za období březen až červenec 2018 proběhlo 1 465 konkurzů, do 48 % z nich se přihlásil pouze jediný uchazeč, do 2 % se nepřihlásil dokonce nikdo. O nějakém výběru tak můžeme hovořit pouze v polovině případů.

Nízký počet zájemců o ředitelskou funkci není překvapující. Podílí se na něm v součtu několik faktorů. Při tristním podfinancování se do školství obecně žádné lačné zástupy nových sil nehrnou. Letos proběhly především tzv. rekonkurzy po skončeném předchozím šestiletém funkčním období, kdy se mnohdy do výběrových řízení hlásili znovu stávající ředitelé. Je logické, že v takových případech se jim často nikdo nechtěl nebo neodvážil postavit, mnohdy možná různými kroky dokázali konkurenci eliminovat ještě před podáním přihlášky. To ale nejsou zdaleka všechny důvody nízké účasti ve výběrových řízeních. Odborné studie uvádějí, že čeští ředitelé a ředitelky mají v mezinárodním srovnání jednu z nejširších škál kompetencí či, chcete-li, nejdelší seznam věcí, za které jsou ve škole odpovědní a se kterými jim zřizovatel ani žádný úřad nepomůže. Své ve ztrátě zájmu o ředitelské křeslo sehrává i stále rostoucí byrokracie, navzdory obecným proklamacím posílená například předloni o vykazování podpůrných opatření v souvislosti s inkluzí a vloni o GDPR. K tomu si přidejme v pedagogice běžný syndrom vyhoření a typický manažerský stres spojený s jakoukoliv řídicí funkcí. Ne náhodou se často zástupci ředitelů odmítají hlásit na místa po svých odstupujících šéfech, ač jsou k tomu kolikrát přímo vyzýváni. Zblízka velmi dobře vědí, jak tvrdou kůrku má ředitelský chléb, a pro osobní klid se spokojí se svou stávající rolí čísla dvě.

I přes všechny jmenované symptomy by se přece jen sem tam nějací zájemci o ředitelský post našli, narazí ale na hlavní překážku: zřizovatel má často vybráno předem a konkurzní řízení je jen povinně odehraným maňáskovým divadélkem. Nelze se divit zájemcům, kteří se něčeho takového zúčastní v roli křoví, že takto demotivováni už to nikdy příště ani jinde nezkusí, a systém tak zcela zbytečně přichází o velmi kvalitní kandidáty. A to mi věřte, mluvil jsem s pěknou řádkou z nich a tento důvod uváděli jako nejzásadnější.

Zřizovatel má dnes možnost dosadit do sedmičlenné komise nadpoloviční většinu členů, jeho hlas je tak zásadní. Hlavním kamenem úrazu však je, že i přes dominanci nad složením komise pro něj má její verdikt pouze doporučující charakter, může jmenovat i jiného z úspěšných kandidátů mimo pořadí. Je evidentní, že taková praxe má devastující vliv na etiku, ale ztěžuje i startovní pozici případným takto nestandardně jmenovaným ředitelům.

Dne 4. září o konkurzech jednal školský výbor Poslanecké sněmovny. Jednání bylo iniciováno některými poslanci na základě konkrétních kauz z proběhlé vlny rekonkurzů. Svým usnesením vyzvali přítomného ministra školství, aby konkurzní vyhlášku zkusilo ministerstvo novelizovat. Ozývaly se i hlasy některých poslanců, že zřizovatel nese politickou zodpovědnost za školu před svými voliči a má právo si vybrat dle svého uvážení. Je to úhel pohledu dle mého názoru poněkud zkreslený a je důsledkem před lety opuštěného výkonu vzdělávací politiky centrálně skrze školské úřady, namísto nichž se systém rozplynul na úroveň jednotlivých lokálních zřizovatelů bez odborné způsobilosti na školskou problematiku.

Kompromisní řešení k odpolitizování konkurzů existuje a má analogii ve výběrových řízeních ve státní správě podle služebního zákona. Vyhláška by se dala novelizovat tak, aby výsledné pořadí určené konkurzní komisí bylo pro zřizovatele závazné, ale ten by mohl mít možnost v případě nesouhlasu s určeným vítězem celý konkurz zrušit a povinně vypsat nový.

EDUin má již několik let na pomoc zřizovatelům s konkurzem připraven celý balíček služeb. Zahrnuje konzultaci k vyhlášení výběrového řízení, rady k propagaci konkurzu, analýzu životopisů uchazečů a předložených koncepcí rozvoje školy s posouzením silných a slabých stránek. Na to navazuje i účast v samotné konkurzní komisi. Máme tak celkem přehled, jak to chodí při výběru v obcích, které skutečně upřímně hledají a chtějí si vybrat z co nejširší palety zájemců nejlepšího. Tito zřizovatelé jsou si velmi dobře vědomi, že mají ve školské problematice odborný deficit, a právě skrze konkurzní balíček se ho snaží alespoň částečně snížit.

Žádoucí by bylo posílit ve složení konkurzní komise odborný hlas a namísto politiků a úředníků v ní nechat zasednout alespoň dva zkušené ředitele škol nebo aktivní odborníky na vzdělávací politiku s různými úhly pohledu. Je nezbytné, aby při posuzování převážil důraz na pedagogickou vizi a manažersko-řídicí aspekty funkce před provozně-organizačním chodem školy. Jsou to často úředníci, kdo v komisích hodnotí svým úzkým pohledem vlastní agendy ve vztahu ke škole a zkouší uchazeče ze správního práva a znění zákonů. Asi se shodneme, že doučit se případně nějaký právní předpis či při práci využívat podpůrné informační zdroje je mnohem snazší než být lídrem a inspirativní osobností s jasnou, svěží pedagogickou vizí. Tuto hierarchii priorit bychom měli mít při výběru na paměti.

Znalostní test uvedený ve stávající vyhlášce se dle mého názoru zcela přežil, z ohromného množství letošních konkurzů byl použit pouze v 18 případech a u všech se inspektoři shodli, že jeho přínos nebyl vyšší než efekt řízeného rozhovoru s uchazeči. Namísto toho by bylo vhodné do legislativy výslovně dostat možnost využít moderní formy personalistiky, jakými jsou psychodiagnostika nebo assessment centrum. Vedle toho se nabízí přímo vybídnout komise k využívání léty prověřeného institutu referencí, dobře známých například z anglosaského světa. Moderní doba a nástup komunikačních technologií dávají organizátorovi konkurzního řízení další silný instrument - může analyzovat digitální stopu jednotlivých uchazečů a porovnat ji s dodanými životopisy. K tomu všemu by bylo velmi žádoucí mnohem častěji zvát do komise psychology nebo personalisty. Dosavadní zkušenost všude tam, kde to již vyzkoušeli, je jednoznačně pozitivní.

Jeden velký dluh se jasně ukázal zejména na malých obcích zřizujících jedinou školu, kde konkurz na ředitele často organizovali po dlouhé době a pro stávající vedení radnice byl prvním v jeho funkci. Starostové velmi tápali v organizačních aspektech vyhlášení, administrativních náležitostech, lhůtách a ve zněních dokumentů. Je nanejvýš žádoucí, aby MŠMT sestavilo a udržovalo aktuální prováděcí manuál, který by obsahoval podrobný postup vyhlášení konkurzu, lhůt a vzorů dokumentů. Obsahovat by měl i metodickou složku v personalistické oblasti, rady, jak pracovat s referencemi a analyzovat digitální stopu či jaké všechny kanály lze využít k propagaci konkurzu. Tvorbu takovéhoto manuálu by bylo možné svěřit například ČŠI, která je hlavním zástupcem státu ve výběrových řízeních.

Z hlediska konkrétních změn v případné novele nebude od věci, aby se jasně vymezily některé nejasnosti ze stávající vyhlášky. Například by bylo vhodné vyjasnit a taxativně stanovit, jaké může zřizovatel (nebo následně komise) již ve znění vyhlášení konkurzu a v inzerátu stanovit další podmínky, které musí uchazeč splňovat (znalost jazyků, odborný certifikát). V některých případech se nějaká specifická dovednost může velmi hodit, na druhou stranu je lehce zneužitelná jako způsob cílené selekce kandidátů (viz praxe z výběrových řízení na státní zakázky). Velké zpřesnění by si zasloužilo i první kolo hlasování komise, kdy mají její členové určit vhodné a nevhodné kandidáty. Ona "vhodnost" pro řízení školy by měla být mnohem jasněji definována, dnes se prvního kola někdy zneužívá v rámci rozehrané šachové partie a není výjimkou, že se označení "nevhodný uchazeč" dočká i člověk, který post v minulosti zastával třeba na jiné škole a neměl přitom žádné zásadnější problémy. Z absolvovaných konkurzů vím, že dilema, koho jak označit, mají i zkušení členové komise za Českou školní inspekci a navzájem u srovnatelné kvality uchazečů zastávají odlišné postoje bez centrální metodiky.

A ještě jedna palčivá věc, kterou ovšem nevyřeší vyhláška, ale bude dobré na ni pamatovat při případné novelizaci zákona o pedagogických pracovnících: neúnosná je občasná praxe, kdy se do konkurzu na ředitele základní školy hlásí uchazeči bez vysokoškolského vzdělání s odkazem, že jsou kvalifikovanými pedagogickými pracovníky jako asistenti pedagoga nebo vychovatelé v družině. Řídit školu by měl v každém případě vysokoškolák, když už to jako minimální kvalifikační předpoklad chceme po učitelích.