Moje cesta za inkluzí do Severního Irska

Cesta se uskutečnila v rámci projektu , který realizuje nezisková organizace společně s partnery z dalších devíti evropských zemí v rámci programu . Nemohla jsem tuto nabídku odmítnout. I když jsem se obávala, že moje angličtina není na takové úrovni, abych byla schopná vést plynulý rozhovor, nakonec ve mně přece jen převážila zvědavost vidět inkluzi v praxi.

Program návštěvy vznikal průběžně. Tři týdny před odjezdem se konalo první setkání s ostatními účastníky studijního pobytu. Jeli jsme tři - učitel z mateřské školy v Praze, zástupce EDUcentra a já, učitelka z malé vesnické školky.

První den v Irsku nás školní autobus z Windmill IPS odvezl do místního komunitního centra The Junction, kde proběhlo oficiální seznámení účastníků. Celou dobu nás doprovázela velmi milá a sympatická paní učitelka z Windmill, se kterou jsme byli již před odjezdem v kontaktu přes e-mail. Program zahájilo představení projektu STEP o potřebě pomoci nově příchozím z cizího prostředí. Dále nás seznámili s platformou eTwinning, která spojuje učitele z celé Evropy, a před obědem se uskutečnil workshop, který si kladl za cíl postavit účastníky do role jak dětí cizinců, tak jejich rodičů. Formou malých "scének" bylo poukázáno na problematiku odlišných zvyků mezi cizinci a místní komunitou, například v podobě odlišných gest. Odpoledne se s námi podělil ředitel školy o své zkušenosti s inkluzí dětí cizinců, poté "naše" paní učitelka představila své zkušenosti z mateřské školy Windmill a na závěr se uskutečnila přednáška s organizačními pokyny pro projektové manažery. Večer zakončila společná večeře.

Druhý den nás paní učitelka vzala do své mateřské školy ve Windmill, kde nás velmi srdečně přivítala místní ředitelka. Mohli jsme si prohlédnout prostory a nahlédnout do výuky dětí. Podívali jsme se do prvních dvou tříd školy, tedy obdoby české školky. V Severním Irsku začíná primární vzdělávání již čtvrtým rokem věku dítěte. Výuka nejmladších dětí (4-6 let) je vedena skupinovou či individuální formou a podobá se té, která u nás probíhá ještě v mateřské škole. Děti zde tráví poměrně hodně času venku, i přes nepřízeň počasí. V mateřské škole si na sebe děti mohou vzít gumové oblečení a holínky. Venku mají různé stavebnice, pískoviště, skluzavku nebo kuchyňku. Po celé zahradě jsou umístěny prolézačky a překážky ze dřeva a pneumatik, po kterých děti mohou lézt dle libosti. Když mají hlad, mají k dispozici krabičkové mléko, sušenky a pití. Děti si samy berou, na co mají chuť. Přesně vědí, co kam patří, a uklízejí po sobě. Nepřenášejí hračky z místa na místo, ale dodržují systém pracovních koutků. Stanovení určitého řádu vede ke spokojenosti dětí v této mateřské škole, i když si nejsem jistá, zda je slovo "řád" zcela namístě, protože děti se o spoustě věcí rozhodují samy.

Studijní návštěva je velkým přínosem pro mou další praxi, kdy budu mít možnost využít získané materiály a nástroje, pomocí kterých se myšlenka inkluze ve Windmill naplňovala (názorné obrázky denních potřeb dítěte ve školce, dotazník pro rodiče, informační brožura školy, mezinárodní spolupráce).

Dětem v naší mateřské škole jsem popisovala zážitky z cest včetně ukázky fotografií z irské mateřské školy. Děti zaujalo rozdílné prostředí a snažily se svými nakreslenými obrázky ukázat svou školu dětem z Irska. Všímaly si rozdílů mezi naší a zahraniční školou. Přirozeně je upoutaly děti s odlišnými charakteristickými etnickými znaky, ale i odlišnosti v prostředí školky. Bylo to pro ně něco úplně jiného - jídlo venku bez jakékoli organizace, pobíhání v gumových oblecích v pošmourném počasí. Chyběly jim naopak věci, které jsou pro ně běžné a které by postrádaly: velká zahrada s trávou, dopravní hřiště pro motorky, prostor na hraní fotbalu, koberec na zemi, na který se mohou posadit. Vysvětlila jsem jim, že v každé zemi jsou mateřské školy odlišné a že by dětem odjinud mohly chybět prvky, které my nevyužíváme.

Myslím si, že čím dříve se naše děti setkají s dětmi z jiného kulturního prostředí, tím méně vnímají a budou vnímat odlišnosti. V podstatě se jedná o jakoukoli odlišnost, ať už vezmeme v úvahu setkání s dětmi na vozíku, mentálně znevýhodněnými dětmi, či dětmi s brýlemi a rovnátky. V současné době jsou děti na odlišnosti zvyklé a nepřekvapují je, na rozdíl od dětí z doby například před 20 lety.

V tomto školním roce nás ještě čeká tradiční rozloučení předškoláků s mateřskou školou prostřednictvím dramatizace české pohádky či dětského muzikálu. Vybrali jsme pohádku od Zdeňka Svěráka, kde se děti formou prožitkového učení setkávají s odlišnostmi v jiných zemích. S dětmi zpíváme písničku: "Ať jsi zdejší, nebo z Korsiky, z Číny, nebo velké Afriky, pojď si hrát, pojď si hrát, můžeš být můj dobrý kamarád..." Do zpívání se v loňském roce zapojili i rodiče.

Myslím, že všechno potřebuje svůj čas, aby si děti na odlišné věci kolem sebe zvykly. Úkolem pedagogů je právě tyto odlišnosti "smazávat" a učit děti žít dohromady v jednom prostředí ve vzájemné toleranci, podobně jako v navštívené irské škole.

EDUcentrum, z. ú.