Mladí vědci nejsou jednostranní "exoti"

Michal Bubeník z Brna suverénně vyhrál poslední Olympiádu v českém jazyce, Karolína Bodláková z Českých Budějovic zase excelovala na podzim minulého roku v Pekingu na soutěži The Beijing Youth Science Creation Competiton (BYSCC), určené pro středoškolské studenty, kteří se ve volném čase věnují technickým nebo přírodovědeckým aktivitám. Oba současně potvrzují, že nadaní mladí lidé nemusejí být zdaleka jednostrannými "exoty", ale mají záběr daleko širší.

Nedovedu zde stanovit nějaký počátek, tedy kromě okamžiku, kdy nám na základní škole paní učitelka sdělila, že nějaká taková olympiáda existuje. Na druhé straně k tomu jistě vedla moje záliba v četbě klasických českých autorů.

Můžu hned navázat na svou předchozí odpověď, protože zásadní pomoc jsem určitě dostal od mnoha skvělých českých klasiků, jejichž díla nám svou vytříbeností i hloubkou odkrývají nepřeberné bohatství rodného jazyka. Jako ukázku můžu uvést přirozenou, a přitom velmi pěknou češtinu Karla Čapka nebo stylizovaný, básnický jazyk Vančurův; strohé a přesné verše Erbenovy romanticko-klasicistní syntézy či Máchovu mnohotvárnost básnického vyjádření; archaizovaný sloh Zikmunda Wintera nebo střízlivou ironii a trefnost Jana Nerudy; vybroušený styl Karla Schulze či skvostnou směsici knižní češtiny a klukovské hovorovosti z pera Karla Poláčka. Na okraj dodávám, že výčet zdaleka není vyčerpávající, vzorů jazykového mistrovství bychom nepochybně našli daleko více. Co se týče přízemnějších aspektů, OČJ žádnou systematickou přípravu nevyžaduje, na rozdíl od olympiády biologické, matematické či fyzikální, u nichž už je pomoc pedagoga nebo jiného odborníka skutečně žádoucí.

Samozřejmě. Tou nejpalčivější byla patrně moje vlastní hloupost, kvůli které jsem často nedokázal nalézt správnou odpověď na soutěžní otázku, poněvadž jsem zkrátka nepřišel na to, co se vlastně porotě honilo hlavou, když danou úlohu vymýšlela.

Osobně bych chtěl mít dobrou znalost češtiny proto, že schopnost umného užívání řeči je podle mého soudu mimo jiné věcí zodpovědnosti - předkové nám totiž zanechali neobyčejně pestrý a krásný nástroj komunikace, jehož náležité ovládání pokládám za téměř povinný projev úcty ke kultuře vlastního národa.

Nerad bych na tomto místě sklouzl ke lkání, lání a láteření. Čest výjimkám.

Plánuji studium matematické biologie na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity v Brně a též chci pokračovat v důkladném samostudiu klasické filosofie, systematické teologie, latiny i dalších oblastí, na něž ve středoškolských osnovách není prostor a jež jsou současně natolik jednoduché, že je lze obstojně ovládat i bez formálního studia, pouze s pomocí dobré literatury.

Vše začalo v kvintě na Gymnáziu Česká v Českých Budějovicích. Naše profesorka na chemii přišla s nabídkou studentské vědecké stáže v laboratoři Entomologického ústavu Biologického centra AV ČR. Už tehdy mě přírodní vědy bavily, tak jsem si řekla, proč to nezkusit.

Dostala jsem se k výzkumu, který se týká hormonální kontroly trávení švába amerického, konkrétně jde o příspěvek k potenciálnímu užití adipokinetických hormonů jako bioracionálních insekticidů.

Po ročním působení jsem se přihlásila do soutěže SOČ (Středoškolská odborná činnost), ve které jsem se dostala až do celostátního kola a následně až na soutěž do Číny.

Moje cesta trvá už tři a půl roku. Za celou tu dlouhou dobu přicházela pomoc ze všech stran. Obrovskou podporou pro mě byla moje rodina, která mi hodně pomáhala po psychické i finanční stránce. Mamka se mnou vždy jezdila na kurzy, soutěže, přednášky. Rodina nebyla ale jediná, kdo mi na této cestě pomáhal. Podpory se mi dostávalo i ve škole, ať už přímo od vedení školy, nebo od vyučujících. Vždy mi všichni vycházeli maximálně vstříc na cestě za poznáním v oblasti vědy. V neposlední řadě musím zmínit i kolektiv Entomologického ústavu, který mi celou dobu ukazoval, co a jak v laboratoři funguje.

Musím říct, že se u mě žádné výraznější překážky nevyskytly. Občas mi třeba pokusy nevycházely tak, jak jsme očekávali, ale s tím se musí ve vědě počítat. Někdy mohou být velkou překážkou i finanční náklady. V mém případě tomu tak nebylo, hlavně díky rodině, ale i škole. Asi mým největším problémem byla velká nervozita před první konferencí a hlavně před odletem do Číny. Ale i v tomhle případě mi moje rodina a některé profesorky pomohly to překonat.

Upřímně nemůžu jednoznačně říct, co konkrétně mě na biologii přitahuje. Ale vím, že mě vždycky bavily přírodní vědy. Myslím si, že ve vědě můžeme najít spoustu otázek, na které zatím nikdo nezná odpověď. Ale kdybychom třeba odpověď našli, mohla by leckdy lidem i pomoct. A to je asi hlavní důvod, který mě motivuje dále pokračovat.

Samozřejmě že kromě švábů mám čas i na jiné aktivity. Ve svém volném čase již třetím rokem cvičím taekwondo. Dále jsem členkou Českého červeného kříže, se kterým se lidem snažíme na různých akcích přiblížit první pomoc.

Momentálně píši rozšiřující práci, která navazuje na předchozí SOČ. Kromě toho by mi letos měla vyjít publikace v časopise Insect Science. V letošním roce mě čeká mimo jiné i maturita. Dále bych chtěla studovat obor biofyzika na Jihočeské univerzitě. Ráda bych pokračovala i ve výzkumu, kterým se již čtvrtým rokem zabývám.