Šoproň je krásné a historicky velice významné maďarské město, plné nádherných uliček, kostelů, kaváren a bezprostředních lidí. Silná a hlavně vynikající káva popíjená ve větru obsahujícím vůni blízkého Neziderského jezera byla zřejmě spouštěčem následující úvahy, o kterou bych se chtěl s vámi podělit.
Letní přemítání
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Již více než čtyři roky nevykonávám funkci ředitele školy, neboť jsem se rozhodl naplno věnovat kultivaci a pomoci (nejen) ředitelům českých škol i celému systému jejich vzdělávání. Práce mne baví a zcela pohlcuje, přesto jsem v lehkém kofeinovém opojení přemýšlel, jaké by to asi bylo, být dnes ředitelem školy.
Měl bych asi veliké dilema. Jeden z mých dobrých učitelů by byl třeba Milan, který léta učil svoje žáky fyziku a sem tam nějakou tu matematiku. Vidím v duchu řadu těch vyhraných soutěží, vidím vybudovanou laboratoř i neoddiskutovatelný fakt, že tyto předměty naše žáky dlouhodobě baví. Zkrátka a dobře – učitelská stopa tohoto kolegy a možná i dobrého přítele je nezpochybnitelná a naprosto zřetelná.
V posledních měsících se ovšem ukazuje, že Milan nemá všechny předpoklady k tomu, aby byl úřady a z nich vycházejícími předpisy pokládán za plnoprávného učitele. Má totiž za sebou pouze červený diplom z matematicko-fyzikální fakulty, bravurně zvládá svoje vyučované předměty, ovšem nevystudoval učitelský studijní program.
Sám jsem ve svých předchozích článcích poukazoval na nutnost kvalifikovanosti učitelů ve vztahu k autoritě jejich profese, vím to a je to nezbytné. Milan ovšem podle mne není nekvalifikovaný! Je přeci extrémní rozdíl mezi člověkem se střední školou a někým, kdo má plné oborové vybavení pro výuku svých předmětů a chybí mu zkouška z didaktiky před komisí, z jejíchž členů učil málokdo, pokud vůbec někdo.
Budu-li se muset s Milanem rozloučit (a podle vývoje situace je to docela pravděpodobné), přemýšlím o tom, co se dá dělat dál. Aprobovaných matematiků či fyziků naše vysoké školy moc nenabízejí. A sám nevím, zda se hlásí tak málo talentovaných žáků na tyto obory, nebo se požadavky vysokoškolských učitelů nepotkávají s potřebami praxe. V každém případě nebudu mít z koho vybírat.
Ještě že zákon o pedagogických pracovnících umožňuje, aby učil žáky kdokoliv, kdo má
předepsané vzdělání pro daný stupeň školy bez ohledu na předmětovou vybavenost!
Jistě vnímavý čtenář pochopil můj ironický osten. Pak bude zcela jednoduché vybrat někoho z absolventů, kteří přijdou se správnou kvalifikovaností pro moji školu, ač to bude třeba absolvent oboru výchova ke zdraví (vzhledem ke 160 přijatým jen v Praze jich snad bude dost). Byla skutečně poslanecká sněmovna při smyslech, hlasujíc pro tento zákonný paskvil?Tedy – splním zákon. Propustím Milana, stejně po něm několik let pošilhává firma a nabízí dvojnásobek platu do začátku. Na uvolněné místo přijmu nového učitele. A budu se moc těšit na inspektorský tým, který bude muset souhlasit s tím, že je zcela v souladu se zákonem, že tento nový učitel bude muset učit fyziku, matematiku, možná hudební výchovu a ještě jej na tři hodiny pošlu na první stupeň.
Pane ministře a poslanecká sněmovno, že je to celé jen divoký sen a já se zase probudím u dobré kávy v Šoproni? Tohle přeci nemůžete myslet vážně!