Kriminalita, mládež, výchova

Vydáno: 14 minut čtení

Z policejních statistik vyplývá, že děti v České republice spáchají za rok zhruba tisícovku násilných a na tři tisíce majetkových trestných činů. Čím to je, že se nedaří ochránit mládež, ale ani veřejnost, před důsledky kriminální „kariéry“?

 

Kriminalita, mládež, výchova
1. Příčiny
JUDr.
Jana
Mahdalíčková,
Ph.D.,
odborná lektorka, oblast trestního práva
Kriminalita mládeže je součástí celkové kriminality a zahrnuje jednání osob do věku 18 let, jehož důsledkem je překročení právních a společenských norem, tím dochází k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Širším pojmem je delikvence, jež označuje činnost porušující nejen právní, ale i společenské, tedy širší normy, takže se takové jednání vztahuje i na děti a mladistvé, kteří se tak stávají delikventy. Příčiny páchání trestné činnosti dětmi a mládeží jsou v jejich vývojových zvláštnostech a v mikrostruktuře, ve které žijí a vyrůstají, což je především rodina, dále pak škola, kamarádi, parta a další okruh lidí. Jsou-li vlivy na dítě během vývoje negativní, zasáhnou nejcitlivěji oblast psychiky člověka tj. motivaci, sebeovládání, citovou a morální složku osobnosti. Nejzávažnější příčiny, které vedou děti a mládež k páchání kriminálních deliktů jsou nedostatky v rodinné a školní výchově, mravní a citové výchově, neznalost v oblasti právního vědomí a také malá nabídka aktivit ve volném čase.
Nedostatek životních zkušeností se projevuje častou chybovostí v jednání, zejména v náročných a krizových situacích. V období dospívání, které je považováno za kritické, se formují hlavní rysy osobnosti. Základní charakteristikou dospívajícího člověka je slabé „já“ (ve smyslu osobnosti), což se projevuje pocitem nejistoty a dojmem celkové osamělosti. Důležité pro něj tedy je, aby se mohl opřít o autoritu, která by pozitivně působila na formování jeho osobnosti. Pro dítě jsou dlouho po narození zcela přirozeně tou autoritou, o kterou se může opřít, rodiče, prostě proto, že je považuje za přirozenou součást svého nejbližšího okolí, necítí se být od nich oddělené, není samostatnou individualitou. Lze říci, že autorita nevzniká jako výsledek postoje rodičů, ale vyplývá z dané situace. Postupně si dítě „testuje“ své okolí a reakce na své jednání, učí se komunikovat (pláč, úsměv). Pokud se nějaký způsob komunikace osvědčí, vede k naplnění dané potřeby, bude jej opakovat (pláče, když má hlad). Teprve tehdy, až si uvědomí samo sebe - „to jsem já, moje ruka, tělo...“, se postupně přerušuje prvotní spojení s rodiči, mění se i postoj k autoritě. Začíná proces individualizace, vytváření samostatné osobnosti, hledání svobody a nezávislosti, hledání hranic pro své jednání. „...jednou vlastností tohoto rostoucího individualizačního procesu je růst síly vlastního já.“1) Projevuje se působení nejen podmínek z nejbližšího okolí, ale ve stále větší míře i širší společenské vztahy. Dítě opouští bezpečný prostor rodiny a je stále častěji nuceno jednat samostatně v cizím prostředí, ve školce, ve škole, a řešit si své problémy zcela samo. Má odpovědnost za své činy, je konfrontováno s jejich důsledky (špatná známka, pokárání rodičů). Okolí se může jevit i nepřátelsky, člověk je v určitých situacích osamocený, bojí se. Dítě hledá znovu pocit bezpečí, který si pamatuje. Proto se také podrobuje autoritě; ale to je již jiná situace. Existuje rozpor: touha po bezpečí a naproti tomu nutnost omezit své já. Boj těchto dvou protikladů se projevuje ve vztahu k autoritě, ve snaze omezit ji, tedy v negativistickém postoji vůči rodičům (učitelům), přičemž závislost na nich stále trvá (v materiálním zabezpečení i citově). Jsou různé možnosti - vzpoura, útěk z reality, integrace osobnosti do společnosti prostřednictvím tvořivé aktivity. Hovoříme o procesu socializace.
V naší současné postmoderní multikulturní společnosti je to proces složitější než koncem minulého století. Neexistuje pouze jeden systém hodnot, je jich na výběr mnoho, stejně jako norem chování. Je možné zařadit se do různých skupin, jak sociálních, tak duchovních: důsledkem je rozdílný pohled na danou situaci a následné rozpory ve společnosti při hledání řešení existujících problémů. Chybí jednotící prvek ve společnosti, dříve se hovořilo o morálce, o cti... Tato nejednotnost zvyšuje význam právních norem, donucovacích prostředků a represe ve snaze udržet chod společnosti a veřejný pořádek. K tomu přistupují dosud neznámé vlivy a působení kyberkultury, celý svět je pod vlivem virtuální reality měněn, reálný svět je zpochybňován. Dokonce se hovoří o „sdílené halucinaci“, přirovnávané ke změně vědomí, obdobné jako vzniká pod vlivem drog. Čím méně je zřetelná hranice mezi normalitou a deviací, tím menší je pravděpodobnost vytvoření pevného hodnotového systému, a tedy úspěšného procesu socializace. Tím se zvyšuje potřeba represe a s tím spojeného aparátu. Zvýšená represe budí odpor. Kruh se uzavírá...
Za příčinu sociálně patologických jevů jsou považovány poruchy v procesu socializace dětí a mládeže, které je třeba hledat převážně na straně těch, kteří mají být socializováni, tedy na straně dětí a mládeže. Tak tomu ale není. Jedná se o celý komplex různorodých vlivů. Jedinec je součástí lidské společnosti, ta je složena z množiny jedinců hájících své individuální zájmy, obě složky se ovlivňují navzájem: „...úroveň společnosti je dána kvalitou mysli, rozumu a vědomí individuálního člověka a společenskými podmínkami pro jejich rozvoj a kvalitní existenci.“2) Někdy se zdá, že naše současná mladá generace trpí falešným pocitem, že má právo na všechno. Vzniklo to z jejího pocitu křivdy a z toho, že justice ve společnosti, v níž tato generace žije, nikoho pořádně netrestá. Je to jev, který úzce souvisí s tím, že společnost chudne a je značně předlužená, což dosvědčuje milion exekucí ročně. A to vše se odráží právě na dětech. Děti se sociálním handicapem jím trpí pak často celý život. Sociální handicap je postaví do role druhořadých či podřadných. To se odráží na jejich sebevědomí, a tak se ocitají v izolaci.
Je to nová věc. Že by opravdu šlo o nihilismus mladé generace? Je možné odmítat zákonnost a pořádek, morálku, spolupráci, smysl existence, ale přesto dál věřit například v módní sportovní oblečení? Je možné pohrdat kulturou, ale přitom ještě pořád krást ploché televizní obrazovky? Baudrillard3) však poukazuje na to, že mezi spotřebitelstvím a anomií4) není konflikt: „Spotřebitelství je falzifikace života společnosti. Reklamy vytvářejí dojem fantazijního světa. Podmínkou konzumerismu je, že lidé musejí ztratit kontakt se skutečností.“
„Konzumní společnost závisí na vaší schopnosti se na ní podílet. K tomu musíte mít peníze. Pokud je nemáte, kontrakt se nerealizuje. Takže mladí například kradou zboží, protože si ho nemohou dovolit. Zřejmě se tím bouří proti systému, který jim odpírá k němu přístup. Toto výtržnictví nemá žádný vyšší morální smysl. Prostě se vyskytlo množství lidí s historií impulzivního chování, pro které je to jedno velké dobrodružství. Samozřejmě existuje hrozba vězení. A zřejmě se muselo stát něco opravdu vážného, jestliže se mladí lidé chovají, jako by už ve vězení byli. Jde o mladé lidi, kteří zřejmě mají pocit, že nemají co ztratit. Kromě toho, výtržníci a plenitelé neberou vážně představu, že by mohli být potrestáni. Spousta lidí vykrádajících obchody se ani neobtěžuje zakrýt si tvář.“5) Domnívám se, že k tomuto komentáři k dosud bezprecedentnímu rabování ve Velké Británii, ke kterému došlo v srpnu 2011, není co dodat.
Procesem, který má rozhodující vliv na charakter jedince, je výchova. Výsledkem tohoto procesu by měl být jedinec dobře připravený pro život v dané společnosti, tj. jeho přání a potřeby by neměly být v rozporu s potřebami společnosti. Výchovný proces je určován společenskými a ekonomickými podmínkami společnosti. Prostředky, jejichž působením se tvoří osobnostní vlastnosti v souladu s požadavky společnosti, jsou metody výchovy. Jejich znalost a pochopení jsou důležitými faktory pro další vývoj společnosti.
Z tohoto pohledu můžeme konstatovat, že současní mladí lidé přebírají to, co je považováno v současné společnosti za normální, a jejich socializace probíhá úspěšně. Konzumace drog, domácí násilí, zvyšující se brutalita trestných činů, snižující se tolerance k odlišnému, agresivita jsou součástí naší každodenní reality. Příčiny negativních jevů ve společnosti včetně kriminality mládeže tedy nemusíme složitě hledat, jsou kolem nás, stačí je jen pojmenovat.
Faktory ovlivňující kriminalitu:
-
Rodina - rozpad rodinných svazků, vysoká rozvodovost (každé druhé manželství končí rozvodem), důraz na materiální stránku péče o děti. „Již kolem tří let lze zaregistrovat kriminogenní vlastnosti, jako zvýšenou impulzivitu, sníženou úzkost a nezávislost na odměně. (...) Osobnost může oplývat povrchním šarmem, je schopna navazovat účelové
koalice
, inteligenci používá k nekalým cílům.“6) Rodiče ve výchově aplikují vzory převzaté ze společnosti, ve které žijí a které utvářely již jejich osobnost.
-
Sociální oblast - vzrůstá vliv chudoby, což je v našich podmínkách zcela nový faktor, projevují se nedostatky v sociální péči, nezaměstnanost. Je prokázáno, že samotný fakt chudoby nutně nemusí vést k trestné činnosti, ale může umocňovat vliv dalších jevů. V kontrastu s tím se objevila tzv. kriminalita z nadbytku, kdy získání majetku je pro pachatele nejdůležitější věcí, majetek je kladen výš než lidský život.
-
Postoj k práci - potřeba práce, klasické řemeslné práce, klesla s rozvojem informačních technologií a automatizace. (V posledním období se její potřeba opět zvyšuje.) Současnou společnost lze charakterizovat jako informační a spotřební, která klade vyšší nároky na duševní práci, na intelekt a kreativitu. Zvyšují se nároky na vzdělání, důraz se klade na celoživotní učení.
-
Média - v současné době je všeobecně známé, že kampaně ve sdělovacích prostředcích, zejména formou reklamy, výrazně ovlivňují uvažování a jednání lidí. Samoúčelné reklamní kampaně vyjadřují zájem toho, kdo je organizuje nebo platí. Z představitelů populární hudby se stávají pro většinu mládeže vzory, a když oni se určitým způsobem chovají, tak je jejich postoj přejímán s tím, že je to „in“, a tedy v pořádku. Svým dílem přispívá i internet. V tomto smyslu lze tedy hodnotit současné působení sdělovacích prostředků spíše jako činitele, který se staví k prevenci patologických jevů neutrálně nebo ji spíše komplikuje. Jen pro zajímavost si někdy porovnejme dobu věnovanou na televizních stanicích v odpoledních a večerních hodinách pořadům obsahujícím násilí a ostatním pořadům. Jsou zde zneužívány podněty, které vyvolávají automatickou pozornost. Přitom je považováno za prokázané, že televizní násilí je jedna z příčin agresivního chování, zločinnosti a násilí ve společnosti. Existuje vztah mezi televizním násilím a chováním dětí.
Mediální
násilí je považováno za natolik samostatnou a významnou příčinu násilného chování, že se považuje za ohrožení veřejného zdraví.7)
-
Politika - převratná změna vlastnických vztahů, k níž došlo v posledních dvaceti letech, nemá v naší moderní historii
precedens
. Jedním z hlavních důvodů bylo to, že právní normy, kterými se tento proces měl řídit, byly přijímány až
ex post
, vlastně jako poslední fáze celého transformačního procesu. Byla uplatňována teze, že ekonomika musí předběhnout právo, a další, že špinavé peníze neexistují. V takové nepřehledné situaci došlo k setření hranic mezi ekonomikou, politikou a organizovaným zločinem, k vymizení morálky a oslabení práva.
-
Ekonomika - je zaměřena na zisk, proto nabídka práce není stabilní, nejistota pracovního uplatnění je příčinou napětí a stresu. Společensky užitečná práce dává člověku prostor pro seberealizaci a důstojnost. Takovou plnohodnotnou práci ekonomika v postmoderní společnosti nevyžaduje.
-
Otevření hranic - je hodnoceno ve své podstatě kladně. Má však i svou „odvrácenou tvář“. Zjednodušilo se pašování drog, vzrostla příhraniční organizovaná trestná činnost.
-
Legislativa
- zejména v souvislosti s ekonomickou transformací došlo k oslabení práva, které se opožďovalo za ekonomickým a společenským vývojem, byl narušen celý právní systém. To platí i pro oblast trestního práva, kdy nedostatky usnadňují pachatelům trestné činnosti uniknout trestu. Svoboda byla některými jedinci pochopena jako možnost činit cokoli bez následné odpovědnosti a trestu. Trestněprávní úprava byla nepromyšlená, s malým zřetelem na příčiny kriminality. K nápravě docházelo opožděně a po částech. Komplexní úprava byla přijata až k 1. lednu 2011. Tato situace měla a má negativní vliv na právní vědomí a na stav morálky. To se aktuálně projevuje v postoji dětí a mládeže k protiprávnímu chování a k orgánům činným v trestním řízení. K tomu, aby se společnost vyvarovala deliktů pramenících z těchto příčin, se musí snažit poskytnout všem spravedlivou příležitost k jejich sebeuplatnění. Každý chce být ve svém životě úspěšný, nicméně o tom ve velké míře rozhoduje sociální postavení jedince. V případě, že jedinec svých cílů v životě nemůže dosáhnout legálně, tak se jich pokusí dosáhnout jiným způsobem - protiprávně.
ZDROJE
-
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2207-8.
-
FROMM, Erich. Strach ze svobody. Praha: Naše vojsko, 1993.
-
KOUKOLÍK, František. Mocenská posedlost. Praha: Karolinum, 2010, s. 179.
-
PAVLOVSKÝ, Pavel a kol. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0181-2.
-
SAK, Petr. Souvislosti mezi změnami společnosti, systému hodnot a rodiny, Sborník z mezinárodní konference Rodina na prelomu storočia. Bratislava, 2005.
-
ŽATECKÁ, Eva a Milana HRUŠÁKOVÁ. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže - komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-848-2.
1 FROMM, Erich. Strach ze svobody. Praha: Naše vojsko, 1993.
2 SAK, Petr. Souvislosti mezi změnami společnosti, systému hodnot a rodiny. In: Sborník z mezinárodní konference Rodina na prelomu storočia. Bratislava, 2005.
3 Jean Baudrillard (27. července 1929, Remeš - 6. březen 2007, Paříž) byl francouzský filozof, sociolog a fotograf.
4 Anomie (z řeckého a Z ne, nomos Z zákon) je označení pro takový stav společnosti, kdy přestávají platit pravidla a normy. Ve vztahu k jedinci vyjadřuje toto slovo stav oslabení norem a morálních hodnot.
5 Zoe Williams, deník Guardian, Britské listy 11. 8. 2011.
6 Policejní psycholožka Ludmila Čírtková v článku Dva pohledy na delikvenci dětí a mladistvých.
7 KOUKOLÍK, František. Mocenská posedlost. Praha: Karolinum, 2010, s. 179.

Související dokumenty

Pracovní situace

Základní momenty novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona
Školský zákon a jeho vyhlášky
Poskytování školního stravování z pohledu zákazu diskriminace
Souhlas se zpracováním osobních údajů ve školách - nejčastější situace
Co dělat, když škole přijde poškozené zboží?
Co dělat, když škole nepřijde zboží, které si objednala?
Policie ve škole
V jakých případech může škola odmítnout či odložit pomoc Policii ČR
Únor 2022: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Březen 2022: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení
Změna pracovního poměru
2022/2023: Činnosti mateřské školy v 1. pololetí školního roku
Školy a cestování žáků: školní zájezdy
Volba ZŠ a postup v případě neshody rodičů
Školský rejstřík
Založení pracovního poměru jmenováním – zástupce ředitele
Přístupnost školního webu podle litery zákona
Metodické komentáře k zákonu Lex Ukrajina 2
Způsob poskytování poradenských služeb školským poradenským zařízením
Duben 2022: Právní předpisy a informace významné pro práci škol a školských zařízení

Poradna

Jmenování ředitele
Pracovní náplň
Nekomunikace
Zřizovatel
Doplňková činnost
Zástup
Pracovnělékařské služby
Jmenování ředitelky
Poplatky školní družina
GDPR
Vychovatelka ŠD
Pracovní neschopnost
Škola v přírodě
Střet zájmů
Doprovod do školy
DPČ
Zákoník práce
Výpověď
Úvazky
Střídavá péče

Články

Kriminalita, mládež, výchova, 5. část - Extremismus a škola
Kriminalita, mládež, výchova, 2. část - Rizikové faktory a agresivita
Kriminalita, mládež, výchova, 6. část - Domácí násilí a škola
Kriminalita, mládež, výchova, 3. část - Šikana ve škole z pohledu práva
Kriminalita, mládež, výchova, 4. část - Drogy ve škole z pohledu práva