Ve škole jednoho z našich studentů onemocněl ředitel. Jak už to bývá - náhle, ze dne na den. Vše do té doby fungovalo, každý věděl, co má dělat. Najednou zůstal balík ředitelských povinností ležet na stole. Což o to - na podpisech stovek vysvědčení si statutární zástupkyně procvičila vlastní podpis. Bylo ovšem také naplánováno několik konkurzů na místo učitele prvního stupně, znenadání se ohlásila kontrola již uzavřeného projektu a zřizovatel čekal na jedno slíbené stěžejní rozhodnutí. Tohle se jistě nestává každý den, ale utopický scénář to rozhodně není.
Kormidelník na kapitánském můstku
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Již uplynulo poměrně mnoho času od chvíle, kdy jsem psal v roce 2010 do naší rubriky článek o zástupcích ředitelů (
Jak dlouhý je ředitelův stín
). Zamýšlel jsem se nad postavením zástupce či zástupkyně ředitele a přišlo mi na něj poměrně velké množství ohlasů. K tomuto tématu se záměrně vracím, protože k žádným změnám stále nedochází.Mluví se o učitelích, dokonce se začíná rodit kariérní systém, o němž málokdo zatím přesně něco ví, ale mnozí už jej odsuzují, probírají zleva zprava a vědí, proč je špatný. Mluví se o ředitelích, ač dodnes není jasné, zda jejich kariéru „přilepíme“ na kariéru učitele, nebo si počkají na svůj speciální projekt a postavíme je vedle kariérového systému učitele. Zástupce ředitele je stále neuchopenou veličinou manažerského systému jednotlivých škol, stojí zdánlivě v pozadí, ale je zákonitě v mnohem větším osobním kontaktu se členy posádky i pasažéry lodi. Myšlenka pevnějšího ukotvení zástupce ředitele se mi vrací znovu a znovu při návštěvách škol, během diskuzí s řediteli i zřizovateli škol a zejména při skupinových rozhovorech se samotnými zástupci.
Zástupce ředitele, kormidelník – tedy první muž po kapitánovi,
není v České republice nikterak vymezen
(předlistopadové předpisy však o zástupcích hovořily); jasno nemá ani odborná literatura. Jednou je mu přisuzována role středního managementu, jak to vidí kupříkladu protagonisté projektu Cesta ke kvalitě, jindy jsou mu dveře do vrcholového managementu opatrně otevírány. Osobně se přikláním k tomu druhému pojetí, kormidelník musí být připraven loď samostatně vést, i když v klidných vodách má přidělenou jinou pracovní náplň. Jenže co když se vody rozbouří? Nebude pozdě litovat, že zástupce pro klidnou plavbu nezvládá povinnosti stanovené pro bouře nebo povodně? A ve chvíli krize nebude čas na vyjasňování, předávání kompetencí nebo hledání viníka, proč na tomto místě nestojí někdo energičtější nebo obětavější. Povodňové události mi připomenuly situaci našich kapitánů, kteří by vždy měli mít člověka, o něhož se mohou opřít, na něhož se mohou spolehnout a který je připraven je v plné míře zastoupit.Hodlám svým článkem
rozpoutat debatu o pojetí této funkce v našich školách
a prosím čtenáře o reakce, popř. inspirace jiným pojetím, než jsme tradičně zvyklí očekávat. Bylo by škoda se to nedozvědět, neboť zcela jistě existují i jiné než klasické struktury organizace školy. Krátce u nich zůstanu – tradiční rozdělení na první a druhý stupeň na základní škole má svoje opodstatnění, někdy jde o dva zástupce, někdy má ředitel na starost jeden stupeň a zástupce druhý. Větší školy mají zástupce pro ekonomiku, střední školy mívají zástupce pro praktické vyučování a zástupce pro teorii (často ještě podrobněji rozdělené), ovšem mohou existovat i zástupcové pro projektové řízení, krátkodobě zástupce ředitele pro výstavbu školy či jinou aktuálně prožívanou oblast života školy.Nakladatelství Wolters Kluwer se chystá této problematice věnovat, dokonce společně uvažujeme o zajímavé konferenci. Možná až na počátku příštího roku, ale o to více času bude na přípravu, promýšlení témat a hlavně na kontakt se čtenáři časopisu a lidmi ve školách. Jde o to, co nejlépe prodiskutovat, promyslet a nakonec jistě navrhnout možná opatření pro
zefektivnění práce zástupců
našich kapitánů. Jde o to, zda není načase uvažovat např. o systematické přípravě zástupců, jejich vzdělávání a podpoře, o možném začlenění do kariérního systému, popř. v neposlední řadě o zohlednění praxe na této „horké židli“ u konkurzu na budoucího kapitána lodi, tedy ředitele školy.Děkuji předem svým čtenářům za verbalizované inspirace. Možná neuvedu ihned v dnešním příspěvku všechny oblasti, které stojí za pojmenování, ale budu se v následujících měsících vracet k několika otázkám:
Jaké je rozdělení kompetencí mezi ředitele a jeho zástupce, popř. jak to mají zástupci rozděleno mezi sebou?
Je zástupce připraven na zastupování ředitele v plné míře (nikdo nepřivolává nepříjemné události, ale v zájmu celé lodi se o tom musí alespoň promluvit)?
Jak je zástupce hodnocen, jaká jsou kritéria jeho úspěšné práce?
Podle čeho si ředitel školy svého zástupce vybírá?
Je ředitel školy ochoten jít do rizika netradičního pojetí zástupce?
Stojí vlastně ředitel o to, aby měl šikovného zástupce, který jej může přerůst, nebo volí raději člověka méně výrazného?
Má zástupce vytvořeny odpovídající podmínky, popř. mohlo by se pro to něco udělat? Například snížit vyučovací povinnost, podpořit finančně (zde připomenu mnohé ředitele, kteří smutně poukazují na skutečnost, že svému zástupci napíšou větší odměnu, než jim dá zřizovatel) nebo vytvořit větší prostor na studium?
Je zástupce ředitele osobnost zvládající každodenní pohyb mezi mlýnskými kameny tvořenými ředitelem, pedagogickým týmem, rodiči i žáky?
Ve chvílích čtení mých řádků jsou děti na prázdninách, učitelé čerpají dovolenou a ředitelé se zástupci někdy dodělávají staré hříchy, jindy již plánují další školní rok. Byl bych moc rád, kdyby zůstalo několik chvil na přemýšlení o postavení zástupců ředitelů našich škol. Ve skutečnosti vůbec nestojí v pozadí a zaslouží si, aby měli co nejlepší podmínky. Budou tak moci dělat svoji práci ještě lépe.