Koncepční vzdělávání odborníků na řešení šikany, 2. část

Předložený náčrt koncepce vzdělávání reaguje na potřebu najít způsob, jak co nejrychleji, ale zároveň i co nejpoctivěji připravit kvalifikované odborníky na řešení šikanování. Respektuje komplikovanost fenoménu šikany a rovněž pracuje s faktem, že různé typy odborníků vyžadují odlišný rozsah, hloubku a typ vzdělávání.

Navrhovaný model - členěné podle specializace. V následující tabulce jsou stupně vzdělávání vztaženy ke kompetencím řešit různá stadia a formy šikany. Každá vyšší úroveň zahrnuje požadavky i možnosti uplatnění úrovní nižších. Konkrétní požadavky na úroveň 1, 2, 3, 4 a 5 by měly mít charakter jednotné srovnávací zkoušky.

(kompetence absolventa jsou odstupňovány podle obtížnosti léčby)

Úroveň – hloubka a rozsah vzdělání	Kompetence (způsobilosti) absolventa k řešení šikanování
1. Přípravná úroveň (minimální připravenost)	a) První kvalifikační stupeň Úvod do problematiky šikanování a připravenost rozpoznat signály šikanování, vyvarování se chyb při prvních krocích pomoci. b) Druhý kvalifikační stupeň Připravenost odhadnout stadium a formu šikany. Účinná první pomoc při řešení prvních dvou stadií šikany s běžnou formou.
2. Základní úroveň (odborník na základní úrovni)	Bezpečná první pomoc pro šikany do třetího stadia s obvyklou formou. Orientace v problematice celkové léčby prvních dvou – rozptýlená stadia šikany.Připravenost na účast při vytváření školního programu proti šikanování. Orientace v metodách supervize.
3. Středně pokročilá úroveň (specialista na středně pokročilé úrovni)	Odbornost A − První pomoc pro první tři stadia šikany s obvyklou i neobvyklou formou. Odbornost B − Praktikování celkové léčby šikany do druhého stadia. Odbornost C − Samostatné vytváření školního programu proti šikanování. Odbornost D – Supervize případů počátečních šikan.
4. Pokročilá úroveň (specialista na pokročilé úrovni)	Odbornost A − Řešení pokročilých stadií šikany s neobvyklou formou a léčba všech základních forem šikanování. Odbornost B − Připravenost na práci s celou skupinou, která onemocněla šikanou ve třetím stadiu. Odbornost C − Supervizní podpora při zavádění školního programu proti šikanování. Odbornost D – Supervize pokročilých šikan.
5. Expertní úroveň (expert praktické šikanologie)	Špičkoví specialisté na řešení šikanování, znalci problematik šikanování, garanti vzdělávání pracovníků – garanti projektů v oblasti léčby šikany, supervizoři. Zkoušející – autorizované osoby. Autoři významných odborných publikací.

Z tabulky lze vyvodit, že (např. metodik školní prevence, výchovný poradce) a (např. etoped v PPP) by měli řešit šikanu pouze na úrovni obtížnosti, na kterou získali kompetence pregraduálním vzděláváním a absolvováním příslušných výcviků nebo jiných programů DVPPapod. Naprosto na škodu věci je, když se nepřipravený učitel snaží šikanování řešit běžnými tradičními metodami.

Na závěr se alespoň ve zkratce dotknu vážného problému - otázky,

- tedy těch, kteří mají zkušenosti s teoretickým a praktickým řešením šikanování a umí předávat své zkušenosti - je velmi málo. Co se s tím dá dělat? V prvé řadě si musíme tento fakt připustit. Problém nelze obejít tzv. kaskádovitým vzděláváním, kdy absolventi kurzu X začnou ten samý kurz X následně vyučovat. Absolventi tohoto typu vzdělávání se sice naučí o šikanování mluvit, ale prakticky pomoci nedovedou.

Pro řádnou kvalifikaci vzdělavatele/lektora, vysokoškolského učitele apod. musí být zachována rigorózní posloupnost:

Je to náročná cesta, nicméně je možná. V každém případě to však nejde tak rychle, jak si různí laici v manažerských pozicích představují. V současnosti je potřebné nastolit alespoň minimální pravidla, kdo může odborníky na řešení šikanování vzdělávat. Východiskem může být náš návrh požadavků na pět kvalifikačních úrovní vzdělávání.

Užitečná se jeví např. tato pravidla: Absolventi by mohli vyučovat úvod do problematiky šikanování, tedy seznámit posluchače s tématem a jeho naléhavostí. - vlastní řešení šikany - by však měli vzdělávat odborníci minimálně na třetí úrovni vlastní způsobilosti.Tedy profesionálové, kteří již sami mají výcvik a praxi v řešení šikanování. Faktem je, že současní akademičtí vzdělavatelé nedokáží relevantně posoudit, zda je konkrétní postup bezpečný a účinný, nebo zda je rizikový, nedotažený, či dokonce chybný. Užitečným vodítkem může být požadavek, aby vzdělavatel měl minimálně o jednu úroveň vyšší kvalifikaci než ten, koho vzdělává.

Požadavky na kvalifikaci vzdělavatelů jsou naprosto nezbytné a nejsou samoúčelné. Jde především o zabránění diletantského vzdělávání, které má za následek vážné škody na zdraví protagonistů šikanování, zejména obětí. Pomoc při šikanování je odborně náročná a stačí jedna vážnější chyba a situace se již nedá napravit. Ten, kdo má zkušenosti s řešením šikany, to ví velmi dobře.

Nakonec bych rád zdůraznil zásadní požadavek na - měl by to být člověk vlídný a laskavý, mírotvorný, který ve svém životě nepraktikuje šikanování.