Šest učitelek ze tří různých škol stejného okresu sedí v kroužku a zkoumá výstupy práce dětí. Právě totiž pozorovaly výuku jedné z nich a sledovaly přitom, jak se žákům daří na cestě k cílům jejich učení, které pro ně naplánovala. Nyní se ohlížejí za pozorovanou výukou, pečlivě analyzují dětské práce, které ve výuce vznikly, a otevřeně sdílejí svá pozorování, co dětem při učení pomáhalo a co nikoliv. To není příklad dobré praxe ze zahraniční privátní školy, ale běžná situace v jedné z veřejných základních škol zapojených do projektu Pomáháme školám k úspěchu.
Popisovaná příležitost k profesnímu učení učitelů není nahodilá. Kolegové, kteří učí ve školách zapojených do čtenářského programu projektu Pomáháme školám k úspěchu, se více než před dvěma lety rozhodli, že budou dělat maximum pro to, aby jejich žáci četli, aby měli ve škole širokou škálu příležitostí pro zlepšování svých čtenářských dovedností. Začalo to zájmem malé skupinky učitelů – „hybatelů“ – v každé z těchto škol. Povídali si v kabinetě o knížkách, které děti rády čtou, vyměňovali si zkušenosti o tom, jak se dětem daří práce v dílnách čtení a ve čtenářských lekcích a jak se jim daří pracovat s odborným textem v rámci naukových předmětů.
Podnítila je k tomu jedna z učitelek, která byla do projektu Pomáháme školám k úspěchu zapojena v rámci pracovní skupiny pro čtenářskou a kritickou gramotnost. Někteří z nich své kolegy začali zvát do výuky a společně pak reflektovali postupy, které podporují rozvoj čtenářství u dětí. V každé škole začal s rozvojem čtenářství pomáhat
externí čtenářský mentor
.Tito učitelští „hybatelé“ začali hledat externí příležitosti, kde by mohli získávat další poznání pro ještě cílenější rozvíjení čtenářství u dětí.