Kam kráčíte, školní řády?

Vydáno:

Dnešní ředitelské zamyšlení budu směřovat do zdánlivě nudných vod právních předpisů. Tyto by měly vymezovat nejrůznější pravidla a pomáhat orientovat se v řešení každodenních situací, do nichž se mohou ředitelé, učitelé i žáci dostat. Jistě bychom všichni chtěli, aby soubory pravidel byly jednoduché a nikomu nesvazovaly ruce. Předpis pro předpis, jak se někdy říká, ničemu dobrému nepomůže, naopak se do něho může lecco schovat.

Kam kráčíte, školní řády?
PhDr.
Václav
Trojan
Ph. D.
vedoucí katedry Centra školského managementu Pedagogické fakulty UK v Praze
Zůstaňme dnes u jediného právního předpisu. Zdánlivě není zásadní, neboť nemá celostátní či přímo celounijní platnost, ale přesto se jedná o předpis, který život školy rozhodujícím způsobem ovlivňuje - tímto dokumentem je znám školní řád. Bývá leckdy zlehčován, ač díky cimrmanovskému zobrazení nedosahuje zdaleka věhlasu třídní knihy. Je však tím dokumentem, u něhož začínají i končí kontroly inspektorů, nejrůznější stížnosti, odvolává se na něho učitel či ředitel školy, jsou s ním seznamování žáci i jejich rodiče. Jde bez nadsázky o
právní základní kámen školy
a je na jedné straně dobré, že se o jeho znění právě rodiče zajímají - pokud je cílem právě ona dobrá spolupráce se školou.
Je však
současná podoba školních řádů
a celý
kontext
jejich platnosti vyhovující? Jde o dokument sloužící škole i rodině k tomu, aby byl zajištován zdárný vývoj dítěte? Je tento řád přehlížen, nebo naopak fundamentálně vysvětlován a dochází k hnidopišskému slovíčkaření, v právní branži bohužel tak běžnému? Nedá mi to a podívám se o nějaký rok zpátky.
Školní řád byl vytištěn na
přebalu žákovské knížky a platil pro všechny základní (devítileté) školy
v tehdejší republice. Buďme nad věcí a zapomeňme na ideologickou červenou barvu, která jej významově posunovala směrem k proletářskému internacionalismu. Nahraďme některá tehdy nezbytná a vyžadovaná slova těmi neutrálními a možná s překvapením zjistíme, že před sebou máme několikařádkový předpis, který by mezi normálními lidmi mohl dostačovat, který je
srozumitelný
a který není nutno stále dokola cizelovat a precizovat. Možná některý čtenář nechápavě kroutí hlavou, ať prosím ještě chvíli vydrží. Mám na mysli jen to, že stručnost, jasnost a zejména jednoduchost pravidel jsou ve zpětném pohledu až podezřelé.
Žák chodí do školy čistě upraven, včas, zdraví dospělé, nemluví sprostě, večer je doma, připravuje se do školy, zkrátka chová se jako slušný člověk. Omezovala by tato stručnost současné žáky? Dotýkali bychom se jejich cti, lidskosti, práv a nevím čeho ještě, pokud bychom opustili stávající několik desítek stran dlouhé řády, které stále více komplikují život? Věřím, že ne. A pokud ano, už jsme se zbláznili docela. Vraťme se ještě dále proti proudu času. Více než dvě desítky náboženství po celém světě uznávají myšlenku, kterou později verbalizoval Kant v mravní imperativ - nečiň druhému to, co nechceš, by jiní činili tobě. Kolik právních předpisů by vůbec nemuselo existovat, kdybychom tuto myšlenku nezapomenuli.
Bez ohledu na vyznání, barvu pleti či datum posledního očkování. Stejně tak
křesťanské desatero
může být základním kamenem chování člověka, který se jinak neztotožňuje s některými aspekty tohoto náboženství. Nepopírám vývoj a složitost současné společnosti, avšak leckdy jistě nejsem sám, kdo přemýšlí o tom, komu složitost vyhovuje a proti komu je spíše namířena, než aby pomáhala.
Pojďme po oslím můstku zpět ke školnímu řádu. Jistěže obsahuje práva i povinnosti zúčastněných stran, ale problémy s bobtnáním odstavců a květnatostí frází budou začínat někde jinde. Ve společnosti se příliš nenosí chtít po někom, potažmo po žákovi, plnění odpovědnosti, vyžadovat
dodržení povinnosti
a připustit, že by měl s přihlédnutím ke svému věku nést odpovědnost za svoje chování. Jinak se to ovšem dítě a žák nenaučí! Naopak se začíná hlídat, co v řádu školy býti nesmí, neboť na to škola vlastně nemá právo. Ach, ty slepá spravedlnosti, proč připustíš, aby tupé vysvětlování paragrafů zvítězilo nad zdravým rozumem?!
Před mnoha lety jsem jako mladý ředitel školy utrpěl veliký šok během návštěvy České školní inspekce. Vedoucí inspekčního týmu mi doporučila, abychom ihned ze školního řádu vyškrtli zmínku o tom, že žáci nemohou v blízkosti školy kouřit (měli jsme uvedeno, že nemohou kouřit až k radnici a k nejbližším obytným domům, a i to už pro mne, nekuřáka, bylo žalostné minimum - vedl jsem navíc víceleté gymnázium). Dozvěděl jsem se, že na to prý nemáme nárok a zbytečně si komplikujeme život. Škola tedy nemá právo chtít po žákovi, aby se mimo školu choval slušně, navíc společnost kouření a požívání alkoholu více než toleruje.
Z tohoto důvodu se mnohé řády překlápěly spíše do
popisování práv dětí
a způsobily jistou nevyváženost. Narůstání dalších a dalších odstavců je ovšem způsobeno ještě jednou věcí - společnost odmítá uznávat, že ředitel i učitelé jsou lidé vzdělaní, mají stanoveny povinnosti, vzdělání i pravomoci a jednou z těch podstatných je pravomoc rozhodnutí, že konkrétní chování, projev, mluva čin či oblečení již
pravidla slušného chování
nesplňují. Jeden příklad za všechny - ředitelka základní školy si dovolila na rozdíl od matky desetileté žákyně za slušné oblečení nepovažovat barevnou hlavu složenou z více zářivých pruhů a několik gramů oceli umístěné v obličejové části. Patří do školního řádu přesné vymezení? To je nereálné až směšné, nikdy bychom nebyli hotovi...
Ve vlaku, metru, tramvaji či parku již dávno dospělý
neokřikne vulgární dítě, nemá na to právo
a se zlou by se mohl potázat. Společenský korektiv jsme lehkomyslně opustili a necháváme vzniknout ovzduší, kdy školní řád slouží sprostým, agresivním a nevychovaným dětem i dospělým. Jistě - dodnes nemůžeme vložit ruku do ohně za všechny pedagogy, v těchto řádcích však kritizuji podmínky a systém, nikoli jednotlivosti. Neposuneme se směrem vzhůru ve výsledcích žáků, neposuneme se jako celá společnost, pokud si zase nevzpomeneme, že právě učitel a ředitel jsou dostatečně kompetentní rozhodnout nejen jak žáka klasifikovat, hodnotit, ale zejména kompetentní rozhodnout o tom, že jeho konkrétní projev chování je již vážným porušením pravidel školy, a nebudou muset nedůstojně připravovat důkazní materiál, jak je to bohužel často běžným zvykem. Je opravdu správné, že vůbec existuje možnost polemizovat a obracet se na právníky v případě, kdy zkušený ředitel udělí výchovné opatření či třídní učitel ohodnotí chování jinak než jedničkou?
Pouze jednoduchá, přehledná, ale zejména
oběma stranami respektovaná pravidla
mají ve škole (a nejen tam) svůj smysl. Jinak se v nich utopí právě ti, kterým měla být původně ku prospěchu.

Související dokumenty

Pracovní situace

Jak zadat školní web
Kdy může zřizovatel odvolat ředitele školy?
Vnitřní předpis o spisové službě pro školy
Jak na spisový a skartační řád?
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Kompetence vedoucích zaměstnanců a jiných zaměstnanců v oblasti kontroly
Předávací protokol
Rozvoj pedagogických pracovníků
Stávka pedagogických pracovníků z pohledu zřizovatele
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Statutární orgán, zástupce statutárního orgánu
Hospitace
Konání pedagogické rady
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Odvolaný vedoucí zaměstnanec (ředitel školy, zástupce ředitele) a výpověď z důvodu fiktivní nadbytečnosti
Konkurzy na ředitele škol a školských zařízení
Předávací protokol v souvislosti s ukončením výkonu činnosti ředitele školy
Vzorová zadávací dokumentace pro tvorbu školních webových stránek
Přístupnost školního webu podle litery zákona
Ztráta věci z nezabezpečené skříňky

Poradna

Změna ředitele v soukromé škole
Přespočetné hodiny u statutárního zástupce ředitele ZUŠ
Jmenování ředitele
Vzdání se funkce
Výkon veřejné funkce
Granty
DPP/DPČ v případě ředitele, který je statutárním orgánem právnické osoby
Míra vzdělávací povinnosti
Platový tarif vedení školy
Vzdání se pracovního místa ředitele školy
Bývalá ředitelka
Jmenování a odstoupení ředitele školy
Přímá pedagogická činnost
Osobní příplatek
Přímá vyučovací povinnost
Zástupce ředitele
Dietní stravování
Přijímání ke vzdělávání
IVP
FKSP