Starost o školní budovy patří k základním povinnostem zřizovatelů škol. Opravy, nové střechy, zateplování, přístavby, to vše starostové jako zřizovatelé dobře znají. Ale příležitost stát u zrodu úplně nové školy "na zelené louce" rozhodně nemá každý. Nevyhovující technický stav starých budov se řeší rekonstrukcemi, nedostatečná kapacity nástavbami, přístavbami. A tak i přes měnící se požadavky na průběh vzdělávání ve školách samotné školy vypadají velmi podobně jako před 100 lety - třídy spojené chodbami, kabinety, sborovna, ředitelna, v lepším případě samostatné prostory pro školní družinu. V obci Psáry jen pár kilometrů od Prahy to ještě v roce 2005 vypadalo podobně. Historická budova školy z roku 1693 se čtyřmi prostornými třídami, úzké chodby, kancelář, malá jídelna. Vesnická málotřídka s přibližně 50 žáky. Jenže dospělých i dětí v obci rychle přibývalo a již v roce 2012 kapacita místní základní školy stačila pojmout pouze 37 % dětí ve věku povinné školní docházky, přestože se učilo už i na detašovaných pracovištích. Ze Psár se stala největší obec v České republice bez úplné základní školy.
Jak se rodí škola
Vydáno:
Jak se rodí škola
Martina
Běťáková
Vedení obce, které vnímalo školu jako jeden z pilířů komunitního života v obci, mělo v této věci jasno - obec potřebuje budovu základní školy, do které se vejde všech devět ročníků se dvěma paralelkami. Novou základní školu pro 21. století, která by odpovídala požadavkům moderní pedagogiky a zájmu dětí. Samotný problém s kapacitou by asi nejrychleji a nejlevněji vyřešila kontejnerová stavba. Ale o kvalitní architektuře by se v tomto případě hovořit nedalo. A škola historicky bývala v obcích chloubou, sloužila desítky a stovky let a kultivovala i estetické cítění dětí. A tak jsme se v obci Psáry nakonec rozhod