„Ve třídě mám pět dyslektiků, čtyři žáky s dysgrafií nebo dysortografií, jedno dítě s LMP, jednoho autistu a tři žáky s ADHD… O jejich handicapech ještě něco vím, v rámci možností a s pomocí asistenta zvládám, ale řekněte mi, co a jak mám dělat s těmi vyrušujícími, stále diskutujícími a zpochybňujícími, kterým to však pálí, mají IQ přes 130?“
Kdo je a jak se projevuje intelektově nadané dítě, tzv. MiND?
Mnoho z nás si pod pojmem „nadaný“ představí velmi specifické předpoklady. Že je to elitní značka, kterou klademe na vysoce výkonné děti, kterým jdou věci snadno. Věříme, že tímto je pro ně úspěch do značné míry zaručen.
Ale ne nutně.
Když je rodičům řečeno, že je jejich dítě intelektově nadané, nejprve si úlevně vydechnou, protože se dozvěděli, že jejich dítě je vlastně „extrémně chytré“. Zároveň je jim však řečeno, že jejich dítě má problémy s učením, jako např. dyslexii, nebo má sociálně-emoční potíže. Jak je to možné? Nejsou tyto „diagnózy“ v rozporu? Následně tedy zjistí, že kombinace mimořádného IQ a nějakého „handicapu“ může být škodlivá jak pro učení, tak pro duševní zdraví dítěte a že může mít neblahý dopad na jeho úspěch a spokojený život.
Nadání znamená, že mozek prostě funguje jinak – rychleji a intenzivněji. Zjednodušeně má takové MiND dítě v hlavě prostě „frmol“. Téměř neustále je zahlceno přílivem vjemů, informací, myšlenek a emocí. Přenosová rychlost nervové soustavy se pohybuje okolo 2 m/s. U MiND jedinců probíhá přenos vzruchů až o 0,05 m/s rychleji na jeden bod inteligenční škály. To znamená, že dítěti s IQ 140 běží senzorické, mentální a emoční procesy až dvakrát rychleji než dítěti s IQ 100. Není tedy divu, že je přecitlivělé, neklidné, hyperaktivní nebo naopak apatické. Jeho bouřlivé reakce jsou nepřiměřené jen zdánlivě – dokud si neuvědomíme, co se těmto dětem děje v hlavě. Vnitřní svět MiND dítěte může být mnohem větší, než samo umí vyjádřit a než si my umíme vůbec představit. Někdy pro něj proto může být složité umět fungovat v „normálním“ světě.