„Nene, letos ještě nedostávám zaplaceno. Mám těsně po škole, a tak tu jsem na stáži, supluji a pomáhám s administrativou. Když ale vidím, jaký dopad má už teď moje práce, tak mi to ani tolik nevadí,“ říká mi drobná dívka v kanceláři ředitele. Jsme na základní škole ve městě Puerto Princessa na filipínském ostrově Palawan. Jak se to stalo? Jsou filipínské školy pro českého učitele něčím (kromě blízkosti pralesa) zajímavé? A jak se dívají učitelé „na druhém konci světa“ na svou práci?
Měla to být další výprava s učitelským kolegou Michalem Burianem, na které prozkoumáme prales, nafotíme materiál pro výstavu a nasbíráme data o masožravých rostlinách pro Michalovu práci. Jenže když jsme měsíc před odletem na Filipíny zařizovali všechny nezbytnosti, všiml jsem si, že přímo vedle ubytování v jedné z lokalit máme základní školu. Jelikož jsem tou dobou navštěvoval kurz srovnávací pedagogiky na Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání, začal jsem ze zvědavosti po internetu vyhledávat informace o školství na Filipínách. Zjistil jsem, že v češtině není o tomto tématu napsáno vůbec nic. Na druhou stranu působí na české ambasádě v Manile referentka pro školství a kulturu. Kontaktoval jsem ambasádu a díky neuvěřitelné vstřícnosti se mi podařilo domluvit návštěvu několika škol.
Republika Filipíny je 12. nejlidnatější země světa, tvoří ji celkem 7 641 ostrovů a v jejím čele stojí prezident Rodrigo Duterte. Přestože na skoro každé ulici v Manile visí cedule s nabídkou