E-řízení jako požadavek e-doby

Co přináší současnost? Svobodu, demokracii, obrovské možnosti pro každého, ale též techniku a elektronizaci. Tedy souhrnně „e-dobu“... Technický a speciálně počítačový (hardwarový a softwarový) pokrok je k nezastavení a bude se exponenciálně rozvíjet i nadále.

Tvářit se, že tento progres neexistuje, znamená do jisté míry vyřazení ze společnosti. Pro produktivní generaci je jednou z podmínek pracovního uplatnění ve většině běžných zaměstnání, a to přirozeně i v pedagogické oblasti. Učitelé využívají moderní techniku ve větší či menší míře jako prostředek výuky, a to v závislosti na typu a zaměření školy, stupni vlastních počítačových dovedností, rozsahu aplikovatelnosti ve škole (vybavení školy), své kreativitě, přístupu k implementaci ICT ve svých hodinách a stáří dětí, které vzdělávají. Pro tyto děti (žáky, studenty) se stává počítač výukovým pomocníkem, ale i nástrojem zábavy. Navíc v poslední době přistupuje ještě aspekt sociální. Na něj se dá dívat ze dvou pohledů: první z nich rozděluje mládež na ty „co mají“ a „co nemají“, druhý pak umožňuje navazovat virtuální kontakty a komunikovat.

A co ředitel školy? Ten je společným jmenovatelem všech skupin ve škole (vyučovaných i vyučujících) z pohledu spektra informačně výpočetních technik a možností jejich využití ve výchovně-vzdělávacím procesu. Postupuje zejména v souladu s filozofií školy, celkovou rozvojovou strategií a podle aktuálních potřeb a možností (vč. finančních). Jak označit jeho snahy související s managementem elektronických systémů? Nabízí se „e-řízení“.

Přesné vymezení pojmu e-řízení je poměrně obtížné. Lze ho chápat jako řízení běžných systémů elektronickým způsobem, ale též jako řízení elektronických systémů běžným způsobem. Nechť je termín e-řízení zúžen na výše zmíněný druhý způsob, o němž pojednává další text. První alternativa bude jen krátce zmíněna v závěru článku.

Nejprve je nutné provést vymezení oblastí řízení e-systémů, tedy e-řízení. Je možné detekovat tři vzájemně provázané kategorie:

Základem řízení toku e-systémů je kvalitní, ideálně roční až dvouletý plán ICT, který sestavuje koordinátor informačních a komunikačních technologií - pedagog - či správce sítě - provozní pracovník - vždy ve spolupráci s vedením školy. V plánu by měl být mj. střednědobý výhled nákupu, revitalizace, modernizace a vyřazování techniky. Vzhledem k velmi rychlému vývoji v oblasti počítačů, a tedy brzkému zastarávání, je nutné tyto činnosti navíc vykonávat v poměrně krátkých periodách. Provozní příspěvek většinou nepostačuje, a tedy management školy ve snaze o držení kroku s moderní dobou musí nacházet další finanční zdroje, např. z evropských projektů. Metaforicky vzato, připomíná situace trošku „neverending story“, v níž by měl ředitel fungovat ve stylu výkonného bankomatu...

Pokud je překonána finanční bariéra, přistupuje druhý aspekt - zabudování systémů do života školy, primárně do běžné výuky. Platí zde okřídlené rčení, že nic se nemá přehánět. Tedy výpočetní technika ano, ale měla by obohatit a rozšířit obvyklé didaktické metody a přístupy, nikoli je zcela vytlačit. Čili nalézt jakési všemi stranami akceptované optimum. Z pohledu školního vzdělávacího programu to tedy bude chtít získat a rozvinout elementární počítačové schopnosti (na základní škole je dostačující 1 až 2 hodiny týdně informatiky ve všech ročnících druhého stupně s tím, že mladším žákům by škola měla umožnit seznámit se s počítačem zájmovou formou). Následně pak získávat aplikované informatické dovednosti implementací počítače a jeho softwarových možností do různých všeobecně vzdělávacích předmětů. V tomto smyslu pak i upravit školní kurikulum.

Třetí bod e-řízení obnáší e-vzdělávání. Je však natolik významné, že je mu věnována samostatná kapitola. Nejprve bude asi vhodné vymezit ho vůči předchozí implementační etapě. Zde se hovořilo o využívání techniky ve smyslu doplnění, rozšíření a zkvalitnění výuky běžných předmětů. E-vzdělávání není doplňkem, ale jedním z hlavních pilířů školy, prostupující mnoha oblastmi pedagogického procesu a zároveň propojující dostupné technologie v jeden celek. Tento průsečík je reprezentován školním informačním a e-learningovým systémem a prací s ním. Pravděpodobně se jedná o poněkud zjednodušený pohled, nicméně na základních školách zcela obvyklý. Kromě rozsáhlých a specifických možností, kterými daný e-vzdělávací set podporuje a stimuluje vlastní studium, zde nalezneme výukové pomůcky pro učitele, ale alternativně i další moduly typu e-žákovská knížka, e-omluvný list, e-třídní kniha a většinou též vlastní e-komunikační kanál. Nejedná se však o rigidní soubor software a hardware, je to živá, dynamická a vyvíjející se podpora výuky s interaktivním vedením učitele.

V případě, že má škola takové systémy dva (či dokonce více), je nutné, aby bylo jasně vedením a/nebo jinou kompetentní osobou sděleno ve všeobecnou známost, jaké záležitosti spadají pod daný e-systém. Zde platí ve snaze o prevenci chaosu a demotivace, že „méně znamená více“. Tj. lépe mít na škole jeden komplexnější e-vzdělávací set než několik dílčích v součtu s analogickým rozsahem. I z těchto důvodů musí vedení školy a jeho poradní tým věnovat čas velmi pečlivému výběru elektronické edukační sestavy. Tato selekce je kromě již zmíněné skutečnosti determinována spektrem žádaných aplikací, systémových požadavků, ekonomicky a obecně vzdělávacími trendy na dané škole. Úmyslně vynechán byl zde i ve výše popsané implementační fázi vliv lidského faktoru. V tomto ohledu se nelze pouštět do rozsáhlejších deskripcí, neboť by to neúměrně prodloužilo délku článku. Aby však čtenář nepřišel zkrátka, je v dalším textu poněkud odlehčenou formou a z pozice managementu školy provedeno rozdělení pedagogů z pohledu využívání elektronických technik a systémů na ty, kteří:

Vztaženo k řízení změny, je právě poslední kategorie nejobtížnější, a pokud není zvolena vhodná manažerská strategie, může být tato skupina limitujícím prvkem využívání moderních e-systémů.

Celé výše uvedené zamyšlení bylo vedeno s lehkou nadsázkou s cílem primárně „neodradit“ a sekundárně „motivovat“ ředitele, ale i další spektrum účastníků edukačního procesu k implementaci elektronických moderních technik a zařízení do života školy. Na závěr pro dokreslení plného významu pojmu „e-řízení“ zbývá dořešit slíbenou alternativu týkající se možnosti řízení elektronickým způsobem. Za tímto účelem lze užít nejrůznější e-komunikační a informační kanály, včetně e-mailu a e-learningu, video-e-konference, sdílená prostředí či intranety, školní web aj. Vzhledem k obrovskému pracovnímu vytížení ředitele a nutnosti zajištění dostatečné informační prostupnosti a dostupnosti nutno poznamenat, že možnost částečného řízení „bezkontaktním e-způsobem“ je rozhodně za určitých okolností a v jistých situacích efektivní krok správným směrem. Avšak nutno udržet na uzdě právě tu optimální míru, protože v opačném případě by ředitel školy mohl získat (ne)čestné přízvisko e-ředitel...