Duševní hygiena a zvládání zátěže ve školním prostředí

Vydáno:

O významu duševní pohody a rovnováhy pro osobní i profesní život nejspíš nikdo nepochybuje. Klíčová je v profesích, ve kterých se dostáváme do každodenních intenzivních interakcí s druhými lidmi, mezi které patří právě profese věnující se výchově a vzdělávání nebo pomáhající profese. Nepohoda výrazně ovlivňuje kvalitu mezilidských interakcí a navíc se zde uplatňuje mechanismus afektivní nákazy – náš negativní duševní stav, manifestovaný ve špatné náladě, mrzutosti, únavě nebo demotivovanosti, se snadno přenese i na osoby v našem blízkém okolí.

Duševní hygiena a zvládání zátěže ve školním prostředí
PhDr.
Lenka
Mynaříková,
Ph.D.,
Masarykův ústav vyšších studií při ČVUT v Praze
Ve škole je pro nás důležitá duševní pohoda žáků či studentů, učitelů i dalších pracovníků školy, kteří se dostávají do kontaktu se žáky, jako jsou výchovní poradci, metodici prevence nebo školní psychologové. Vzdělávat a vychovávat žáky nebo jim pomáhat při řešení jejich školních i osobních potíží vyžaduje, aby pracovníci školy dokázali regulovat své prožívání a chování, aby věděli, co přispívá k jejich pohodě i k pohodě žáků, a dokázali tento stav navodit a naopak aby věděli, jaké faktory vedou ke zvýšené sociálně­psychické zátěži. Znalosti těchto autoregulačních a autokorektivních opatření ve vztahu k vlastnímu chování, prožívání, jednání s lidmi a porozumění lidem pomáhají v prevenci, zvládání i odstraňování stavů, které narušují psychickou spokojenost, a současně k posilování vnitřních i vnějších faktorů, které přispívají k celkovému duševnímu zdraví a stavu označovanému jako well­-being.
Duševní pohoda je tedy stav, kterého bychom rádi dosáhli, ale bohužel je to také stav nestabilní, o který musíme neustále usilovat – stav absolutní, do konce života trvající duševní pohody není reálný. Práce učitele, speciálního pedagoga, výchovného poradce i dalších přináší každodenně řadu zátěžových situací – jednak těch očekávaných, daných samou povahou jejich práce, a jednak nárazových stresových situací, na které se nelze zcela připravit. Vyrovnávání se s nároky povolání je individuální, a zatímco pro někoho mohou být i každodenní zátěžové situace důvodem k pravidelným psychohygienickým opatřením, jiný člověk je může zvládat bez větších obtíží a o psychohygieně začne uvažovat teprve tehdy, když některá z nečekaných situací trvá nepřiměřeně dlouho a začíná zasahovat do výkonu práce i do osobního života.
Podobně se i žáci ve škole střetávají s každodenními nároky, které jsou více nebo méně zvládnutelné podle jejich osobnostních vlastností, kognitivních schopností, zájmů nebo například výchovy v rodině. Někteří z nich se s povinnostmi školní docházky vyrovnávají bezproblémově, jiní potřebují výraznější podporu ze strany školy i rodiny a to může přispívat ke zvýšení nejistoty a stresu, snížené sebedůvěře a většímu riziku výskytu problémového chování i duševní nepohody. Škola samozřejmě nabízí způsoby, jak nahromaděnou tenzi nenásilně uvolnit, a tím přispívá ke zdravému vývoji žáků po stránce fyzické i psychické – odreagování umožňují například tělesná nebo výtvarná výchova, předměty seznamující žáky s relaxačními technikami. Současně ale stejné předměty mohou být zdrojem dalšího stresu, pokud jsou pro žáka jejich nároky obtížně zvladatelné.
Na straně učitelů a dalších zaměstnanců školy můžeme vymezit tři hlavní zdroje zátěže. Mentální zátěž vyplývá z požadavků profese na kognitivní procesy, zvláště na paměť, pozornost, myšlení, rozhodování nebo představivost. Je dána především pedagogickými a psychologickými otázkami práce se žákem, poznáváním osobnosti žáka a přizpůsobováním chování a jednání pedagogického pracovníka individuálním zvláštnostem jednotlivých žáků. U učitelů mentální zátěž úzce souvisí s vedením a řízením třídy a samozřejmě s požadavky na didaktické zpracování učiva a jeho srozumitelné předávání žákům.
S mentální zátěží pak souvisí druhý typ zátěže, emocionální zátěž, která je zpravidla výsledkem sociálních vztahů. Emocionální zátěž je v tomto prostředí výrazná a její pozitivní i negativní podoba se odvíjejí od kvality a stability vztahů mezi žáky, učiteli, učitelem a žákem nebo například učitelem a vedením školy a od množství konfliktů, které mezi nimi vznikají.
Nelze opominout ani senzorickou zátěž, tedy požadavky kladené na periferní smyslové orgány, zvláště zrak a sluch, které jsou ve školním prostředí značné. Konkrétně v práci učitele se pak projevuje i výrazná fyzická zátěž, především hlasová. Požadavky na kvalitu hlasu, intonaci, srozumitelnost a hlasitost spojené s několikahodinovou každodenní výukou nedávají dostatek prostoru pro regeneraci hlasivek, a o to důležitější je proto dodržování zásad hlasové hygieny. Únava hlasivek a představa dalších hodin strávených výukou společně rozhodně nepřispívají ke spokojenosti a radosti z práce.
Nejvýrazněji se na výkonu profese učitele pravděpodobně odráží psychosociální zátěž, vyplývající z interakce učitele se žáky, rodiči, pedagogickým sborem nebo s dalšími osobami a institucemi. Řadě těchto zátěžových faktorů se nelze zcela vyhnout, a proto je kromě zásad duševní hygieny důležité zaměřit se primárně na protektivní faktory, které pomáhají aktivně se se zátěžovými situacemi vyrovnat. Neřešení problémů a konfliktů a přecházení mentální, emoční nebo senzorické zátěže vede k řadě méně nebo více závažných důsledků. Jedním z těch běžných, se kterými mnoho z nás bojuje každodenně, je únava.Tím, že ji někdy bereme jako nezbytný doplněk svého dne, zapomínáme, jak výrazný dopad únava má na náš fyzický a mentální výkon, jak ovlivňuje naše prožívání, pozornost, rychlost reakcí a chybovost. Vlivem únavy býváme také více podráždění, emočně nevyrovnaní nebo lhostejní k druhým lidem. Únava z práce tak může snadno ovlivnit atmosféru v domácnosti a narušit naše vztahy s blízkými. Zvláště rizikové je přecházení únavy namísto toho, abychom zvolili vhodný způsob odpočinku, ať už jde o pasivní (dlouhý a hluboký spánek), nebo aktivní změnu činnosti, abychom zabránili zatěžování stále stejných procesů (například sport, fyzická práce, turistika).
Neřešená únava a také různé potlačované pracovní stresy a konflikty se mohou manifestovat pomocí psychosomatických potíží, jako jsou bolesti hlavy připomínající migrény, zažívací obtíže, třas rukou nebo zvýšené pocení. Opakované zátěžové situace v práci jsou také často doprovázeny i tzv
. annoyance
(rozmrzelostí), což je termín zahrnující pocity diskomfortu, pocit, že nás někdo nebo něco obtěžuje či ruší, atp. , způsobené hlavně obtížně ovlivnitelnými činiteli pracovního prostředí. Ve školním prostředí se jedná například o hluk, nedostatek soukromí a klidu na přípravu na vyučování vlivem přítomnosti kolegů v kabinetu. Uvedené pocity postupně přecházejí do celkové nespokojenosti s prací, pracovními podmínkami a kolektivem. Rozmrzelost přispívá i k rozvoji neurotických příznaků, jako jsou vznětlivost, úzkostnost, přecitlivělost. Neurotické chování, pokud mu nevěnujeme pozornost a případně i odbornou pomoc, intenzivně ovlivňuje veškeré sociální interakce, tedy i se žáky ve škole nebo s vlastní rodinou.
Pokud zátěžové situace přerostou do chronické podoby, mohou vést až k syndromu vyhoření, což je stav, při kterém dochází v důsledku nezvladatelných emočních a psychických nároků prostředí k naprostému emocionálnímu vyčerpání. Jedním z faktorů přispívajících ke vzniku tohoto syndromu jsou příliš vysoká očekávání a ideály spojené s vykonávaným povoláním. Proto je důležité umět reflektovat své pedagogické působení, uvědomovat si meze svých možností a nenechat se zcela pohltit prací a jejími nároky. Angažovanost v práci je přínosná, ale pouze do té doby, dokud umožňuje oddělovat pracovní a osobní život a věnovat se mimo práci i rozvíjení plnohodnotných vztahů, zájmů.
Školní prostředí je bohaté na zdroje zátěže, které mohou mít trvalé dopady na psychický i fyzický stav jedince, současně ale škola poskytuje prostor k zavádění a rozvoji preventivních a protektivních faktorů duševní rovnováhy. To akcentuje i program Zdravá škola, jehož součástí jsou i kritéria ovlivňující zdraví ve školním prostředí. Tři hlavní pilíře školní duševní hygieny jsou tyto (volně dle Havlínové, 2006):
A) Věcné, sociální a organizační prostředí
1.
Věcné prostředí tvoří hygienická nezávadnost, bezpečnost, funkčnost a účelnost budovy, podnětnost prostředí, estetičnost a zabydlenost, dostupnost všech prostor pro každého, ale také možnost osobního prostoru.
2.
Sociální prostředí tvoří úcta, důvěra a otevřenost, vstřícnost a snášenlivost mezi dětmi, mezi učiteli i vzájemně bez rozdílu, rozvíjení humanistických postojů v rámci vzdělávání dětí i v rámci osobního rozvoje učitelů, poskytování uznání, účasti a empatie, podpora spolupráce a pomáhajícího chování.
3.
Organizační prostředí zahrnuje režim dne umožňující respekt k biorytmům, fyziologickým i psychickým potřebám jedince, prostor pro volný čas a odpočinek, důraz na zdravou životosprávu, spojenou se zdravou výživou a dostatkem pohybu.
B) Zdravé učení
1.
Smysluplnost výuky zahrnuje navazující tematické celky vycházející z autentického a prožitkového učení, které přibližuje školu skutečnému životu a využívá zdroje v blízkosti školy.
2.
Možnost výběru způsobu učení a přiměřenost výuky vzhledem k věku a individuálním možnostem dítěte zdůrazňuje právo individuálního či skupinového výběru určité obsahové části učiva, nabídku volitelných a nepovinných předmětů, respekt a individuální přístup k nadaným žákům, žákům se speciálními potřebami a výukovými problémy a podporu rozvoje emoční, kognitivní i sociální složky osobnosti.
3.
Spoluúčast a spolupráce ve výuce umožňuje vzdělávání a výchovu v duchu demokracie a přátelství. Předpokladem spolupráce je komunikace, využívání kooperativního učení, jasně stanovená pravidla soužití v písemné podobě, existence volených orgánů, participační styl řízení a otevřenost školy vůči partnerům.
4.
Motivující hodnocení žáka poskytované slovně a formou efektivní zpětné vazby zvyšuje vzájemnou úctu a uznání mezi učitelem a žákem i mezi žáky navzájem.
C) Otevřené partnerství
1.
Škola je demokratické společenství, podporuje chování respektující jednotlivce, posilující komunikaci, spolupráci v týmu a participaci, rozvíjí partnerské vztahy s rodiči.
2.
Škola je kulturní a vzdělávací středisko, které tvoří nedílnou součást běžného života obce.
Součástí vzdělání i dalšího osobnostního rozvoje by tedy měly být i strategie, které učitelům umožní včas rozpoznat rizikové podněty a situace, které narušují duševní rovnováhu, a také metody, které pomáhají tyto situace překonat. Kromě toho existují určité vrozené faktory, které usnadňují zvládání zátěže (hovoří se o tzv. protektivních faktorech), jako jsou temperamentové charakteristiky (zvláště extraverze), příznivé sebevědomí, sebepojetí a sebehodnocení, vnímaná osobní zdatnost nebo smysl pro humor. Z dalších vnitřních zdrojů se v rámci protektivních faktorů uplatňuje rozvoj odolnosti (schopnost úspěšně se adaptovat v prostředí navzdory nepříznivým okolnostem), nezdolnosti (přesvědčení, že problémy, kterými nyní procházíme, jsou zvladatelné a smysluplné) nebo optimistického vysvětlovacího stylu (přesvědčení, že úspěchy jsou výsledkem mých osobnostních kvalit a neúspěchy jsou pouze dočasné a vycházejí z nepříznivých vnějších okolností). Optimismus, osobní zdatnost, odolnost a nezdolnost nám pomáhají vnímat problémy jako příležitost, jako výzvu k aktivitě, rozvoji sebe sama a svých kompetencí.
Jedním z významných faktorů přispívajících k duševní pohodě a k prevenci nežádoucích projevů psychické zátěže je také uspokojení, které učiteli nebo pracovníkům školních poradenských pracovišť přináší jejich profese. Toto uspokojení mohou nacházet především v práci s dětmi a mladými lidmi, kterým pomáhají rozvíjet jejich osobnost, charakter, postoje, schopnosti a dovednosti, uznání nebo ocenění od žáků, například na konci školního roku, dobrá pověst rozšířená mezi žáky, vědomí, že na ně žáci rádi vzpomínají i po ukončení školy. Uspokojení přináší i vědomí pomoci žákům s jejich individuálními problémy nebo profesní úspěchy spojené s výkonem povolání. Dobré vztahy s kolegy přispívají i k uspokojení sociálních vztahových potřeb, hlavní zdroj těchto potřeb však zpravidla nacházíme mimo školu.
Mezi vnější faktory, které přispívají k duševní rovnováze, patří především náš domov – nejen ve smyslu prostoru, kde bydlíme, ale především jako celý rodinný systém, včetně dalších blízkých vztahů. Právě harmonické blízké vztahy – ať už partnerské, nebo přátelské – saturují potřebu afiliace, bezpečí a jistoty a významně tak přispívají ke kvalitě duševního života. Pracovní a rodinný život zpravidla nelze zcela oddělit, i doma potřebuje učitel místo, kde se může v klidu připravovat na vyučování, současně by měl ale zachovávat i prostor a čas pro odpočinek a zájmy, kterým se s rodinou nebo přáteli věnuje. Jakékoli problémy, které se v prostředí domova odehrávají, se odrážejí na výkonu povolání a motivaci k naplňování výchovného a vzdělávacího poslání, neboť právě uvedené potřeby tvoří základnu, díky které máme energii realizovat své vyšší cíle. Nespokojenost doma se tedy přenáší i do pracovního prostředí, může vést ke konfliktům se žáky nebo kolegy a tím se nespokojenost ještě zvyšuje. Platí to ovšem i naopak – nespokojenost v práci přenášíme do rodinného prostředí, kde poté obtížně dochází k odreagování a k odpočinku od pracovních povinností, a můžeme narušovat vzájemné vztahy.
Nejbližší rodina a přátelé jsou také významným činitelem sociální opory, která se vztahuje k pomoci, jíž se nám dostává od blízkých lidí. Pokud se ocitneme v zátěžové situaci, vědomí sociální opory, která nám ochotně nabídne pomoc, přispívá ke zvládání těchto situací a snižuje míru negativního prožívání. Sociální opora má však význam i v každodenním životě, když se nic zvláštního neděje. Spočívá v porozumění specifikům učitelského povolání (nebo povolání výchovného poradce, školního psychologa atd.), v akceptaci náročnosti této práce, která s sebou může přinášet výkyvy nálad i chování, případně období, kdy jedinec nedovede zcela plnit činnosti spojené např. s péčí o domácnost, a v poskytování morální podpory.
Při zvládání psychosociální zátěže vycházející ze sociálních interakcí se mohou uplatnit některá sociálně orientovaná doporučení duševní hygieny, která uvádí Bratská (2001). Vždy bychom měli vycházet z vlastního sebepoznání, tedy z vědomí svých silných a slabých stránek ve styku s druhými lidmi, a snažit se rozvíjet potřebné
kompetence
. Současně bychom si měli uvědomovat, že i druzí mají silné a slabé stránky, měli bychom dokázat ocenit ty silné a mít pochopení pro slabé. Při komunikaci bychom se měli snažit aktivně naslouchat a opravdu porozumět, než druhému nabídneme svůj pohled na věc a zpětnou vazbu. Ke spokojeným vztahům přispívá aktivní snaha o pochopení potřeb, hodnot, postojů a prožívání druhých lidí – necitlivý přístup z naší strany, ignorující osobnostní kvality, myšlenky nebo city druhých, může být velmi zraňující. Na druhou stranu je přínosné být vůči druhým otevření, pokud jde o naše vlastní emoce, názory a prožitky – druzí nám „do hlavy nevidí“ a mnoho konfliktů vzniká proto, že očekáváme, že druzí vědí, co se nám honí hlavou. Při interakci s druhými je vždy vhodnější zachovávat klid a být přístupní argumentům druhé strany, místo abychom je předem odsoudili jako nesmyslné. Pokud cítíme, že v nás argumentace ostatních vyvolává spíš vztek nebo rozhořčení, dovednosti spojené s usměrňováním vlastních emocí a prohlubováním empatické asertivity pomáhají posunout konverzaci dál a vyhnout se konfliktu. Obecně se v sociálních interakcích uplatní prosociální, laskavý a pozorný přístup – taktní a tolerantní přístup druzí ocení.
Důležitost dobrých vztahů s druhými lidmi jako součást zvládání zátěžových situací uvádějí i Kebza a Šolcová (2003). Zmiňují ji jako jednu ze zásad aktivního přístupu k životu, který umožňuje bojovat s životními obtížemi vlastními silami. Další zásady, které autoři uvádějí, zdůrazňují otevřenost vůči dění kolem nás, aktivní zájem o okolí a snahu nacházet v okolí zajímavé a smysluplné podněty. Se zátěžovými situacemi bychom měli počítat, být na ně připraveni a brát je jako nedílnou součást života. Zpravidla s sebou přinášejí nějakou změnu, a změna nemusí být nutně negativní, naopak je to přirozený jev, který nám umožňuje ukázat, co dovedeme. Neznamená to tedy, že bychom měli v zátěžové situaci pasivně přežívat bez snahy ji řešit. Naopak je důležité aktivně hledat způsoby, jak těmto situacím čelit. V tom pomáhají kromě zmíněných sociálních vztahů, díky kterým můžeme své potíže sdílet s blízkými lidmi, také oddělování pracovního a osobního života a celkově zdravý životní styl, zahrnující odpovědnost za vlastní zdraví, zdravou stravu, dostatek pohybu, odpočinku a spánku a vyloučení škodlivých návyků. Přínosné je naučit se také některým relaxačním technikám pracujícím s hlubokým dýcháním, jejichž principy se dají uplatnit v každodenním životě pro zvládání běžných stresových situací.
ZDROJE
-
BRATSKÁ, M. Zisky a straty v záťažových situáciách alebo príprava na život. Bratislava: Práca, 2001.
-
HAVLÍNOVÁ, M. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha: Portál, 2006.
-
KEBZA, V. a I. ŠOLCOVÁ. Syndrom vyhoření. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003.

Související dokumenty

Pracovní situace

Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Základní stavební prvky komunikace s rodiči
Covid-19 jako nemoc z povolání
Může ředitel nařídit učitelům, aby se nechali očkovat proti covid-19?
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Mimoškolní akce školy – režim dne a harmonogram
Záškoláctví a skryté záškoláctví - jak mu předcházet
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?
Cestovní náhrady
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů
Spolupráce pedagogických pracovníků
Varovný systém v ČR – co dělat po zaznění varovného signálu sirény
Rozvoj pedagogických pracovníků
Komisionální zkouška žáka střední školy
Převedení učitele na jinou práci za nouzového stavu

Poradna

Problémy ve třídě
Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Podání léku dítěti s epilepsií
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Platová třída
Zmocnění zdravotníka
Odměna za očkování
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz