Dítě ohrožené domácím násilím a škola

Vydáno:

Násilí v rodině i násilí páchané na dětech je stále velmi citlivé téma. I když se o domácím násilí u nás již hodně mluví i píše a činí se mnoho kroků pro pomoc jeho obětem, zůstává domácí násilí stále dlouho skryto, a proto je velice nebezpečné, o to nebezpečnější, pokud se týká dětí. Děti jsou velmi zranitelné. Čím jsou menší, tím více jsou odkázány na pomoc zvenčí. Je potřeba si uvědomit, že děti mohou být často jedinými svědky domácího násilí v rodině, kde žijí. A tak i pracovníci škol a školských zařízení mohou významně přispět k odhalování případů domácího násilí a k ochraně takto ohrožených dětí.

Dítě ohrožené domácím násilím a škola
Mgr.
Adriena
Gabrielová
 
právnička proFem, o.p.s., poskytující pomoc obětem domácího a sexuálního násilí
Pedagogové tráví s dětmi ve škole hodně času, během kterého mohou vysledovat změnu v jejich chování. Dobrou příležitostí k bližšímu proniknutí do psychiky dítěte jsou
mimoškolní aktivity
(např. školy v přírodě, školní výlety, exkurze apod.). Výzkum Dětského krizového centra a MPSV z roku 1994 zjistil, že
případy týrání, zneužívání a zanedbávání jsou hlášeny pedagogy v 13,1 % ze všech případů.
Pedagogové jsou tak po zdravotnických zařízeních druhými nejčastějšími iniciátory ohlášení.
V roce 2014 bylo v České republice evidováno 1 382 vykázání, přičemž v tomto počtu bylo 785 domácností s dětmi. Z toho plyne, že v 57 % případů vykázání je u domácího násilí přítomno minimálně jedno nezletilé dítě. Jak uvádí nejnovější výzkum z roku 2014 Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA), který provedla napříč Evropskou unií, 73 % matek, které byly oběťmi fyzického nebo sexuálního násilí ze strany partnera, uvádí, že alespoň jedno z jejich dětí vědělo, že k takovému násilí dochází.
Dítě může být přímou i nepřímou obětí domácího násilí.
Přímou obětí
je tehdy, pokud proti němu směřuje fyzické, psychické nebo sexuální násilí přímo, a je tedy dítětem ohroženým syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom CAN).
Nepřímou obětí
je dítě tehdy, jestliže je přítomno domácímu násilí, ke kterému dochází mezi rodiči nebo mezi jinými osobami, které s ním žijí v domácnosti.
Za nepřímou oběť se dítě považuje i tehdy, pokud není osobně přítomno útokům pachatele domácího násilí vůči přímé oběti.
Podle definice Světové zdravotnické organizace WHO je dítě, které je svědkem domácího násilí, považováno za psychicky týrané dítě. I dítě, které je „pouhým“ svědkem domácího násilí, ale vykazuje symptomy dětí se syndromem CAN.
Z mnoha mezinárodních i našich výzkumů vyplývá, že ženy jsou obětí domácího násilí v 90 % případů. Z toho vychází můj článek. Děti, které žijí v rodině, kde je matka vystavena domácímu násilí, velmi trpí. Zvláště pokud jsou přítomny (či svědky) fyzickému napadání matky otcem či otčímem. Vidí, jak matka pláče, je bezmocná, má strach a jak se snaží bránit či utéct. Někdy je dítě samo terčem útoku jen proto, že se připlete rozzuřenému pachateli do cesty, nebo proto, že brání matku. I když není fyzicky napadeno, minimálně se na něj křičí. Pro dítě je velmi traumatizující, že se jeho nejbližší lidé v rodině takto k sobě chovají. U dítěte je v ohrožení i vlastní pocit bezpečí a jistoty, má strach a pocity bezmoci. Čím je dítě mladší, tím jsou tyto pocity silnější. S tak obrovskou psychickou zátěží se nedokáže vyrovnat samo. Ani
opakování incidentů
nevede k tomu, že si dítě na násilí „zvykne“, ale naopak jeho pocity strachu a bezmoci se stupňují.
Jaké signály může pedagog ve škole zachytit?
 
Fyzické signály
- děti bývají často nemocné, protože tím, jak nemohou své psychické tlaky ventilovat, somatizují nejrůznějším způsobem [časté bolesti břicha, zvracení, střevní potíže, teploty, bolesti hlavy, pomočování (nejen noční), alergie, astma, jsou hubené nebo naopak trpí nadváhou apod.]. V nejzávažnějších případech, kdy je napadáno i samotné dítě, si lze povšimnout častých podlitin či pohmožděnin. Dítě odmítá o původu zranění hovořit, bojí se svléknout na hodinu tělocviku.
 
Psychické signály
- dítě se bojí jít domů, utíká z domova, je smutné, stažené do sebe, má deprese, je úzkostné, plačtivé, špatně spí a pak je ve škole unavené. Děti mají problémy s pozorností, což vede ke zhoršení ve škole. Některé děti se samy chovají ve třídě agresivně a ubližují spolužákům nebo jim ničí věci.
Jak se může pedagog dostat blíže k dítěti, u kterého má podezření na domácí násilí?
Děti velmi dobře vnímají, že o tom, co se děje doma, se nesmí nikde mluvit. Vidí, jak se matka snaží otcovo jednání pečlivě utajit. Mívají také strach, že když se to někdo dozví, budou rodičům odebrány a dány do dětského domova. Proto se spíše než pedagogovi svěří kamarádce či kamarádovi, jenže ti mu nepomohou. Jak bylo uvedeno výše,
signály, které dítě vysílá, mohou být velmi různorodé.
Je důležité, aby si každý pedagog uvědomil, že za tzv. problémovým chováním dítěte se může skrývat mnohem závažnější věc.
I když jsou pedagogové v dnešní době velmi přetíženi, je důležité, aby prohřešky dítěte povrchně nehodnotili, ale aby si udělali na dítě čas a zkusili s ním laskavě a empaticky promluvit, a to bez negativního hodnocení jeho „školních hříchů“, bez ponižování, ironizování a otrávenosti, která mnohdy plyne z neustálého opakování problémů. Někdy i pochvala udělá zázraky.
Pedagogové by měli být systematicky proškolováni v problematice domácího násilí,
aby znali jeho mechanismy a uměli dítěti účinně pomoci. Na školách by měly probíhat preventivní programy pro žáky zaměřené na násilí v rodině a u starších dětí na násilí ve vztazích (tzv. teen dating violence).
Povinnosti pedagogů a práva dětí
Podle § 367 a § 368 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, je
nepřekažení a neoznámení trestného činu týrání dítěte trestným činem.
Oznamuje se na policii nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“). Další oznamovací povinnost pedagogů je upravena v § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Podle něj jsou školy a školská zařízení povinny na výzvu OSPOD
bezplatně sdělit potřebné údaje
pro poskytnutí sociálně-právní ochrany dětí (tj. o podezření z týrání, ze zneužívání dítěte či údaje k péči o něj), nebrání-li tomu zvláštní právní předpis. Nelze se odvolávat ani na povinnou mlčenlivost podle zákoníku práce (o skutečnostech, které se pedagog dozvěděl v souvislosti s výkonem svého povolání), kterou může mít učitel sjednánu v pracovní smlouvě. Podle § 6 písm. g) zákona se sociálně-právní ochrana zaměřuje na děti, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami.
Každý pedagog by měl také vědět, že
dítě má právo požádat i bez vědomí rodičů či jiných osob zodpovědných za jeho výchovu OSPOD
a (mimo jiné)
také školu
a
školská zařízení
o pomoc při ochraně svého života a dalších práv. Tyto subjekty jsou povinny poskytnout mu odpovídající pomoc. Dítě má právo vyjadřovat se při projednávání všech záležitostí, které se ho dotýkají, a to i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za jeho výchovu. Dle stanoviska MPSV č. 14/2002 nemá také ředitel školy povinnost předběžně vyrozumět zákonné zástupce dítěte o rozhovoru sociálního pracovníka OSPOD s dítětem ve škole či jiném školském zařízení.
V případech domácího násilí je vždy dobré
využít aktivní spolupráce školy s odborníky
(jako jsou pracovníci OSPOD, intervenčního centra, dětský psycholog a osoby pověřené výkonem sociálně-právní ochrany dětí), kteří vyhodnotí situaci a stanoví další potřebné kroky. Právě součinnost všech zúčastněných vytváří předpoklad účinné pomoci dítěti.
ZDROJE
 
DUNOVSKÝ, J. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1. vyd. Praha: Grada, 1995. 245 s. ISBN 80-7169-192-5.
 
FRA - Agentura Evropské unie pro základní práva. Násilí na ženách: průzkum napříč EU. Stručně o výsledcích. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2014. 44 s. ISBN: 978-92-9239-375-5. [online] [cit. 2015-01-28] Dostupné z: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra2014-vaw-survey-at-a-glance-oct14_cs.pdf.
 
Metodické doporučení MPSV č. 3/2010 k postupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí v případech domácího násilí.
Praha: MPSV ČR, 2010. 15 s. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/9466/metodika_3.pdf.
 
Přehled počtu vykázání Policií ČR dle krajů v roce 2014.
Dostupné z: http://www.domacinasili.cz/statistiky/.
 
ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde, 2003. 156 s. ISBN 80-86131-44-0.