Absolventům učitelství chybí pedagogická praxe. Nyní by se to mohlo změnit

Akademické centrum studentských aktivit se společně s MŠMT v dotazníkovém šetření zaměřeném na problematiku fakult vzdělávajících učitele ptalo 1 654 respondentů pohybujících se v této problematice na připravenost nových absolventů na učitelské povolání. Více než 90 % respondentů se shodlo, že absolventi jsou připraveni hlavně v oblasti profesních oborových znalostí. V těchto složkách byla míra souhlasu nejnižší, kolem 25 %. S přípravou v oblasti pedagogické praxe, výuky a vzdělávání je spokojeno jen 37 % respondentů.

Výzkum tedy potvrzuje známou skutečnost: absolventi fakult vzdělávajících učitele rozumějí dobře svému předmětu (mate matice, zeměpisu, angličtině), ale problém mají při práci s dětmi přímo ve výuce. Při přednáškách na univerzitě se studenti prostě s dětmi (a jejich rodiči) nesetkají, takové zkušenosti získají jen přímo na základní či střední škole, na kterou v průběhu studia docházejí na pedagogické praxe. Další výzkumy poukazují na to, že klíčová je . Česká školní inspekce v připomínkách k tomuto tématu uvádí, že nedostatečná připravenost absolventů na realitu škol je častou příčinou jejich odchodů ze školství. A to není vůbec dobrá zpráva, natož v současné situaci, kdy z absolventů pedagogických fakult odchází do škol učit pouze 40 %.

Parlamentní institut ve své studii zaměřené na přípravu učitelů loni zjišťoval, jak to funguje v zahraničí. Ve Francii činí pro studenty druhého roku magisterského studia poměr teorie a pedagogické praxe 50: 50. V Anglii by měli studenti učitelství strávit nejméně 120 dnů pedagogickou praxí, a to minimálně na dvou různých školách. Z 60 kreditů mezinárodního systému ECTS věnovaných pedagogické přípravě je ve Finsku přímo na pedagogickou praxi ve školách určeno 20 kreditů, což je asi 17 % celkové výuky. Dokonce i Rakousko, které má s českým vzdělávacím systémem historicky společné "geny", praktikuje pedagogickou praxi v 20-25 % studia předmětu.

V říjnu 2017 zveřejnilo MŠMT nové rámcové požadavky na studijní programy pedagogických pracovníků, mezi nimi i učitelství na 2. stupni základní školy a střední škole, které jsou pro fakulty připravující učitele závazné, a kromě samotného MŠMT postupuje v souladu s nimi i nový Národní akreditační úřad. Mnozí považují tyto hodnoty za pozitivní posun, protože metodický rámec dříve fungující Akreditační komise počítal s minimem 5 %. Ve srovnání s výzkumy uvedenými v předchozím textu je to ale pořád žalostně málo.

Co je ale nejdůležitější, je sdělení uvedené v jiném místě tohoto ministerského dokumentu, které říká, že spodní hranice rozpětí těchto složek určuje nepodkročitelné minimum, , a lze ji tedy překročit, zejména chce-li VŠ akcentovat vybranou složku. Tato věta se do dokumentu dostala až v poslední verzi jeho přípravy a .

Například oceňovaný , unikátní výcvik pro budoucí učitele, je primárně založen na praxi, výcviku a sdílení zapálených učitelů. Kromě nadšených absolventů (srovnej s běžnými absolventy pedagogických fakult) svědčí o kvalitě programu i skutečnost, že jej do své učitelské přípravy zařadily nebo na tom aktuálně pracují již minimálně tři české univerzity. Právě hlubší integraci obdobných programů do stávajících struktur učitelské přípravy by "zastropování" rozsahu pedagogické praxe efektivně bránilo.

MŠMT považuje nové požadavky za výsledek konsenzu a kompromisu. Na podporu MŠMT nutno dodat, že velkým a zároveň hlasitým lobbistou za nezvyšování pedagogické praxe jsou "nepedagogické" fakulty (techniky, přírodovědecké fakulty atp.), kde byla dosud míra pedagogické praxe studentů ještě mnohem nižší.

Stát zařadil učitelství mezi regulovaná povolání, čímž na sebe bere velkou zodpovědnost. Přílišnou regulací by sešněrovával školy, které by přípravu učitelů chtěly pojmout úplně jinak. V tomto duchu se vyjadřují i zástupci Masarykovy univerzity, která plánuje zásadní změny v celouniverzitním systému přípravy studentů učitelství.

Zajištění pedagogické praxe jednotlivých studentů na různých školách, kde se jim věnuje nejen učitel, ale i specialista na pedagogické praxe, je pro univerzitu samozřejmě finančně i organizačně násobně náročnější než hromadná přednáška zaměřená na oborovou složku studia. Jak ale ukazují zkušenosti potvrzené výzkumy, . A nejde jen o to, dělat dobré věci, ale i o to, dělat je dobře.

V zářijovém ministr školství píše: "(...) připravili jsme změnu profilu absolventa pedagogických fakult a probíhá změna akreditace studijních programů na těchto fakultách." Změnu v této oblasti, která otevírá možnosti navýšení pedagogické praxe studentům učitelství na 2. stupni ZŠ a SŠ, lze označit za průlom, který by do přípravy učitelů mohl přinést větší rozmanitost.

ZDROJE